Datum registrace: 22. 09. 2010
Bojovnice
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136806.62 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 36 min |
Stob skupiny
Bojovnice
Jak psát blog?Zamyšlení aneb Stojí to za to???
01. 02. 2012
Po přečtení včerejších blogů neustále přemýšlím……..O čem? O tom, zda mi to hubnutí, za to všechno vůbec stojí. Není asi potřeba hodnotit veškeré mé snahy zhubnout, které trvají už 15let, ale zkusím poslední rok…..
Rozhodla jsem se, když mi váha ukázala trojmístné číslo. Objevila jsem Stobklub, byla na sebe přísná a čtyři měsíce víceméně hubla. Změnila jsem hlavně stravu a to tak, že jsem z 90% vypustila vše, co mám opravdu ráda a radikálně zmenšila porce. Cvičení nebyl problém ,cvičím 10 let a hodně mě to baví. Pití nebyl problém, vždy jsem pila hodně a pravidelnost dodržuji roky.
Dokud jsem hubla, moc jsem nad ničím nepřemýšlela a nic mi prakticky nechybělo. Jenže v dubnu jak když praští, váha ubývat přestala. Úbytku 14 kg si téměř nikdo nevšimnul, čeho si ovšem začalo mé okolí všímat, byla moje nálada. Přestala jsem dělat věci spontánně a stala se ze mě chodící tabulka. Neulomila jsem si od kamarádky kostičku čokolády, na rodinné oslavy jsem nosila váhu, abych si zvážila 1 chlebíček, který se mi na úkor omezení celodenního příjmu vešel. Nikdy jsem si nenalila sklenku vína, jen tak. Cvičení jsem přestala dělat pro zábavu, ale dělala ho kvůli hubnutí. Zdravé potraviny, které jsem dříve jedla ráda, se staly povinností. Na těle jsem nepocítila žádné blahodárné účinky, asi taky proto, že ač obézní, zdravotní problémy jsem nikdy neměla……atd….
Ale já se snažila dál………..můj sen byl přeci zhubnout 20-25kg!!!! Snažila jsem se dělat možné i nemožné dalších 5 měsíců. Omezila jsem příjem i výdej, zvýšila příjem i výdej a tělo ne a ne poslouchat. Co to dělalo s mojí psychikou všichni tady víte…….a v té době jsem taky začala přemýšlet o jakési spravedlnosti……až jsem se na všechno v říjnu vyprdla. Nezačala jsem se cpát hlava nehlava, ale občas si namazala chleba s paštikou, občas osladila kafe a vyrazila s kámoškou na Mojito. Cvičila jsem znovu pro radost a přibrala 5kg, okolí si opět nevšimlo, naštěstí, ale čeho si všimlo, že jsem prostě zpátky………Odešly výmluvy ze společenských akcí, zase jsem se smála a váha zůstávala trčet v lince!!!! Ke své radosti jsem mohla opět vařit v jednom hrnci a na Vánoce si dát svíčkovou se třema a ne s jedním a šilháním do talířů ostatních!!!! Zažila jsem prostě jakýsi pocit osvobození!!!
Jenže, to bych nebyla já, kdybych si s lednem nekladla předsevzetí……….takže jste mě mile přivítali zpět, s mým cílem zhubnout 10kg! Rozhodla jsem se vzít to razantně jako vloni v lednu. Jeden picí den v týdnu a poctivě dodržovat……..Jeden jediný den jsem se rozhodla hřešit a svěřila se s tím…..a některé komentáře (obvinění z podvodu a bůhví čeho ještě) mě opět donutily přemýšlet.
Taky jsem absolvovala rodinný turnaj v bowlingu, kde všichni pili pivo a o půlnoci si dali pizzu a já dělala hrdinu a víte co, normálně jsem jim záviděla!!!! Ač většina z nich s nadváhou, nikdo si s tím hlavu rozhodně nelámal, a já se ptám…………
Chci to takhle napořád??? Chci být otrokem kuchyňské váhy, chci celý život jenom řešit, co strčím do pusy a plánovat? Chci se navždy vzdát jídel, které mám ráda??? Stojí mi těch 10kg, kterých si nevšimnu ani já, ani mé okolí za to??? Chci být ve společnosti pořád tou, co se zbytečně snaží a nic s ní není???
Já najednou prostě nevím!!!!! Svět se přeci netočí jenom kolem jídla a je spousta jiných věcí k přemýšlení!!! Jsem člověk požitkář, mám ráda jídlo, mám ráda život se vším, co přináší a poslední dobou se mi to nějak neslučuje!!!! Tak co se mnou vážení???
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Děkuju!!!
