Tak se mi úspěšně povedlo zcela vynechat (zápisy, hlídání apod.) od 11.11 vše až do dnešního dne. Dnes jsem to zapsala a samozřejmě bílkoviny na 50% a to je moje hlavní slabost.

První a pozitivní zpráva je, že dle mé velmi orientační (i když digitální a nové váhy) mně tento téměř třítýdenní exces stál nějakého půl kila, což je v rámci statistické chyby. Cyklus mi končí v sobotu, tak se uvidí. Hlavní jsou míry.

Jill jsem taky samozřejmě nezvládla ani jednou a teď to ještě pár dní nehrozí neb všichni umíráme na rýmičky (v mém podání to je uvolňování hlenu z dutin doprovázené strašným kašlem a bolestmi hlavy), ale myslím, že i tak energetické výdaje byla významné.

Taky si musím pogratulvoat, že jsem dodržela své vlastní pravidlo číslo jedna a nejedla jsem u Standovy maminky (teda jedla, ale to byly jediné položky, které jsem si odvážila - už mám tak nějak představu kolik si těch ovocných knedlíků můžu dát, abych pak nemusela týden držet hladovku:-))

No a co se vlastně dělo celou tu dobu?
11.11 - jsme začali Svatomartinským -celodenní stánek na Jiřáku, horor v přímém přenosu a zdroj mého nachlazení. Zapomenutí lahve s jablkovicí mně zachránilo před daleko významnějším energetickým příjmem, než nakonec proběhl. (Kdo by v té zimě pil víno, že)
12.11 - jsem pokračovala ve vinotéce a večerní degustací (doprovázení domácími dobrotami)
13.11 - opět vinotéka a vydávání zeleniny až do pozdních večerních hodin (to většinou znamená, že půl dne nic nejím a pak slupnu na co přijdu)
14.11 - pak přesun s dětmi (což bývá největší horor, pizza po cestě nebo bageta na benzince)
15.11 - odpoledne tlumočení a pařba až do noci (aspoň jsem protančila nějakou tu hodinu a na tuto akci si konečně koupila ty nové kalhoty)
16.11 - opět vinotéka a pak opět přesun s dětmi (dokonce jsem sehnala meggle cottage:-) se soutěžními víčky, hurá)
17.11 - pro změnu padesátiny kamarádů (spousta pití a jídla, naštěstí opět tanec až do rána - do slova)
18.11 - kóma půl dne a pak převzetí dětí
19.11 - pokus o návrat do normálu, nedotaženo, příliš velká únava a přede mnou další úkoly
20.11 - zahájení operace repase oken - ukázalo se, že to bude větší horor než jsem čekala - až po sundání téměř se rozpadajícího okenního křídla se ukázalo, že budu muset nejen oškrabovat, brousit a natírat, ale i tmelit, vyměňovat kolíčky a dotahovat úhelníky apod. - Kryštůfek promptně jedním oknem prošel, naštěstí to nejhorší co se mu stalo bylo, že poté dostal na zadek
21.-25.11 - akce repase pokračuje - včetně seznámení se sklenáři, nechutně bolestivým tenisovým loktem a nevolností, že jsem začala ztrácet rovnováhu a málem jsem z toho okna vypadla (dieta dostává tak na frak, že jsem v pátek už čirým vyčerpáním snědla k odpolední svačině 4 jeníkovské rohlíčky - křehké těsto s vynikající makovou náplní, fakt mňamka)
26.11 - sklízení a chystání zeleniny a večer opět jednou degustace italských vín a delikates
27.11 - vydávání zeleniny, rychlý výsadek u doktorky s dětma (na poslední chvíli jsem zjistila, že ve středu už bude na dovolené a pozor doktorka si všimla, že jsem zhubla! je až překvapivé, jak těch cca 5 kilo je strašně vidět, komentuje to skoro každý) a noční přesun

No a dnes to snad už bude dobré, bohužel je taková zima, že v repasi oken nemůžu pokračovat. I když nějak to budu muset zítra zvládnout, neb jsem domluvená se sklenářema na zasklení dalších dvou oken, která jsou naprasklá.

A teď mi holky řekněte - dá se v tomhle držet dieta?? Nebo cvičit - pravidelně jsem ta oschlá okna osazovala tak mezi 1 a 3 v noci.

Stejně nevím jestli má smysl, si pak hned nastavit nový cyklus - maximálně asi udržovací - vánoce za dveřmi a stresu bude přibývat.