Naše děti také chodili na logopedii, naštěstí jen ve školce a cvičila jsem s nimi doma. Dopadlo to dobře, ale když dcera po gymnáziu chtěla jít na peďák na češtinu, tak nám řekli, že musí až na druhý stupeň, protože nemá čisté R. To jsme tedy nevěděli a ani nám to nepřišlo divné. Se synem to bylo horší. Narodil se o měsíc dřív a v zimě. Měl špatnou termoregulaci a tak jsme ven mohli až po 3 měsících, po jídle často zvracel, byl drobounký. Ve škole pak se objevila dysleksie, dysgrafie a lehčí mozková dysfunkce. V psychologické poradně paní Dr. říkala , že to souvisí s tím, že je nedonošený. Do 8 třídy jsem se sním učila. Pak si udělal učňák a teď má za sebou úspěšně první ročník na střední. Stále říká, že když udělá maturitu tak jde dál. Stálo mě to hodně nervů, nikam jsem nechodila jen se mu věnovala, ale stálo to zato. Tak ti jen můžu poradit, že je lepší být v klidu a nenásilně dceru tlačit kam potřebuješ. Když jsem na něho byla moc přísná tak se šprajcnul a výsledky žádný. Tak držím palce a drž se. Vše dobře dopadne:)))

Vidím, že nás tu je dost se zkušenostmi s logopedií.
Starší dceři taky stačily 3 návštěvy logopedky - uměla R vyslovit, ale nepoužívala ho v řeči. Stačilo opravdu jen trošku.
Mladší - uzavřenější, citlivější dcera - od 4 let na logo. Začli jsme s L (to nám trvalo asi rok), u toho už začala lehce zadrhávat, chyběly všechny sykavky a R a Ř. Pak se zahdrhávání rozjelo hodně (máme v rodině genetické "předpoklady"). Následovalo vyšetřední psychologa, neurologa a doporučení na zaměření se v logu na tohle. Do toho všeho měla jít do školy.
Ve škole byl odklad (je drobná, do kolektivu nezralá, špatně mluví). Následovalo čšž a csz. To jsem zvládli do opožděného nástupu do školy. Pak nám dala logopedka pokoj, ať si zvykne ve škole.
Asi po v pololetí jsme najeli na R. Teď ukočila 3. třídu a stále ho neumí. Zadrhávání se trošku upravilo (nezmizelo úplně). Když se jí zeptám, jestli jí to nevadí, že neumí R, tak říká, že jí spíš vadí to koktání.
Už jsem to přestala řešit... Zatím jsem to odložila. Jsem ráda, že zvládla novou paní učitelku, našla si kamarádky, je schopná si jít sama koupit nanuk (!!!!), celkem v pohodě odjela na školu v přírodě, kde vydržela celý týden bez problémů. Paní učitelka jí chválí - prý bylo dřív vidět, že radši mlčí, než by něco řekla, ke konci roku už i řekla něco navíc!! To jsou pro mě velké úspěchy, za které jí chválím.
R při cvičení sice vysloví, CRRRR ale neudělá. Když v řeči použije L místo R, tak je velký úspěch.

K Tvému případu - přiklonila bych se spíš ke "klidovému" režimu, než dalšímu nácviku. Nebo lehké upozorňování při špatném vyslovení v běžné řeči.

Přeju pevné nervy :-)

Na logopedii jsem chodila se starším synem, r nám dlouho nešlo, i když jsme trénovali každý den každý chvilku, tedy skoro všichni členové rodiny, aby to cvičení nebylo jednotvárné a bavilo ho. Dlouho bez výsledku. Pak pomocí "vibračního jazýčku naskočilo a ř jsme nacvičili za pár týdnů.
V tvém případě bych snad navrhla pár týdnů přestávku a odpočinek.
Teprve pak začím znova.
Odkaz bohužel ani odbornou radu bohužel nemám, ale budu vám moc držet palce.

Máte všichni pravdu, samozřejmě se snažím "netlačit na pilu", vlastně jsem se to snažila nenásilně zvládnout bez logopedky cca ty 4 měsíce, ale nikam to nevedlo, a její učitelka už vzkazovala, že s tím nic neděláme - jak může vědět. Ale pro sebe to nedělám, já ji budu milovat napořád - kdyby jednou chtěla být moderátorkou, prostě nějak procvičovat a zvládnout to musíme. Logopedka říkala, že v pozdějším věku je to daleko problematičtější.
A díky za podporu. Podobných problémů je hodně, jak vidím. Jani, s tím zadrháváním to snad také zvládnete, mě se to také občas stane a prý je to z přemíry stresu. I malé děti mohou citlivěji takové stresové situace vnímat, chce to jen najít vstřícného lékaře- možná psychologa. Držím pěsti a budu na vás myslet.

