... Jo, jo, jo, jo jo-jo... fakt bezva :-/

Cifra, která na mě ráno po zvážení vypadla mi málem přihodila mrákoty.

Nestačím se divit i přesto, že bych se asi divit neměla... Tak jak super jsem to začátkem roku s hubnutím rozjela, tak rychle jsem dojela...

Ráda bych se vymluvila na to, že se půl roku dopuju celkem velkou dávkou hormonů na zbrždění funkce štítné žlázy, nebo na to, že jsem chvíli po nastoupení do nové práce měla tolik práce, že jsem dva měsíce každý den chodila domů v osum a nebyl čas ani chut ani energie si odvažovat a plánovat, nebo dokonce sportovat, ale pravda je taková, že po zdolání nekonečného přívalu práce, jsem už jela v zajetých kolejí a byla tak zlenivělá, že jsem se na vše vybodla a naopak zbodla, co se dalo... Postupně se někam vytratila i motivace pro hubnutí a já tak nějak v tomto ohledu dělala mrtvého brouka.... Byla jsem ve stresu a nechtěla si přidělávat další, takže jsem ten problém prostě odsunula...

Na váhu jsem se bála vstoupit a i když mi chodily nápovědy ve formě stále těsnějšího oblečení a nafukujícího se břicha, za které by se nemusela stydět kdejaká těhulka před slehnutím, prostě jsem to ignorovala. No a najednou je čas dovolených, výletů, oslav, posezení a ano - focení. Po shlédnutí fotek jsem si říkala, že to není možné, aby to bylo tak hrozné. No a dnes jsem se odhodlala a vlezla na váhu... A je to ještě horší...

I přesto, co vím, nemám chut na sebekoučink - na odvažování a plánování a zapisování.

Ale něco dělat musím!

Za měsíc jedu do Paříže a chci mít lepší fotky, než jaké mám teď!

A tak zkusím sebrat veškeré sebeovládání, které mám a vyřadit sladkosti - to je největší problém. A pro tuto chvíli vyřadím i pečivo a nahradím ho kneckebrotama. A na tvaroh nesmím zapomenout - ten jsem také neviděla ani nepamatuju.

Jediné, s čím nemám problém je zelenina.

Jídlo si nebudu odvažovat a  co se týče zapisování jako biče nad hlavou - ještě jsem se nerozhodla. Ale cyklus si založím... aspon pro sledování váhy a mír...