Tak už moc dobře vím, kde mě tlačí bota... Hřeším jako padlý anděl, a co je nejhorší, nemám ani moc výčitky. Pořád si říkám: "Přece dobře víš, že takhle to nesmíš, z té čokolády, co jsi jako koupila rodině domů, si neber víc než řádeček, z toho výtečného sýru si ukroj 50g a ne že bez skrupulí zbaštíš 120g...", ale nějak se neposlouchám. Naplánuji si jídelníček, co zeleně svítí jedna radost, ale co naplat, když ruka šmátralka neomylně zabrousí do nejtemnějšího zákoutí šuplete v pracovním stole a tu načatou dobrotu vyloví a strčí do mlsného chřtánu. Paradoxem je, že doma mě chutě nehoní, většinou neslídím a nevizitýruju lednici (no někdy mě to přepadne, ale často odolám - nebo nic nenajdu). Uklidňuji se tím, že mám výdej okolo 3000kJ, ale jak všichni víme, takhle to nefunguje. Hodně sportuji, běhám (10km/1:10h), chodím denně pěšky do práce (15minut svižné chůze) a do 7. patra chodím zásadně po schodech (pokud nevláčím nákup těžší než jsem já), chodím na zumbu, posiluji. Ale k hubnutí to nevede, kvůli mojí mlsnosti a nedisciplinovanosti. Za rok oslavím padesátku (doufám, že v plném zdraví, každého půl roku chodím kvůli arytmii na krevní testy a všechny hodnoty mám jako za mlada), ale stejně bych byla ráda, kdybych z velikosti 42 (něco 44) o jednu ubrala. Už proto, abych na ty narozeniny vypadala mladistvě a ne jako pumlíč. Jenže, co mám dělat, abych tu mlsnou hubu oblafla? Odolám zmrzlině, dortům, majonéze, ale miluji sýry (nejvíc kozí) a čokoládu. Rodinu jsem naučila na zdravé varianty jídel, tady potíže nejsou. Možná, že je problém v tom, že jako účetní jsem v permanentním stresu a proto se dopuji v práci???