Možná by to jen chtělo přerámovat negativní myšlení a říkat si, to si nechci dát, nebo dám si jen trochu a bude mi dobře, místo toho si to rovnou zakázat. Zákazy nikam nevedou, naopak, co je zakázáno, to má hned lepší chuť :) A kolikrát pak zjistím, že když si něco zakazuju a pak si to dopřeji, není to vlastně tak úžasné, jak jsem si vysnila!
Nu prostě a jednoduše, zapracovala bych na psychice, hlavní je se hodit do pohody, za hubené tělo trápení nestojí! A ujasnit si priority. Pokud máš pocit, že k té 100 to zajít nenecháš, máš ráda cvičení a zdravému jídlu se nevyhýbáš, tak vlastně proč ne? Podle mě jsi moc pěkná ženská a vypadáš skvěle tak jak jsi!
Nyní čtu knihu od Jen Lancasterové "Nádherné tlustá" , je to fajn a dosti vtipné čtení. V úvodu píše:
"Všem, kteří se trápí svými špeky: už mě unavují knihy o nešťastných ženách, které jsou tak zoufalé ze svého vzhledu, že se v naději na krásný nový život vybičují k tomu aby šíleně zhubly. A nesnáším, když mi tvrdí, že žena může být šťastná jedině tehdy, když se narve do těch nejmenších džín. Takové historky pro mě v žádném případě nejsou povzbuzením - naopak mám chuť tyto chudinky vytáhnout někam na pořádnou večeři, dát si s nimi pár koktejlů a smetanový dortík a vysvětlit jim, že dokud nepřijdou na to, jaká je jejich osobnost, na zevnějšku nezáleží. Naneštěstí nadváha není jen společenský problém, s nímž bychom se prostě dokázali vypořádat se zdravou dávkou sebevědomí. Je to i zdravotní problém. Nyní, na prahu čtyřicítky, jsem se dozvěděla, že se to bude muset změnit, abych - víte - abych neumřela. Protože když si můžu dovolit jít na pedikůru, k čemu mi to bude, jestliže mi kvůli cukrovce uříznou nohu?"
S tím miminkem - je možný, že si ten blok v podvědomí opravdu nevědomky vytváříš.... A že se na to necítíš ? Člověk nikdy není a ani nemůže být připraven na všechno, co ho v životě potká. Řekla bych, že věk už na to máš a jestli se máte s partnerem rádi, co může být krásnějšího, než držet toho malého bezbranného človíčka v náručí. A třeba by po porodu šla ta kila dolů tak nějak sama :-)
Mám dva kluky, říkala jsem si že by třeba ještě jednou jedno ... Pak jsem zničeho nic měla trombózu, zjistili mi genetickou poruchu a už bych byla vysoce riziková matka. Paní doktorka mi říkala, že ať jsem ráda, že vůbec mám ty dva a že to proběhlo bez problémů...
Takže za mne říkám, neodkládej to, neřeš to tolik a určitě mimčo za to stojí (i za ty kila navíc).
Držím palce ať se Ti daří a hlavně ať jsi spokojená, šťastná :-)
a mám chuť spíš na tu kořenovou:-))
Myslela jsem že s novým rokem přišla nová šance a první neúspěch (úterní vážení) mi doslova podlomil nohy. Nejdřív jsem se kasala, že to nevadí, ale vadí, protože se bojím že se to už zase ani nehne.........grrrrrrrr!!!!! A tak jsem zkusila odložit bič do kouta, pro dnešek ve formě nesplnění zeleniny, fakt do mě v tomhle počasí neleze :-( bleee!!!!
No a s tím mimčem už jsem ti psala, že to prostě jednou přijde, až budeš připravená . Nediv se ale své rodině, já , stejně jako oni, patřím ke generaci, pro kterou dítě po svatbě byla naprostá samozřejmost , taky bych byla nejraději kdyby už bylo nějaké vnouče na obzoru, moji mladí ale mají opačný názor a já se s tím těžko smiřuji. Vše má ale svůj čas a co má přijít, to přijde. A podmiňovat dítě nějakou váhou je blbost, nikdy dopředu nevíš, co s tebou těhu pak udělá a jak se ti váha i figura změní po porodu. Proto mám jedinou radu - buď svá a v pohodě, pak i dodržování pravidel bude snadnější, hlavně žij a ne přežívej :-))
- buď budeš dál taková jaká jsi a ve vyšším věku ( věř tomu že už za 10 let!) se ti objeví komplikace spojené s větší tíhou, než kosti unesou...
- nebo zhubneš a aby sis váhu udržela, už se budeš muset celý život kontrolovat a neustále se vzdávat toho, na čem jsme závislí...
Otázka je, co je lepší. Já osobně si myslím, že je lepší nemít komplikace ....
