Tak jsem se začetla do téhle debaty a koukám jako blázen! A abych jen nekoukala, taky něco dodám. Nastoupila jsem sem na jaře 2015 s pocitem, že vstupuju na neznámé území a s nadějí, že se konečně pohne zem a já zhubnu. A ona se pohnula. Nikoliv zázrakem, ale tím, že jsem se začala zajímat o to, co jím a jak jím. A tady jsem našla ty správné lidi, kteří mi pomáhali. byť i jen tím, že napsali - drž se a držíme ti palec. Moc mi to pomáhalo. Ano, víc se zde předávaly rady, víc se uveřejňovaly fotky zhubnutých pro poměření úspěchů. Časem se trochu obměnili účastníci a tím se i změnil obsah sdělení a blogů. Bohužel pro mne se i změnil způsob vkládání čehokoliv a trochu mi to znechutilo další fungování na stobu. Ale časem jsem se naučila i to nové a pořád sem občas nahlédnu už kvůli tomu, abych zjistila, co se tu děje. Někteří členové odešli a chybí mi, ale většina jich zůstala a ráda si od nich přečtu třeba jen to Ahoj! Sama sem taky občas napíšu, co mě zrovna trápí i těší a nemyslím si, že by to bylo špatně. I pozdrav od virtuálních přátel pro mne znamená dost, protože tohle není FB, ale banda lidí s obdobnými problémy, která se navzájem neuráží. Je pro mne důležité vědět, že sem pořád patřím, i když nedostanu žádnou radu. Ono totiž kolem hubnutí už bylo prakticky všechno řečeno, teď je to na každém z nás, jak ty informace vstřebá. Moc pěkně to napsala Macatice a Sifaka, já nemám, co bych k tomu dodala. Jen vím, že jsem ráda mezi stobáky, protože mě vždycky podpořili a podrželi i v nejhorších chvílích života. A cením si toho.

Milé dámy, já svého času dost přispívala do diskusí, protože mě moc zajímalo, jak se k tomu a onomu stavíte vy, ostatní. A vy všechny jste diskutovaly, pochybovaly, radily... O tom to bylo, to mě motivovalo. Sleduji i Šlápoty, ale bohužel jsem typ, který skupinové akce nepreferuje, občas se jen účastním workshopů, které mě tematicky zaujmou. A byli tu i chlapi, kteří se nestyděli zapojit do diskusí a to zase pomáhalo mně získat pro hubnutí i manžela... :-) Vlastně z toho plyne, že na každého platí něco jiného, někdo to má v hlavě a někdo na talíři. Vždycky mě to překvapovalo, některá dělala stejné věci jako já a hubla a já ne a naopak. V příspěvcích se pak člověk dozvěděl, že to není tak jednoduché, když řeknu A, musím dodat taky B. A hodně z nás doufalo, že A bude stačit...

Také souhlasím se Sifakou. K tomu není co dodat.

Sifaka : mluvíš mi z duše, není co dodat !!!!!!

Sifaka: trefila jsi hlavičkou na hřebíček, jak se u nás říká :-)

Musím plně souhlasit se Sifakou :-). Pokud chceš motivaci, tak musíš si ji z aktivovat sama.... A není to o tom napsat jeden blog a potom zase dlouho nic....
Vidíš ve výsledku ti sem napsali komentáře právě ti, kteří sem nakukují téměř denně a kterým není stobklub lhostejný.
Ale že by přispěl někdo jiný, se zatím nestalo a moc ani nevěřím, že se na tom něco změní.....

......noo, ta tohle jsem zvědavá kdo a jak zareaguje......trochu premyslim nad tím co píšeš....”nějaký ten rok sem nechodím”..... jenže tady to není nějaké perpetum mobile, co by jelo samo. To musejí dělat lidi. A pokud to nedělá vedení webu - kdo to má dělat? Přece lidi, ne? A každý kdo sem chodí, nékteří denně, i několikrát, dělají něco a snaží se aby to tu neumřelo. Jinak bychom si klidně mohly soukromě mailovat a fertig ne?
Já totiž pořad nerozumim tomu, co ti jakoby “služebně starší” chtějí?……jako ze to tady bude fungovat bez toho aby sem někdo něco “strkal”? A kdo teda?

