TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 21. 03. 2012

Jak si nahrát profilovou fotku?

Cairo

Původní Sebekoučink

10 %
0 kg 12 kg

Již zhubnuto: 1.2 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 1938
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 136831.30 km
Kolo: 66657.70 km
Cvičení: 5696 h 21 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Jak se mít rád?

26. 02. 2018

Ahojky hubeňouři, já se asi potřebuji vypsat z problému - Jak se mít rád?

Napadlo mně hned ráno, když jsem se vzbudila a nemohla sem se ani hnout... chodila jsem opět jako robot a ledva jsem i dýchala, prostě příšerný stav. Dva dny jsem totiž neprovozovala to, co mi od těchto problémů pomáhá a to je jóga. Takže  stačilo si zacvičit pozdrav slunci a pět Tibeťanů a je mi fajn, bolesti jsou pryč. No ale tady je ta otázka na kterou si nedovedu najít odpověď - proč to nedělám pořád, když vím že mi to pomáhá??? sadNěco totiž ve mně je, co mi říká, že to vlastně MUSÍM, neberu to totiž jako že to chce moje vlasní já a že to potřebuje - a to je špatně, hodně špatně.angry Vlastně takhle se nemám ráda, když sama sobě nedokážu zaručit to, že si udělám pro svoje tělo dobře.  Asi bude odpověďí to, že doteď jsem celý svůj život všechno MUSELA, nedokázala jsem se vzepřít ani když už mi šlo opravdu o život.no Dnes to pomalu ale opravdu pomalu dělám, ale bohužel mám pak v hlavě výčitky a to je stav když se nemám ráda, když nemyslím v první řadě na sebe, na to co potřebuji, že ano? A teď mi poraďte, co s tím??? V životě jsem i docela dost se věnovala pohybu - ve zkratce: karate, běhání, po 40. letech jsem objevla krásu posilování..., ale pak přišly léta zdravotních problémů, se kterými koneckonců bojuji doteď, a to potvorské tělo chce po mně víc a víc, aby fungovalo v pohodě... no a s těmi kily navíc, to je děs...frown

Přišla jsem ale na to,že se mám ráda, když jím to zatracené sladké... v dětství to byla jediná odměna, kterou jsem dostávala a proto mi to tam někde v hloubi duši dělá doteď dobře... věřte nebo ne, je to tak a byl by to nekonečný zápis, abych to všechno popsala. Jenomže v tom dětství se to zapisuje do podvědomí, je to tam snad vytesané jako do žuly a strašně těžce se mi to maže. Tím pádem když si odmítnu sladké se vlastně v podvědomí trestám... zase špatně.no Dnes začala výzva Bez zeleniny nežiju.. já zeleninu opravdu miluji, ale tohle bude i pro mně boj, no uvidím a dám vědět po týdnu co a jak...možná to začnu brát v tom zatraceném podvědomí jako tu odměnu a to by byla aspoň v tomhle výhra, co vy na to??? Myslíte, že i takhle by se dalo vydat směrěm jak se mít vlastně rád? wink

 

 

 