Ani: s tím miminem........vidím to spíš naopak.......kdysi jsem řekla ,že nebude dokud nebudu mít 84kg, popravdě se na něj vůbec necítím a tlak okolí je poslední dobou na tohle téma fakt nesnesitelnej.......co když si to tak blokuju a oddaluju?
Keksi: tvůj komentář mě skvěle rozebral a díky za něj............
Jen chci ještě říct, vím že mě nikdo nenutí vzdát se toho co mám ráda.....ale......u mě je problém, že chci buď všechno nebo nic, takže když to převedu na svíčkovou :-))))) Než si dát s jedním, nedám si radši vůbec :-))))
Pavliczka: nevím jak to udělám, asi tak jako dřív, zkusím nějakou dietu ;-))))
Myslím že spousta z vás ví, že jsem nechtěla až tak moc a už vůbec ne zadarmo, ale když za "takovou dřinu" (pro mě to opravdu dřina je) nedostávám nic, je to prostě na prd!!!! Nechci být a nikdy nebudu štíhlice, jen jsem prostě myslela že když budu dělat maximum ( a já už víc prostě neumím) budu odměněna alespoň "nadváhou"!!!
Rozhodně nehubnu kvůli světu, tohle období mám za sebou už dávno, ale vyřazená ze společnosti si najednou nějak připadám......Nikdo v mém okolí tohle nemusí a nikdy nemusel řešit, tudíž to samozřejmě nikdo nechápe a klepání si na čelo je čím dál tím častější........
Ano asi jsem příliš tvrdá, moc o tom přemýšlím a hrotím to, ale na mě vždycky fungoval jen bič a najednou nefunguje??? Dělat něco napůl??? Neblázněte :-) :-) :-) to bych nebyla já!!!
Tiež mi minulý mesiac váha strečkovala a ešte nie je isté, či sa tak skoro pohne. Tiež mi to na nálade nepridáva. Ale mám pár dôvodov, prečo ma to neubýja:
1.) mám doma tanitu, meria zloženie celého tela a ja vidím postupné zlepšenie aj keď sa váha nehýbe.
2.) Ja už dlho jedlá nevážim, len keď si nie som istá... Odhadujem to a zapisujem odhad - tiež sa mi s tým nechce otravovať...
3.) Denne si doprajem niečo čo mi fakt chutí. Keď mám chuť na pizzu dám si aj tú, prípadne palacinky, bebe sušienky jem denne, fitness tyčinka je vlastne tiež čokoládová...
4.) Keď idem s kámošmi von, rozhodne sa z ničoho, čo sa týka zábavy neulievam - teda ani alkoholu. Možno sa ulievam z jedla, ale to mi pri alkohole nechýba... Hlavne sa snažím baviť a na chudnutie vtedy nemyslím.
5.) Možno naozaj neschudnem do leta, možno ani do roka do ideálnej váhy, možno to bude trvať aj tri roky. Ale každým dňom je to len lepšie a ja som s týmto stavom spokojná.
Sumasumárum, snažim sa byť nad vecou... No a to by mohlo pomôcť aj tebe. Myslím, že si prílišná detailistka a puntičkárka. Nedokážeš niečo robiť na polovicu. (Možno aj to obviňovanie z podvodu je viac v tvojej hlave, ako v komentároch ;-)
U teba furt myslím nato, že odkladáš kvôli váhe mimino, ktoré veľmi chceš. Čo tak sa fakt na chutnutie vykašľať a vysadiť antikoncepciu, užívať si život a lásku ;-) A prípadne to neurobiť jedným rezom, ale nastaviť udržovák, postupne zdvihnúť príjem na udržovanie, aby sa váha zbytočne nedvíhala hore a potom si už len vychutnávať zdravý životný štýl a tak...
jelikož sami nic takového třeba neprožívají, tak jim nedojde, že by to človíčka spíše potěšilo...:-)))
Já jsem přestala zapisovat a hlídat (částěčně jsem omezaná tím svým mlíkem, takže jím skoro furt to stejný a nebyl to zas až tak velký problém). Co beru jako velký přínos, že jsem stála na stejné váze cca 3,5 měsíce, pak jsem začala chodit na VACU a změnila druh pohybu, přes léto nebyla ani žádná zumba ani bosu, takže nic cardio, k tomu jsem bruslila a procházkovala a byl to jiný pohyb.. během 2 měsíců my slezly 4 kilča...
Přiznávám, že říjem pro měl byl krizový.. měla jsem nehodu, byla bez auta. Přestala cvičit, málo spala a do práce cestovala 4 hodky, takže nějaký režit byl totálně víme kde.. Takže ona 4 shozená byla nazpět...