Já jsem vděčná, opravdu vděčná STOBU za to ze mne seznámil, resp. umožnil seznámit s určitými lidmi. Dál už to pak bylo na nás. Hodně mi to dalo a dává ale jaksi nepočítám s tím, ze to za mně zhubne. Já už tu snad ani nechodím hubnout ale chodim si tu přečíst, ze lidi které znám jak píšeš “z oči do oči” stále žijí a pokud chtějí veřejně něco sdílet, tak je podpořím nebo se s nimi zasměju. Záleží o čem je řeč. Virtuální přátelství je někdy víc než žádné přátelství.
Já tu úplně dlouho nejsem ale třeba tebe ani pisatelku blogu neznám. Ani virtuálně a ani osobně. A že možnosti se seznámit bylo fest. Myslím, ze budu psát za vícero z nás Šlápot - že nás krká ze nám koroňák zatnul sekeru do výletů a pak hned inflace atd...ale bojujeme jak se dá, abychom zůstaly v kontaktu pro lepší časy. Pro časy setkání.
Jestli se ti stýská po motivaci - vymysli néco, aby ti lidi přišli a chválili jak je to fajn jak se jim to s tebou bezva hubne. A “jeď bomby” ( jak se pravi u nas na Ostravě) každý den, furt a furt.
Podle mně STOB není od slova “ strkat k bezva figuŕe” ale je to návod a principy co a jak. Ale dál už člověk tu svoji těžkou káru musí táhnout sám.....

Ahoj Berysvob, já to cítím úplně stejně jako Ty... na Stob přesně z těch důvodů, co popisuješ už nějaký ten rok nechodím (akorát dneska, páč jsem byla na procházce s Oharkem a mluvily jsme o tom, jak to tu teď je, tak jsem šla načíhnout). A bývala jsem tu hooodně ráda, za dob Saši a Hanky, které naše snahy podporovaly a motivovaly nás svými bezva úkoly. To se to hublo, tenkrát se mi podařilo odhubnout 28 kilo jako nic :-) Pravda, půlka je zpět díky zdravotním problémům a divokému přechodu, ale až se to zklidní, bude zase líp. Taky jsme se začaly scházet, úplně první společný výšlap se uskutečnil u nás na Křemešníku myslím v roce 2016.... no je to všechno u mne ve fotogalerii. Jenže ta atmosféra na Stobu byla úplně jiná. Blogy psalo hodně různých lidí, bylo o čem číst a hlavně přemýšlet, ale pak se z toho vytříbila ustálená komunita, co mi nic nového nepřinášela. Zásady zdravého hubnutí jsou stále stejné, tam nic nového nevymyslíš, spíš šlo o tu motivaci a tu tady už dlouho necítím. A jak píše Sifaka "Proto ti tu ani nikdo nijak zvlášť neporadí" a "že my si tu už ani neradíme, my se tu jen podporujeme, protože už víme....." přesně vystihuje zdejší atmosféru, kterou v této podobě nepotřebuji. Jasně, pro někoho jsou virtuální přátelé hodně, ale já mám raději ty, se kterými si můžu při probírání čehokoli koukat do očí. Zdejší semaforky mi plnohodnotně nahradilo zapisování do kalorických tabulek, se kterými se mi dobře a rychle pracuje a nepíšou mi hned po ránu "ahoj, máme to ale hezké úterý" :-)

https://www.stobklub.cz/clanek/proc-by-mely-byt-lusteniny-pravidelnou-soucasti-nasich-jidelnicku-/
mrkni na tento článek třeba ti pomůže s problémem s bílkovinamí.

sifaka : líp bych to nenapsala....

Jsem opravdu moc ráda, že jste se, děvčata, zapojila do debaty. To je přesně to, co potřebuji k nastartování, zkusím do konce roku nejen se nad sebou zamyslet, ale taky to zrealizovat. Ajanko, nemůžu s tebou nesouhlasit, opravdu to není o sportování, ale o jídle. Bohužel jsem ten typ, co buď nic nebo všechno. Nicméně, snažím se a dál se snažit budu, zase se ozvu a proberu s vámi svoje úspěchy (nebo neúspěchy). Díky, holky! Brzy na shledanou, doufejme, že aspoň o nějaké to kilo lehčí.