Pod to, co napsala Varga, se mohu jen podepsat. Lépe bych to nevyjádřila. Když byl můj syn malý (teď je mu 34), měl s výslovností r a ř také problém. Navíc jeho tatínek ráčkuje i špatně vyslovuje ř. Chodili jsme k logopedovi a Míra se to naučil. Kamarádka má vnoučka, který do tří a půl let vlastně nemluvil, reagoval na všechno "eh, eh". Celá rodina z toho byla na nervy, ale doktorka stále říkala, že to bude dobré a nikam je ani neposlala. V srpnu mu budou 4 roky a minulý týden jsme kamarádku navštívili. Davídek mluví ve větách, umí počítat, je velmi samostatný a přemýšlivý. Když mluví, musí se dávat pozor, protože to úplně srozumitelné není, ale rozumět mu je. Nikdy bych neřekla, že udělá takový pokrok!!!!! Myslím si, že kromě velké trpělivosti, to chce také velký nadhled, i když chápu tvou starost. Jsem přesvědčena, že tím, že bude komunikovat s vámi a ve škole, přijde na to sama, odposlechne to. Přesto ti moc držím palce.

Úplně tě chápu, logopedii jsme prošli se všemi třemi dětmi, nejmladší ještě neumí ř, a to už má po první třídě, nevím co s tím, po pravdě, logopedii totiž u nás zrušili, protože jedna logopedka odešla na mateřskou a druhá do důchodu.
Jestli tě to trošku utěší, máme mnohem horší problém s dcerkou, trpí balbutismem a i když jsme už zkoušeli všecko možné i nemožné, nepomohlo nic. :o((

Ještě dnes si živě pamatuji,jak jsem s mladším Petrem chodila na logopedii,neuměl ř a r.A já přitom ráčkuji celý život,docela to byla legrace,protože tdubka -trubka rychle za sebou vyslovované mi nešlo ani náhodou a moc jsme se u toho nasmáli.Dodnes neudělám ani crrrrr a smějeme se tomu ještě nyní.Petr taky logo začal bojkotovat protože měl raději fotbal,který měl tréninky zrovna v tu dobu ,co jsme měli být na logopedii.Jeho do pldele,kam to sčílíš?z fotbalu v jeho 7letech nezapomenu nikdy.A taky tohle slovo bylo první ve kterém to r řekl,a já mu dala tehdy padesátku,aby to šel oslavit!Miluj ji takovou,jaká je a trénujte spíš na oko,při normální mluvě.Určitě začne najednou sama mluvit tak,že budeš zírat.Moc Ti to přeji.

Myslím, že jsi to pojmenovala sama: příčinou může být tvůj vlastní tlak. Ani dospělí to nemají rádi, ve stresu je ten "výkon" hned menší. S logopedií mám zatím malé zkušenosti, i když tam chodíme s Míšou už od prosince. Náš čtyřletý syn totiž teprve začíná mluvit. Dg. ještě nemáme - ale základ všeho je, aby to dítě bavilo a mělo o řeč zájem. Tj. procvičování musí být spíš něco jako hra - i u těch starších dětí. Čím vážněji to budeš brát a čím víc ti na tom bude záležet, tím víc "slz" se bude koulet a tím hůř to dceři půjde.

Každé dítko je jiné. Můj brácha neuměl R Ř Š Č a já nevím co ještě. Chodil na logopedii na doporučení ze školky. Máma s ním denně poctivě cvičila a dělala všechno co po ní na logopedii chtěli. Bráška plakal a cvičení nenáviděl. Po čase to máma vzdala a řekla, že bude mít radši syna co ráčkuje, ale směje se. Uplynulo půl roku. Jirka se jednou ráno probudil... a mluvil bezchybně - nikdo dodnes nevíme, jak se to stalo. Dělej co musíš, ale tak, aby se malá nestresovala. Musí vědět, že tobě to nevadí, že špatně mluví, že jí miluješ i tak a že jí chceš jen pomoct, aby neměla potíže až bude velká.