Hodnocení (2 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

26. 02. 2018 19:56
Cvičím každé ráno automaticky. Pokud vynechám, tak se mnou celý den nic není, všechno mě bolí a jsem na zabití....Dřív jsem si taky říkala, že musím cvičit a nutila jsem se do toho. Ale pak mi jedna dobrá duše řekla, ať nahradím ,,musím cvičit" za ,,měla bych cvičit "a pak už mi cvičení nevadilo. Sice i k tomu cvičení musím zobat pilule, je jich méně...
26. 02. 2018 19:35
A navíc při pochvale se člověk usmívá a vrásky od úsměvu jsou hezčí než ty od mračení se na sebe :-))
26. 02. 2018 19:14
Netrestej se,odměn se každý den,ale něčím pozitivním. Řekni si,že vše co děláš, tak děláš jen a jen pro sebe.A pokud nekdy se stane,že se odměníš něčím sladkym,tak jen malinko a raději zdravější formu.
26. 02. 2018 18:18
Je to jen malá změna. 20 let jsem vstávala velmi časně do práce - 2.45 je doba, kdy mnoho lidí chodí teprve spát. Bylo nutné vyvenčit své dva psy. Jsou poveloví, tak mi to zabralo cca 15 minut Od listopadu jsem na jiném pracovišti, blíž domovu a začínám nejdříve o půl sedmé. Ale b udám se kolem půl páté a na snídani zbývá spousta času ale i tak mi vyzbyde cca hodina volna tak co s tím? Začala jsem chodit se psy na procházku, ze začátku to byl tak trochu boj sama se sebou a ani stará babča z toho nebyla nadšená. Teď se po snídani automaticky zvedneme a vyrazíme na některý z našich okruhů a užíváme si to všechny. Jak napsala nevzdávat se. Malými změnami k velkým výsledkům. Já svoje kila přepočítávám na kostky másla. A když třeba sním jeden sáček brambůrků za měsíc a ne jeden za den(taky jsem to tak měla) tak si vem, kolik kostek másla je to za rok. A takhle to prostě funguje
26. 02. 2018 18:12
Říkáš, že něco v Tobě Ti říká, že "musíš" ... fajn, že si to uvědomuješ, to Ti dává možnost se s ním "hádat" - přece TO NENÍ PRAVDA!, Ty NEMUSÍŠ cvičit, ale CHCEŠ, protože Ti to dělá dobře ... fakt je ten, že je důležité vybrat si cvičení, které Tě bude zároveň i bavit, pak se na něj budeš i těšit :-) ... sama cvičím jogu každé ráno, kromě neděle (to si místo cvičení dávám dlouhou koupel :-) ) ... a je to pro mne ten nejlepší začátek každého dne - v těle se vytvoří endorfiny, člověk má už od rána dobrou náladu, je to taková pohoda a klid :-) ... a ohledně sladkého - jednak není třeba si ho zakazovat úplně, jen buď sníst opravdu malý kousek, nebo jen třeba 1x týdně, nebo nahradit nějakou zdravější variantou - třeba místo mléčné čokolády si vzít vysokoprocentní hořkou, sladké je i ovoce nebo třeba mrkev :-) ... a taky se můžeš zamyslet nad tím, co jiného než jídlo by pro Tebe mohlo být odměnou - masáž, procházka v přírodě, divadlo, něco hezkého na sebe, kafe s kamarádkou, výlet ...
Jinak myslím, že aby se člověk měl rád, musí si sám sebe vážit, je potřeba naučit se odpouštět sobě, i druhým, radovat se z maličkostí, být vděčný za to co má ...
26. 02. 2018 17:47
Dodnes, jsem za šedesátkou, žasnu, jak se člověk "chytí", když ho někdo upřímně pochválí. Vždycky si říkám, proč tedy pochvalu víc nepoužívám, pro druhé, i pro sebe . Je rychlejší a jednodušší někoho ( i sebe ) "sprdnout" (Jasně, že je většinou za co ) než chválit ( mnohdy za věci zdánlivě samozřejmé ). A jak jsem už včera psala na svůj blog. Až tady začínám chápat, že hrát hru "Všechno nebo nic" nebývá nejproduktivnější volba. A teprve tady mi začíná docházet význam věty "Malými kroky k velkým cílům" . Dosud jsem to neuměla. Buď jsem se vyhecovala k nadlidskému výkonu ( a po něm odpadla ) nebo jsem selhala a trápila se depkou, že jsem nemožná. Co to se sebou zkusit pozvolna?
26. 02. 2018 16:58
Mě naučilo cvičit moje tělo- tedy alespoň to ranní naprosto pravidelné cvičení , bez kterého se neobejdu. Když se stane, že jsem nucena ho vynechat, tak mi to tělo velice brzy vrátí- většinou se mi zaseknou záda nebo kyčle a to si pak člověk rozmyslí vynechat "povinné". Ani už to jako povinnost neberu, prostě to potřebuju k životu, je to lepší než zobat pilile nebo chodit na injekce proti bolesti.
26. 02. 2018 16:16
Asi ti rozumím.....podvědomí, resp. to,jak vnímáme sami sebe je asi klíčem ke všemu, co nás může udělat šťastnýma a spokojenýma.....a to ať už sami se sebou nebo s tím,co nebo kdo je kolem nás. A nejhorší na tom všem je, že si člověk ani neuvědomuje, jak se na něm podepisuje to, co se mu děje v dětství, to co co ho potká v dospívání a to, co ho pak potkává na různých cestách, kterýma se v životě vydá......jak už jsem psala na jiném tvém blogu,jsem optimista.....ale v posledních letech si začínám uvědomovat to, že být optimista a přežít ve zdraví jako optimista, to je celkem náročný......já se mám ráda, ale někdy mám pocit, že si sama sebe dost nevážím......možná proto, že mi v dětství nikdy nikdo neříkal (a), že jsem šikovná na to nebo ono, že mě má rád(a) takovou jaká jsem, že mě podpoří, ať se rozhodnu jakkoli......nikdy mi to nevadilo....teda spíš to tak vypadalo, že mi to nevadí.....říkala jsem si, že je mi to jedno, že se bez toho obejdu...a obešla.......ale...s letícími roky si uvědomuju, že to , co nedostaneme jako malé děti (a nemyslím tím materiální věci), to horko těžko pak dáváme ostatním a ještě hůř sami sobě.....a každá taková věc, se nám pak promítne do zdraví.....taky jsem to zdravotně "projela".....díky těmhle "stresíkům" jsem si rozhodila autoimunitu a pořídila si kromě lupenky (naštěstí velmi mírná forma) po babičce, ještě artritidu.....a vybojovat si s tímhle fakt hnusně bolestivým onemocněním zpátky svůj "normální" život, to je celkem fuška......ale dokud si člověk neuvědomí, kde že může být ten zakopaný pes a nezmění nebo aspoň nepřipustí, že něco uvnitř hlavy není tak jak by mělo být, tak se nehne dál.....trvalo mi to přes tři roky než mě hlava a tělo pustili jít dál....změnila jsem toho dost...k lepšímu....stravu, pohyb i částečně vnímání sama sebe....ale....pořád tam někde ve mě je někdo, kdo občas vystrčí růžky a řekne mi...nestojíš za to, nikdo tě nemá rád, zbytečně se snažíš....a to je pak boj, přesvědčit sama sebe, že ten někdo ve mě pěkně kecá :D.....takže vzhůru k lepším zítřkům a mějme se rády tak jak nás rodiče stvořili a tak připravené jak nás do toho světa vypravili a bude všechno zase o něco lepší :)
26. 02. 2018 16:11
Jitulka: Ty jsi úžasná!
Jesus: Já jsem jógu cvičila, dávno tomu, několik let jako mladá. Jak a zda vůbec se to projevilo na váze, to netuším, neboť tehdy jsem váhu vůbec neřešila. Ale mám důvodné podezření, že z té doby čerpám dosud, co se pohyblivosti a schopnosti ovládat své tělo týče.