Musím sem taky ještě něco napsat co by ti mohlo pomoci. Je to z vlastní zkušenosti. Pohyb když ho je moc a k tomu flákáš bílkoviny tak asi s tím hubnutím moc nehneš.... Vím z vlastní zkušenosti, kdy spoustu let jsem měla pohybu nadbytek a to ti může potvrdit i Sifaka, neboť jsme to spolu řešily :-).
A teď že za letošek mám dolů 7 kg vděčím hlavně tomu, že jsem omezila pohyb. Ano chodím (zatím), alespoň 8 tisíc kroků denně. Vlastně zde vidím pokles téměř o 4-5 tisíc kroků denně.... Omezila jsem i každodenní cvičení, byť jsem ze začátku měla blbý pocit ( stejně to bylo i ze zdrav důvodů). Jídlo moc neřeším , v podstatě ani nemám co řešit, protože mám zažívací problémy a moje jídla jsou o minimálním množství tuku, spoustě zeleniny a něco málo příloh, které si teda trošku hlídám co se týká množství, taky maso jen opravdu libové.....slané pochutiny prakticky nic a sladké kousek ke kafíčku to můžu :-).
Takže se zkus zamyslet jestli to nemáš s tou přírou pohybu stejně .... zkus ho omezit a pokud bude jídelníček OK, tak by se to pomalu mohlo hnout správným směrem :-).

Jj, já už se taky naučila, že sýry se jako bílkovina jen tváří, ve skutečnosti je to tuk jako prase. Protože sýra by se muselo jíst jen jako čokolády (kostičku) Myslím tím dobré sýry, ne ty tekoucí :-)

Co se týká pohybu - sama vidíš, že jen o pohybu to není. To ti nemusí nikdo radit na internetu. Já mám za sebou několik let aktivního pohybu ( brusle, badminton, posilka, pilates, aerobic a různé formy cvičení s nářadím) a teď co ,- z bruslí mám po havárce rameno v háji, s benďasem jsem skončila, když mi můj loket oznámil, že jestli budu pokračovat - spolu budeme hrát leda tenis :-(( a na běhání jsem nebyla nikdy, neb mám ráda svoje kolena. Ted jsem si koupila domů eliptical, neb náhubky ve fitku mi překážely. A jsem kde? Můžeš mrknout k Ajance na blog "Mám se ráda 2022. Prostě nemůžeš vstávat a uléhat na kole. To my už tady víme. Proto ti tu ani nikdo nijak zvlášť neporadí. Hubnutí a vůbec váha člověka je individuální závislá na čemkoliv. To co pomůže jednomu, nepomůže druhému. Joo, teda co tu víme je, že "všeho moc škodí". I diet i pohybu. Ale tohle přísloví má spoustu let, to není novinka.
Takže vlastně takhle ses oklikou dozvěděla, že my si tu už ani neradíme, my se tu jen podporujeme, protože už víme.....

Ale je fajn, že ses zastavila, zase jsme si tu všechny -no, kdo měl čas, zapsaly a početly. ...jo a pozvání na Šlápoty není formální, že ne 55? :-)

No, já to mám teoreticky zmáknuté, můj problém je s bílkovinami, většinou jich mám málo, i když miluji sýry všeho druhu (přírodní, žervé, cottage, nejvíc kozí goudu...), ale s nimi neskutečně naskakují tuky (a SAFA). S vlákninou většinou taky válčím. V tomhle vidím u sebe největší kámen úrazu. Sportu a pohybu mám dost, sportovní hodinky nosím a každý den mám kolem 10tisíc kroků, o víkendových výletech samozřejmě adekvátně víc (25tis), jezdím na kole, 2x týdně ráno plavu, chodím na zumbu a posilko. Dnes už skoro neběhám, jen tak 2-3x do měsíce pro radost.

Já když jsem byla ve fázi hubnutí, tak jsem byla na sebekoučinku cca 2 roky.Dala mi to hodně, nejen jak velké porce si můžu dovolit, ale věčně jsem bojovala s bílkovinama a vlákninou. Před ukončením potřeby sebekoučinku, jsem si odvážila a zapsala všechny moje jídla co běžně vařím. V podstatě jsem si udělala svou kuchařku. Pomazánky, polévky, omáčky, buchty, koláčů včetně vánočního cukroví.Slouží mi to doteď.Když mám potřebu se " umravnit ", tak mi stačí si jen vážit jídlo,nemusím nic počítat a jsem v obraze. Většinou se dozvím co dávno vím, že mám zbytečně moc velké porce. Zde je má rada, jak mít přehled o vlastním jídle.