Co tím chci říct.. Hrozně ráda vařím a i jím, mám jako ty ráda společnost a když někam jdu tak si to pivo dám taky a klidně i tu pizzu, nechci sedět v koutku a říkat si.. ,, ty jo, ty to nemůžeš,, Prostě si myslím, že u tebe je to v nečem jiným.. možná jsi ve stresu, možná jsi málo se sebou spokojená, možná právě moc přemýšlíš, možná a co si myslím (podle sebe) ten pohyb co děláš není pohyb pro tebe a chtělo by to dělat ještě něco jinýho..
Každopádně jsi krásná ženská, která si dala za cíl být ještě krásnější.. Možná je to jen v přístupu .. Co myslíš?
Já to vidím tak, že mě hubnutí a "fungování" tady na Stobu ukázalo cestu, jak správně zacházet se svým tělem a nebýt už hromádka neštěstí ze svého vzhledu. Myslím, že moje hubnutí mě nijak nevyřazuje ze společnosti... Rozhodně bych se nechtěla vrátit do toho kolotoče hladovění, a následném přejídání se....
Člověk by to měl umět vyladit, aby ta změna životního stylu ho spíše obohatila......nejde přeci jen o vzhled, ale i o zdraví.... Já vím, je to těžký.....někdy člověk fakt bojuje sám se sebou, ale mě to za to teda stojí...:-)))
V prvé řadě si dej pauzu. Třeba týden. Nevaž, nehlídej, nepročítej tabulky, ale hlavně se srovnej sama se sebou. Nevím jak dlouho jsi vydržela tenhle nesmyslný boj s vlastním životem, ale evidentně dost dlouho, když si toho všimlo i okolí. A dost dlouho na to, aby ses totálně odrovnala, a to myslím psychicky. A podle toho, co tu píšeš jsi na nejlepší cestě rezignovat naprosto na všechno.
Takže znova, dej si pauzu, uklidni se a trochu si srovnej v hlavě, co sama chceš. Chceš zhubnout? Skvělé, ale to přece neznamená, že se zhuntuješ. Chceš cvičit? Ještě lepší, ale proč z toho dělat povinnost a otrockou dřinu? Chceš, aby si toho všimlo tvé okolí? Máš na to právo, ale zřejmě máš kolem sebe pomaleji chápající, tak je trochu nakopni. Pochlub se, že máš novou sukni a o číslo menší než sis kupovala, nakopni rodinu, že si ani nevšimli, jak se jim měníš před očima. Ale konečně přestaň bláznit. Přece nemusíš nosit na návštěvu váhu, aby sis zvážila chlebíček, závistivě se dívat, jak všichni kolem tebe jí pizzu, ale "ty přece nesmíš, protože hubneš". Ano, dodržovat program, který ti tady kouč spočítá vede k hubnutí, ale proč ho dodržovat do detailů? Možná nejsem ta pravá, abych ti v tomhle ohledu radila, taky si tady věčně stěžuju, že mi nejde to nebo ono. Ale vím, že je to moje tělo a můj život. A co se stane když za ty 4/8/12 týdnů nezhubnu svých vysněných 15 kilo ale třeba jenom pět? Zboří se svět? Přestane se prodávat chleba? Budu horší nebo lepší než jsem teď? Ne. Pořád jsem to já. A tak je to i s tebou, myslím, že se prostě jenom zbytečně honíš. Nebuď na sebe tak přísná a uvidíš, že všechno půjde líp.
Promin, jestli jsem tě komentářem nějak urazila nebo ranila, ale tak na mě tenhl eblog působí.
Takže hlavu vzhůru, nohy v teple, hrnek kafe / sklenku vína do ruky a hlavně - rozum do hrsti. ;-) Neštvi se, zbytečně neblázni a nevzdávej to, jen zpomal tempo. A já myslím, že tě tady všcihni podpoří. A pokud se najde někdo, kdo ti bude něco vyčítat nebo tě obviňovat, pošli ho zamést si před vlastním prahem. ;-) Drž se.
Drž se a měj se ráda!
Omezovala bych se ráda, kdyby byly výsledky, ale když téměř nejsou???
Nad 100 už si nikdy nedovolím jít, nikdy!!!!!
Chci tím říct, že pokud se nechceš omezovat chápu to, mě to taky nikdy nebavilo...ale prostě nějaké důsledky tam budou. S přicházejícím věkem porostou.
Jsi krásná ženská, tvůj typ postavy unese i větší váhu něž je nějaká norma.
Pokud se zvládneš držet pod tou 100 a zvládneš dál sportovat a mít radost ze života podle mě je to O.K. :)
Bojovnice
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?