Cairo: Dělat věci z musu a povinnosti opavdu není to pravé, mělo by tě to i bavit, měla bys je dělat s radostí. Když to například nejsou činnosti, jejichž provozování samo o sobě není potěšením, je zde určitě nějká okolnost, proč je dělášl (třeba pomáháš tím sobě nebo druhým), nějaký cíl (a z výsledku dobře provedené věci budeš mít rsdost třeba nejen ty). A co ostatní kolem tebe - mají tě rádi a ty je? Tak rpoč y ses neměla mít ráda stejně, jako tě mají rádi oni? Vždyť tě mají rádi takovou, jská jsi, i se všemi nedokonalostmi.
26. 02. 2018 13:04
Co takhle zkusit si říct větu "I tak se mám ráda". Se svými chybami, se vším, tak jak jsem "I tak se mám ráda". Odpustit si, že ne vždy se perfektně postaráš o všechno jak je potřeba. Nikdo není dokonalý. Pokud se chceš opravdu naučit se mít ráda, zkus to s touto větou. Nebo si jí uprav, aby ti co nejlépe sedla. Postupně se ti bude dařit líp, uvidíš. Budu ti držet palce.
26. 02. 2018 12:34
s jógou mám jen špatné zkušenosti, když jsem ji cvičila, začala jsem přibírat na váze

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři