V jednom ze svých minulých blogů jsem popisovala, jak jsem se postavila nemoci a obezitě a zhubla tím, že jsem se naučila se svým tělem žít a nosit ho. Svěřím Vám jednu příhodu z té doby. Někdo se při ní třeba pobaví, jiný…Já si ji dnes připomínám  proto, že humoru a smíchu není nikdy dost a musíme si vážit sebe sama, ať vypadáme jakkoliv.

Jednoho večera se můj manžel a pubertální syn uložili v obýváku na gaučích, protože chtěli sledovat  soutěž MISS ČR. Já osobně tyto přehlídky syrového ženského masa nemám ráda. Tak nějak mne to jako ženskou uráží. (Nejsem já nějaká divná ?) Ale hlavně mne tehdy dráždil pohled na moje krásné a inteligentní chlapy. Bylo na nich zřetelně patrné, jak jim inteligence mizí z očí při defilé kvalitního dívčího zboží. Upřímně jsem se tím i bavila a pak jsem dostala úžasný nápad.

Odběhla jsem, oblékla si na sebe jen plavky.Takové otřesné, které jsem nouzově koupila v nějaké zapadlé vísce a po použití je zapomněla vyhodit. Rok výroby již nebyl znatelný, byly vcelku, černé a s ohromnými bílými puntíky. Obula jsem si černé lodičky na vysokých jehlách. Vzápětí jsem vplula do obýváku a zatarasila televizor svými mírami 118-98-118.  
Koukali na mně oba s otevřenou pusou, neschopni slova. Syn se vzpamatoval jako první a řekl jen: „No.. mami..“ a naštvaně odešel (dodnes nechápu proč J). Manžel reagoval hned vzápětí salvou smíchu.  Nu ano byl to krásný večer…zvítězila jsem!