Já se přiznám, že mě pohyb nebere, jsem domácí pecivál. Typický ajťák, co se celý den nehne od počítače. Když jsem sem nastoupila, zhubl jsem se sebekoučinkem asi 15 kilo. Přisuzuju to tomu, že ta strava byla vyvážená, obsahovala více zeleniny (a vlákniny), kterou taky nemusím a kalorický příjem byl celkově o něco nižší, než na co jsem byla zvyklá. Teď už to mám zase skoro všechno zpátky. Přibrala jsem hlavně za covidu, kdy jsem opravdu přestala s jakoukoli pohybovou aktivitou a chozením ven.
Já mám tu výhodu, že nejsem závislá na cukru, i když sladké mám taky ráda. Ale mně klidně může ležet načatá čokoláda týden na stole, aniž se jí dotknu.
A taky oproti nnoha jiným nemám problémy s dostatkem bílkovin, jsem prostě masořravec, pečivo taky nemusím.
mně prospívá psyllium, vláknina. Když ji užívám pravidelně (lžičku, dvě denně, tak mi to hubnutí jde lépe. Možná se žaludek naplní a já pak nením tolik.
Co jsem si všimla, tak na dovolené obvykle neztloustnu, byť obvykle, s odpuštěním, žeru jako nezavřená. Přisuzuju to tomu, že z pokoje do restaurace a na pláž nachodím asi tak padesátkrát víc než obvykle doma od počítače k lednici.A taky jsem si všimla, že nevadí, když v době, kdy "držím dietu", tk jednou za měsíc jdu na nějakou oslavu a tam se najím, až by se semaforky červenaly. Nevím, jak se tomu říká, ale při malém příjmu organizmus nasadí nějaký režit ukládání energie jako při hladomoru. Takže tímhle úletem jednou za měsíc jsem tělu dala signálm, že žádný hladomor nehrozí, a ono neukládalo tuk do zásoby. Aspoň tak si to já vysvětluju.

A kdyžř jsme u těch "diet", zkušenost z různých stran: musíš si vytvořit takový jídelníček a návyky, ktré jsou udržitelné napořád. Ne že člověk bude nějakou dobu hubnout a pak se vrátí ke starým návykům- to je jojo efekt zaručen.

Myslím, že svým bligem jsi nás jak píšeš nenadzvedla,
....
Ale vidíš že jsme zareagovali na tvůj blog a podaly vysvětlení, jak to vidíme my :-).
Takže klidně se ptej, vždy ti někdo odpoví a když další komentáře nepřibudou, stačí blog zase oprášit, přidat nějaký komentář a zase z toho dna vyletí vzhůru a zase můžou dorazit další reakce a postřehy.
A teď jeden postřeh.... Píšeš běháním jsem nezhubla....
Víš něco o tepové frekvenci a spočítala sis tepovku podle vzorečků kolik by jsi měla mít když chceš zhubnout?
Máš to čím změřit? Dnes je trh zaplaven chytrými hodinkami, které vlastně udělají výpočet za tebe.... Na hubnutí nepotřebuješ nějaký šílený tempo běhu, ba právě naopak.... Takže pokud jsi byla nad tepovou pro svůj věk a na hubnutí, tak se nediv, že ti ten běh nepomohl s hubnutím ... Ona ti ve výsledku stačí svižná chůze a mělo by se to rozhýbat, ale chce to důsledně dodržovat i pravidelnost:-). Ne že půjdeš na hodinu běhat a potom celý den prosedíš.....

