Není nad to, hledat si samé praštěné kamarády. Nedávno, na jarní jízdě, jsem s takovým tancovala. Byla to už celkem pozdní hodina a ten blázen už svítil jak světluška, takže se divím, že si ráno vůbec pamatoval, že jsme spolu mluvili. Ale to je vedlejší. Důležitější je, že je to pejskař, běhá s ohařem a na procházky má ovčandu Enny. Slovo dalo slovo, já jsem zjistila, že tento víkend mám opravdu volný, on slíbil že přijede přes celou republiku a půjdeme na vandr. Taakže nemůžu dospat, v duchu balím krosnu a psa a vyrážím vstříc přírodě jen s tím, co unesu. Budeme spát pod hvězdama a jíst co si uvaříme. Hrozně se těším, dlouho jsem takhle nikde nebyla. A s "hrůzou" zjišťuju, že se dost těším i na něj. Mám prostě asi sklony se pokaždé seznámit s nějakým totálním šílencem, který mi vezme vítr z plachet. Flákání se po přírodě mi prostě děsně chybí. Uvidím, jak se to vyvine, ale zní to jako celkem romantika. Tajně doufám, že se mi do spacáku nacpe dřív pes a že tam pak už nebude místo :-D