K Vánocům jsem si prostřednictvím Ježíška nadělila Lapač snů. Je opravdu nádherný. Světle hnědý kruh, pavučinka lemovaná korálky a bílá peříčka elegantně se vlnící ve větru, který je vyvolám stlaním peřin.

Nikdy jsem neměla problém se svými sny, ale jak už to tak chodí, přála jsem si, aby se mi zdálo něco krásného - třeba o něžném úsměvu, inteligentních očí a rozkošně se vlnících vlasech na mužném krku muže, který bude pravou láskou mého života. O tom, jak jdeme vstříc ruku v ruce západu slunce a krásným zítřkům (ještě jsem pana Pravého a Posledního nenašla a tak jsem si o něm chtěla nechat aspoň zdát).

No a jak to tak chodí buď se mi nezdá nic, nebo mě někdo pronásleduje a chce zabít. Místo procházek po pláži, blbnutí na louce a vůně sluncem zalitého prostředí se  potloukám tmavými sklepeními, utíkám strašidelnými uličkami a peru se s odpadem lidské společnosti, kvůli něčemu, co dává smysl jen jim.

No, není se čemu divit, že jsem přes den líná, když se v noci tolik naběhám:-)