Tak jsem teda uklidila...

Pořád tady čtu, jak všechny drhnete, smýčíte a perete, tak jsem to zkusila taky.
Když jsem četla, jak jedna z nás pere záclony, podívala jsem se na ty naše a zjistila, že jsem vlastně strašně naštvaná, jak jsou zaprášené, zašedlé a mají takový ten záclonový pach, tak jsem je šoupla do sava a pak vyprala s aviváží. Žádný zázrak se nestal, ale jsou trochu bělejší a voní a navíc mě při věšení viděl manžel, takže mám bod za aktivitu :)

Já totiž nesáším uklízení, to kdyby to o mně náhodou ještě někdo nevěděl.

Jsem naštvaná uklízečka. To znamená, že nejraději uklízím, když se naštvu.
Včera mě s konečnou platností rozčílila digestoř. Umytá už je nějaký čas, a zatím dobrý, ale na ní stály různé hrnečky a podobé čičurky a číčovinky, na které sedal ten mastný kuchyňský prach.  Umyla jsem je, ty na koukání strčím do prosklené skříně v obýváku a ty ostatní rozšíří řady ve skříni v kuchyni. Taky jsem probrala hrnečky, které už v té skříni byly a několikobzvlášť opoužívaných kousků vyndala k užívání na zahradě v létě.
Vzpomínám si, že se u nás doma co chvíli rozbil nějaký hrnek nebo něco takového, v mojí domácnosti se takové věci nestávají a mě to občas štve, i když možná by padající hrnek mohl poškodit dlažbu... tak asi tak dobře.

Zadrobený koberec a lepivá podlaha v kuchyni už mě štvaly delší dobu, ale v zápalu pečení a při následné likvidaci hromad pocukrovaného nádobí v kombinaci se stěhováním nábytku mi to přišlo hodně zbytečné. Koberec už má zase normální barvu a podlaha v kuchyni pomalu schne.

Taky mě hrozně rozčiluje, že je všude neskutečný bordel a teď opravdu nemyslím špínu, a všude je tak málo místa. Zahájila jsem akci Nekompromisní úklid, která spočívá v nesentimentálním vyhození všech zbytečných, nepotřebných a více než 3 roky nepoužívaných věcí. Dnes ráno vyváželi popelnice, ta naše byla po dlouhé době plná až po okraj a to jsem zatím prošla jen malou část domu. Bohužel je to manželův dům a valná většina těch nevyužitých věcí je jeho. Takže zase nemůžu vyhodit všechno, co bych chtěla a že by toho bylo...
Oba totiž pocházíme z rodiny sběračů. Můj děda a Romanův otec schraňují všechny ty nepotřebné věci, které by se jednou mohly hodit. Máme to v genech a já se tomu snažím bránit.

Ještě chci říct, že se rozhodě nejedná o vánoční úklid. Občas mě prostě přepade takový pocit, že bych měla všechno změnit, uklidit, renovovat, vyhodit, poslat dál. Náhodou se mě tenhle pocit zmocnil týden před Vánoci a doufám, že do pondělí pomine, protože při těchhle akcích obvykle vyprodukuju mnohem horší binec, než je tady standartně.
Na svoji obhajobu dodávám, že jsem bordelář, nikoli prase, takže jsem si, ač nerada, zvykla nejméně jednou týdně vyluxovat a vytřít.

Těším se na vaše komentáře a podobné nebo úplně jiné zkušenosti. Jdu něco napytlovat, než se vrátí Roman ze školení :)

A kdybyste někdo chtěl hromadu plyšáků různých tvarů, velikostí a barev, jsou k rozebrání v Čelákovicích.