Nevím jak začít, ale zkusím to.
Mám cca 4 měsíce po porodu, a jelikož mám rodinné dispozice k tloustnutí, tak jsem se rozhodla to ihned řešit. Dá se říct, že nechci dopadnout jak máma. Proto již 11. den držím 60denní dietu Petra Havlíčka, přidala jsem cvičení a snažím se ukočírovat všechny "tloustnoucí" chutě. Ze začátku to bylo velké peklo, protože se v plné síle ukazovala závislost na čokoládě. Ale odolala jsem i když na ni pořád myslím. Snad to časem přejde.

Mám 155cm a 60kg. To chci změnit. Bývala jsem hodně štíhlá a byla jsem tak spokojená. Ale od cca 25let přibírám, díky cvičení ne tolik, ale kilo ke kilu dalo přes 60kg, hnus. Už jsem se sama v sobě necítila dobře. Věřím, že mnozí chápou. Pak přišlo těhotenství, naštěstí jsem nepřibrala příliš, ale váha zůstala na 63kg. Na moji výšku už to je ale moc. Proto jsem se rozhodla to změnit. Kvůli sobě, kvůli dcerce i manželovi.

Bylo těžké udělat toto rozhodnutí a zakázat si vše dobré - čokoládu, smažené, slané, apod. Ale co je nejtěžší? Přesvědčit okolí, aby mne brali vážně. Pořád se u nás něco slaví, chodí se do restaurací, darují se čokolády, ... a když řeknu, že držím zdravou dietu, tak jen slyším: "vždyť kojíš", " tak jednou se nic nestane, ne", "a nechceš si vzít", "přidej si", ... Po jedenácti dnech diety je právě toto pro mne to nejtěžší. Dokonce jsem se styděla to říci i kamarádce, která nás pozvala na narozeniny. "Ty si nedáš dort?", "Neměla bys ochuzovat Emičku, která dortík dostane v mlíčku.", "Ale prosím tě, vždyť nemáš žádný břicho."

Toto je prostě peklo, ale věřím, že když vydržím, tak se to změní a začnou mne brát vážně. A sama za sebe? Ta pneuška kolem pasu prostě musí pryč :-). Držím všem, kteří bojují jak já, pěsti. Vydržíme !!!