Mám - li být upéřímná, musím říct, že každé kilo jsem si náležitě užila.

Hubená jsem vlastně nebyla nikdy. Na střední škole jsem vážila 75 kg (výška 170 cm). Zakládala jsem si na tom, že jsem alespoň chytrá a že mě řeči hubených tupounů nedostanou. Byla ze mě nejlepší studentka, ale kluka jsem neměla.
Už v době dospívání jsem samozřejmě zkouška s váhou něco dělat. Rodina mě v tom ale nepodpořila, spíš mě od hubnutí odrazovali - "Nech toho! Prostě si taková narostla, tak se s tím smiř. Neblázní s hubnutím!"

Po nástupu do práce jsem si svůj život už víc "šéfovala" sama a jelikož jsem se chtěla líbit, kila nějak přirozeně trošku spadla na cca 73 kg.
Tehdy jsem potkala prvního manžela. V manžeslství jsme oba postupně přibírali. Já se vešla pořád do max 80kg. Na porodní sál jsem šla s 86 kg a 8 kg jsem tam nechala.

Když jsem se po mateřské vracela do práce, přišla jak blesk z čistého nebe zpráva, že manžel se chce rozvést. To jsem neunesla a během rozvodu moje váha spadla ze 78 na 67 kg.

Po roce jsem se trochu vzpamatovala a zjistila, že si i sama dokážu poradit se životem. Vzala jsem nově nabytou svobodu jako výzvu a začala si život užívat :). Byla jsem neskutečně aktivní. Točila se kolem mě řada zajímavých lidí, o muže jsem neměla nouzi. Začala jsem s tancování a uděla si i kurz instruktorky aerobiku. Své hodiny jsem pak vedla řadu let a občas jsem předcvičovala i pro STOB. Váhu jsem si tenkrát udržovala kolem 73 kg.

Po 7 letech od rozvodu jsem potkala svého druhého manžela a totálně se zamilovala. Pořídili jsme si společný byt a měli se nádherně. Během víkendových grilovaček a společných večerních  posezení u vína začlala kila letět rychle nahoru (oběma). Z důvodu odstěhování jsem i naráz úplně skončila s aerobikem.
Po pár letech jsme si vzali do péče manželova syna z prvního manželství. Nový byt, nové auto, dva kluci na prahu puberty a alimentay na další dvě děti znamenají, že se musíme v práci hodně ohánět. Nabrala jsem si toho opravdu hodně a začala do toho studovat VŠ. No stres jak blázen kila opět letěla. Dopracovala jsem se na šílených 96 kg.

Zlomové pak pro mě bylo další těhotenství. Uvědomila jsem si, že stres musí přestat a nezdravé stravování také. Zpomalila jsem a víc myslela na to, co jím a na miminko, které nosím pod srdcem. Tentokrát jsem na porodní sál šla s 94kg a vracela se domů s 85kg a nádhernou holčičkou. První půlrok jsem neřešla váhu, ale jedla tak, abych mohla plně kojit a dát Terezce to nejlepší. Váha se krásně držela.
Jen tyto poslední Vánoce jsem si s manžele nějak víc užívala jídla (poprvé po letech jsem totiž měla dost času na vaření i na klid a pohodu). Oba jsme s manželem přibrali 3kg, alenelitujeme - užili jsdme si to.

No a tak jsem se ocitla zde a na starovní čáře mám 88kg. Ráda bych do cíle v dubnu dorazila lehčí o 10kg.

P.S.: Ten bog je ale úžasná věc!! Nikdy jsem se na svá kila nepodívala takhle otevřeně!