Opravdu se zájmem jsem si přečetla všechny vaše komentáře. Pročítám i diskuse, pravda je, že po založení se objeví pár komentářů a pak nic... až na ni narazí někdo nový, který se už většinou odpovědi nedočká. Vlastně vás všechny, které se dokážete domluvit a někde sejít (Šlápoty), obdivuji. Já na to moc nejsem, jsem individualista, ale ráda čtu o zkušenostech jiných, které se snažím aplikovat do běžného chodu života a zkouším, jestli budou fungovat i na mě. Je mi jasné, že jsme každý jiný a ne na všechny platí totéž. Já například mám moc ráda zumbu, ty tanečky mě pozitivně naladí a fungují hlavně na psychiku. Taky ráda běhám, jestli si dobře pamatuji, Madridačka svého času říkala, že díky běhání shodila, já bohužel ne, už tehdy jsem si říkala, že je asi něco u mě špatně, když to nefunguje... Nicméně, děvčata, jsem moc ráda, že jsme podebatovaly na toto téma a já si ujasnila zdejší situaci :-) Účastním se občas webinářů, právě, abych se dozvěděla něco nového, ale osobní účast v nějakém kurzu si neumím vůbec představit. Nezlobte se na mě, děvčata, že jsem vás tak trochu nadzvedla, ale vlastně jsem si potvrdila, že ta vaše skalní hrstka drží pohromadě a navzájem se podporuje, aniž se projevuje navenek. Pořád věřím, že i v mém věku (56) se mi podaří trochu zhubnout, abych vypadala aspoň na tolik, na kolik se cítím (asi 30 :-))

....vidíš to tady níže? Každá ti dala kousek svého času. To je ta pomoc a podpora. Zhubnout a hubnout musí každý sám. Myslím, že Iva Málková , když STOB zakládala, byla v úplně jiné době. Dala STOBU nejen jméno ale i renomé. To jestli STOB dnes v dnešní době přežije konkurenční boj, to není na nás. Bude mne mrzet jestli to nezvladnou ale to je život. Ale my z masa a kostí ( a špeků :-).) my tu budeme. Neříkám že furt, ale dýl :-)
Jak psala Macatice - zkus denodenne vyvíjet nějakou aktivitu pro virtuální přátele......

Jsem človíček, který vždycky chvilku pozoruje a pak komentuje. Na STOBu si velice cením toho, že to v dnešní přetechnizované době není jen virtuálním světem ale i světem skutečných přátel. A tak když Ajanka napíše svůj ranní pozdrav, vím odkud je, kde pracuje, co má ráda a totéž vím o Siface, Jahůdce, Veve, Máše, Stáně , Macatici, o místech kde žijí a kde to mají rády, jejich rodinách i o mnoha dalších, třeba Lence, Hance, Honzovi - ta řada jmen by byla pěkně dlouhá...A ty, které jsem nejmenovala: Vím o vás a jste mi stejně drahé jako ty, o kterých jsem psala.
.A sama za sebe musím říci, že po karambolech osudu, které mne potkaly těmto lidičkám vděčím ne za to, že mám ze 145 kil nějakých +- 80. S tím jsem se musela poprat sama ale za to, že nepřežívám ale žiju. Bez nich a třeba bez Zlatky, která sem jen občas nakoukne a bez mých psů už bych byla kdesi na druhém břehu.
Za mně mi STOB nepomohl jenom zhubnout. Pomohl mi žít. A když mé bolavé srdce dovolí, Šlápoty zase půjdou po cestách přátelství.
A pokud budeš chtít, vítej mezi námi

Nooo... Tedy, svým článkem sis u mě pěkně naběhla. Chceš zkušenosti? Máš je mít!

1. Co si člověk neudělá sám, to nemá.
Ano, to je moje zkušenost, ke které jsem dospěla během nějakých šedesáti let svého života. Takže pokud něco chci, musím s tím obvykle začít sama a kopat do druhých, ať na tom taky zapracují. Někdy je to kopání úspěšné, jindy méně. Ale - a to už je další bod...

2. Kdo nic nedělá, nic nezvoře.
Nikdo není dokonalý, já samozřejmě nejsem výjimkou. Když člověku o něco jde, neměl by se nechat odradit počátečním neúspěchem. A co tak slýchám od jiných, u hubnutí to platí dvojnásob.

3. Kdo hledá, ten najde.
Jen to v dnešní době informačního balastu někdy dá dost práce. Myslím - a nemusíš se mnou souhlasit - že i tady na STOBu najdeš spoustu článků, blogů a komentářů, z kterých ty zkušenosti přímo čiší. Jenže ano, máš pravdu, mnohdy velmi brzo zapadnou pod hromadou jiných "plkání o ničem".

4. Někdy je otázka důležitější než odpověď.
Takže - máš problém? Jdi a zeptej se. Zeptej se správně na správném místě. Ale i když se zeptáš na ne na tom nejlepším místě, někdo tě určitě odkáže správným směrem. Třeba, když budeš mít problémy s otevřením \'Sebekoučinku, někdo ti určitě doporučí Technickou podporu. Během té doby, co tu jsem - a i v posledních covidových letech - tu padlo dost otázek a žádostí o radu, ať už v samostatných blozích, nebo v diskuzích. A nikdy takový tazatel nebyl oslyšen.

5. Nejen v nouzi poznáš přítele.
Dobří lidé existují, nejen tady na STOBu. Říká se, že sdílená starost je poloviční starost, sdílená radost je dvojnásobná radost. Píšeš o planých přáních úspěchů. Pokud trváš na tom "planém", inu, je to tvůj názor a každý má na něj právo. Já si ale myslím, že od většiny komentujících to přání je myšleno upřímně. A někomu i jen to přání, to pomyšlení, že někomu není jeho osud úplně lhostejný, pomáhá. A přiznám se - a ráda - že u mně ty plky o drobných každodenních radostech přispěly k tomu, abych se udržela nad vodou bez prášků v době, kdy jsem byla psychicky na - no, nejhlubším místě svého života. A za tohl má u mě STOB mnohem větší plus než za všechny sebekoučinky a rady, jak zhubnout.

Tolik moje zkušenosti.

A aby nedošlo k mýlce - souhlasím s tebou, že výměna konkrétních zkušeností a rad na STOBích diskusích by nebyla na škodu. Udělala jsem první výkop - viz mých pět zkušeností výše. Možná sis představovala něco jiného - o hubnutí, o zdravé výživě... Cituji tě: "Tak, všichni, co se mnou souhlasíte, začněte uveřejňovat své zkušenosti, ať se ostatní něčemu přiučí,." Nikde v tom není nic o hubnutí, Sebekoučinku... (viz bod 4 - SPRÁVNÁ otázka). A já často beru lidi za slovo a dovádím věci ad absurdum. :-)

Ale abych byla trochu konstruktivní:
Máme psát své zkušenosti. Kam? Sem, pod tvůj blog? Zase to zapadne...
Navrhnu ti několik možností druhého výkopu. Založ si vlastní diskusi - výměna zkušeností, Questions&Answers, Ptejte se a odpovídejte... Prostě něco takového, klidně polož první dotaz, starej se o tu diskusi, aby si lidi na ni zvykli, zvykli si tam přispívat, ptát se i odpovídat. Dělej jejího moderátora. Technicky to sice STOB neumožňuje, ale klidně můžeš pomocí zpráv konkrétnímu uživateli naznačit, že jeho příspěvek není relevantní, případně ho požádat o jeho smazání. Nebo můžeš založit vlastní "obsahový" blog, v němž bude krátký text úvodu o jeho smyslu, a pak už to bude jen seznam blogů na zajímavá témata s odkazy na ně. Ten obsah by se dal i strukturovat. Mohla bys do toho seznamu dávat svoje blogy, ale i cizí, kdyby někdo přišel s nějakým zajímavým tématem. Tenhle obsahový blog by mohl být poměrně často aktualizován, takže by se držel v novinkách nahoře.
Možná tě napadnou jiné způsoby, jak si zkušenosti na STOBu vyměňovat. Jestli ale chceš, aby to uživatelé skutečně dělali, musíš jim jít příkladem a připravit jim pro to prostředí.

Když budeš zase aktivní, určitě tu najdeš buˇ%d staré, nebo i nové přátele.

Na závěr mi nezbývá než... Ale ty si přece na planá přání úspěchů nehraješ :-)
I tak ti držím palce, ať se ti tvůj projekt povede. Vážně to tu chce novou krev a nový vítr do plachet.

Jak psala Coumba, chybí tady ta vůdčí osobnost a její malé výzvy a úkoly, kdo si pamatuje Sašu - Afrajz, tak ví o čem je řeč.
Ještě když byla ta 1. roční výzva od Stobu -prožij rok zdravě - o které píše Masa55 a byl celý měsíc na osvojení si nějakých návyků ať stravovacích nebo pohybových, tak to tady docela žilo ale další rok už to byla jen zkrácenina toho původního a nesetkalo se to s takovým ohlasem....
Ano je pravda že se tady schází právě ta hrstka šlápotek, které dala dohromady naše Jiřinka55, která zná bezva místečka tady u nás, které stojí za to vidět a tak jsme se k jejímu putování přidali a moc rádi se setkáváme i osobně :-).
Setkali se tady lidičky, které by se za normálních okolností nesetkali Jsme opravdu napříč republikou a vždy se na setkání s ostatními moc těšíme :-). Proto se navrhuje kde je to hezké a kam stojí za to přijet a většinou to zorganizuje naše Jiřinka, kterou si možná z minulosti pamatuješ ;-).
Proto se vlastně ráno i zdravíme, virtuálně putujeme s Coumbou, udržujeme váhu nebo hubneme v blogu který už nějaký čas vedu já, nebo cvičíme s madridačkou - no snad si to pamatuji správně :-), když tak mě někdo opraví :-).
Teorii máme zvládnutou, ale život je prostě o žití v realitě ne v teorii, proto se snažíme i když to tak t řeba nevypadá....
Já osobně jsem zde t éměř 10 let, na začátku jsem odložila hezkych téměř 20 kg, kterých se mi okolo poloviny vrátilo před pár lety zpátky díky onemocnění ŠŽ.... a hubnutí nešlo až do letošního roku.... Konečně mám téměř 6 kg pryč, no není to nic moc za téměř 10 měsíců, ale jsem i přesto moc vděčná, že odešly.... No a tak si tady žijeme svým životem v běžné realitě, ale i virtuálně zde na stobklubu.
Proč ostatní přestali přispívat svými blogy, postřehy žádostmi o radu, to by mělo spíše zajímat tvůrce stránek a jak to udělat, aby se to tady zase oživilo?

Mě se článek moc líbil, uteklo odtud spousta lidí, chybí mi hodně přátel. Nemohu posoudit, zda odešli právě kvůli současnému dění na Stobu nebo měli jiné důvody.
Možná nakukují, tak jako já, ale nepřispívají, možná už ani nenakukují. Souhlasím s Ajankou, že blog hodně upadl. Co s tím?

Milé dámy, všem děkuji za komentáře, opravdu dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Když jsem tu začínala, opravdu striktně jsem dodržovala naplánovaný jídelníček a když jsem si dala třeba čokoládovou pralinku, pečlivě jsem jí zvážila a zanesla do koučinku. Měla jsem pocit, že pořád jím a jsem nafutrovaná, ale přitom jsem hubla a sundala 11kg a 8cm v pase. Další pokračující cyklus mě zklamal, ač jsem pokračovala v nastaveném režimu, dál jsem nehubla. Časem jsem to vzdala, ale dlouho jsem získanou váhu držela. Po padesátce se všechno zvrtlo a kila zase letěla nahoru (mám jich 7 zpátky). A stejně jako zdrhla, chybí mi sebekázeň. Přeji všem pevné zdraví a veselou mysl.

Určitě jsi nás nenaštvala, každý má právo na vlastní nazor. V předchozích komentářích už je skoro vše napsané. My, co už tu nějaký ten pátek strašíme, a hodně z nás se zná i osobně, máme teorii poměrně dobře zvládnutou. Přesto si každý nový článek přečteme.
A víme o sobě opravdu hodně. Jak jdou léta staráme se o staré rodiče , vnoučata i nemocné partnery. Také nám zdravotní neduhy přibývají a přesto se nevzdáváme a snažíme se, co to jde a těšíme se z každého úspěchu, nejen svého. Máme tu i motivační blogy, ne že ne. Pravda, trochu mi tu schází A. , Která se vydala svoji vlastní cestou a její úkoly na které jsme se všichni těšili. Komu to holt nestačí musí si najít jinou cestu, ale nám se tu líbí:-)

Děvčata napsala jak se věci mají. Pravda, ne vše tu funguje ale návod jak na figuru jsme tu dostaly už dávno a teď je to na nás.

Berysvob, taky jsem letitá.... ale přijala jsem pouze pár přátel a některé i osobně poznala na šlápotách. Tam jsme si vyměnili informace o tom, jak se nám dařilo a daří propojovat teorii STOBU s praxí, ale i spoustu jiných zkušeností ze života, které nemalou měrou hmotnost člověka ovlivňují. A vůbec mi nevadí, že si vzájemně potlacháme i mimo téma obezita. Když nechci, tak komentáře nečtu.

Vaše výzva ke změně přístupu k výměně zkušeností mě zaujala. Napíšete do komentáře vaše zkušenosti z doby, kdy jste začínala? Jsem boubelka v pokročilém věku a musím potvrdit, že sebekoučink a pohyb je to jediné, které při snižování nadváhy na mě platí. Ovšem chybí mi sebekázeň. Co s tím?

Myslím, že děvčata už napsaly vše. My, které jsme se poznaly osobně si popřejeme dobré ráno, zapíšem si váhu, km, cvičení (mě to teda motivuje abych se hnula). Jinak je tu na Stobu spousta článků a rad o jídle, pohybu, ... Takže kdo chce rady jak hubnout stačí hledat. Já sem chodím ráda a mrzelo by mě kdybych tu svoje kámošky šlápotky nenašla. Už se těším na další setkání. Tak asi tak.

Ahoj, tyhle stránky se mění s jejími uživateli a, stejně jako dřív, každý má právo napsat blog a nebo ne. Prostě současní uživatelé o to nestojí. Nemůžeš je nutit. Já sem teď chodím hlavně kvůli přátelům, se kterými jsem se díky stobu seznámila i osobně, abych věděla, jak se jim daří, a aby mi neuniklo další živé setkání. Taky je tu pořád pozitivní atmosféra a za to jsem ráda :-)

Ahojky,jsem tady dost dlouho, abych se také k tomu mohla vyjádřit.Stob mne naprosto zaujal a na jejich " Prožij rok zdravě " nedám dopustit.Mělo to hlavu a patu, naučila jsem se spoustu nových poznatků o výživě, bylo to uděláno soutěživou formou a hlavně na všechno bylo dost času. Vždy na jeden měsíc jedno téma.
Z té doby vznikly některá přátelství, která mne tady drží. Viděli jsme se na " Den pro zdraví ",byli jsme spolu na výletech a díky tomu, že si zde píšeme o našich radostech i starostech jsme nebyly tak sami přes dlouhé a těžké období "corony".
Teď to tady stagnuje, nic nového, ale abych byla upřímná co nového ještě jde vymyslet ??? Všechno je to jen o příjmu, výdeji a pohybu !!! A hlavně o odhodlání bojovat sama se sebou , někdy na pěkně dlohou dobu.
Stále se zajímám o zdraví, výživu, sleduji nové poznatky o tom , jak lidské tělo funguje ( kniha Cirkadiánní kod mne hodně oslovila ), momentálně čtu knihu od J.Vojáčka Umění být zdráv, pronikám do této polohy i díky Joze, kterou jsem začala dělat. Prostě získávám jiný pohled na fungování lidského těla a zdraví.
Taky přemýšlím o tom , že zde na konci roku ukončím svoji letitou cestu, jediné co by mi ale fakt chybělo, jsou navázaná přátelství, která mne už mnohokrát povzbudily, podržely, rozesmály a věř mi, že v dnešní době to je poklad nad poklady !!!!

Těch které tady jsou léta, přibývá věk, už ani tak neřešíme zda kila které nabudeme na vánoce, shodíme hned po vánocích a nebo v létě a jsme rádi když se něco o sobě dovíme. Radujeme se že jsme v pořádku a vím že jsou v pořádku mé kamarádky, protože se už známe.

Souhlasím s Ajankou, napsala to moc hezky. Za ta léta nás tady zůstalo jen pár a s některými se znám osobně. Je to fajn parta a jezdíme na výllety. Nováčci napíší jeden blog a už se neozvou. Myslím, že čekají zázraky a ne běh na dlouhou trať.

Ahoj, díky za tvůj názor a je vidět, že jsi tady opravdu hodně dlouhou dobu nebyla....
Ano změnilo se to tu, je to hodně vidět, ale taky je to možná dáno tím, že se zpoplatnil sebekoučink a spousta lidí přešla jinam, kde je to prostě lepší a i třeba zdarma....
To že blog upadl prostě je pravda a obávám se, že kdyby jsme se tu ráno nepozdravili a sem tam nenapsali do statistického blogu něco, tak tyto stránky budou už úplně mrtvé bez jakýchkoliv příspěvků hodně dlouhou dobu....
Možná je to dáno i tím, že spousta věcí jim zde nefunguje.... Co je v dnešní rychlé komunikaci už nezbytné ....
A tak se snažíme aspoň malinko tady nějakou tu aktivitu napříč okolnostem vyvíjet, ale i tak to nevidím nějak dlouhodobě pozitivně....
Takže pokud chceš rady, tak asi musíš jinam....