Tak jsem se konečně dostala ke zprávě o své dietě a Pražském biojarmarku. Člověk by řekl, že na biojarmarku asi nebude problém držet dietu, ale opak je pravdou.

Pátek
Za prvé jsem byla vůbec ráda, že jsem se v pátek nasnídala o svačině ani nemluvě.

Namísto jsme dorazili někdy okolo jedné a samozřejmě následoval největší stres, že jsme tam pozdě a že nestihneme vyložit - no prostě jako každý rok stejně. (Tady bych možná měla vložit vsuvku o tom, že my na trhy normálně nejezdíme, takže to je taková jediná každoroční akce). Taky tam už čekala moje matka, aby si převzala naše starší dítě do péče (mladší muselo zůstat u tchýně, neb už ani jedna z nich nezvládá obě děti najednou). Dítě samozřejmě bylo hladové jako my všichni ostatní, ale po základním vyházení věcí z auta (byl toho úplně plný transportér, a když říkám plný, tak myslím plný - Nikolka dokonce chovala jednu dýni na halloween), jsem situaci vyřešila namazáním pár chlebů domácí paštikou (sobě jsem poctivě zvážila, protože jsem si přibalila kuchyňskou váhu pod pult:-)). Vypadaly tak dobře, že si dva dala i máma:-))))

A pak jsme to tam začali pacifikovat a Standa odjel ještě pro další věci (burčák, PETky a kupeckou váhu apod.). Stejně moc lidi nechodili. Celé odpoledne jsem strávila mazáním zcela nedietních ochutnávek, ale protože to byly moje vlastní výrobky, které znám nazpamět, tak jsem ani neměla tendenci ukusovat. Dokonce jsem ani burčák nepila, jen jednou mě Standa donutil ho ochutnat a zhodnotit míru rozkvašení.

Pak ale přišel moment jídla - a já se vydala směr kršňáci - vynikající bezmasé, ale mnohdy velmi tučné. Tempura a kabanátek z červené řepy to jistil. Obojí jsem si donesla na stánek a poctivě zvážila a rozkuchala a zapsala si.

Nejhorší momenty nastaly večer - měla jsem přibližně odhadnutý jídelníček už pár dní dopředu, abych si nechala místo na tak 4 deci bílého. Vlastní chléb s paštikou jsem si nedala, ale pak Standa vytáhl pálenku (asi 20 minut po začátku prohibice, o které jsme samozřejmě neměli nikdo ani tušení), tak jse si dala trochu na zahřátí a pak to bílé víno v množstvím asi trochu větším než 4 deci. No a pak to vyřešili Poláci - na jarmarku totiž byli úplně poprvé i zahraniční účastníci - z Polska. Když jsme jim poslali "pálinku", tak už jejich kout stolu neopustila, ale zase poslali naším směrem domácí "limončíno" o 45% alk. (poctivě jsem rozepsala na alkohol, cukr a citróny:-), nakládané cukety s chilli a kvašáky.

Ještě v noci u našich jsem se to snažila dostat do jídlokoučinku a vysoce mně pobavilo, že mi to nejen víno, ale i tvrdej započítalo do pitného režimu:-)) (Aspoň, že tak, to taky byly jediný body za ten den, kJ se vyšplhaly do závratných výšin a semaforek u tuků se snažil o zfialovění).

Sobota
Nezačala dobře. ještě v noci se Standa díval na spoj, abychom to včas stihli na Toulcák (z Dejvic dost štreka) a měli jsme jet autobusem v 6.38. Tak jsme se vypravili a když jsme docházeli na zastávku, tak nám akorát ten autobus ujížděl. Blahoskloně jsme ho nechali ujet, že nám přece jede další - a pak jsme pohledem na jízdní řád zjistili, že drahý Standa se díval na nedělní jízdní řády. Nísledoval úprk pěšky na metro (krásných 20 minut ostré chůze, fitkoučink plesal).

Celý den byla nuda, přišlo nejmíň lidí za posledních pět let, všichni kamarádi, co se dostavili, byli šťastní a spokojení, protože se všude dostali a nikde nebyly fronty. A jak byla nuda, tak jsem toho snědla víc než v pátek, dost jsem ale i pokecala se zákazníky, rozdala strašných (zcela nedietních) receptů na úpravy dýní, kterých jsme tam měli asi 8 různých druhů. Hned po ránu, ale nastal i veliký zmatek, pořád tam chodili policajti, Polákům někdo cpal papír na podpis a mně nic nedošlo, až odpoledne, když jsem byla řešit recepty na ty jejich skvostné výrobky, tak mi došlo, že už nenalévají žádnou pálenku a konečně i mně to někdo vysvětlil, co se děje. (A děla se prohibice, to jen já jsem se dostala tak pozdě k psaní blogu)

Večer jsem tedy přidala ještě další aktivitu, protože poté co jsme zabalili stánek a naložili auto, jsme to jeli částečně vyložit do vinotéky a tam jsem dobře hodinu se sestřenkou skládala lahve s pálenkou z regálů. A to bylo dobře, protože posledních tři hokkaida jsem s holčinou od kršňáků vyměnila za strašnou fůru jídla. (To jsme si samozřejmě brali domů, né že jsem ho snědla na místě).

Neděle
Tu jsme strávili většinu dne na cestě - takže jedna skoro dietní pizza (váhu jsem pouze hrubě odhadla). Doma pak už jen zeleninka a syrečky mi sežral pes. Tuňáka nemůžu najít už asi týden. Na hlad stejně nebyl čas. Kóma nastalo okamžitě po upadnutí do ležaté polohy. Nic jsem ani nedoplňovala do koučinku.

V pondělí jsem pak provedla tu zhýralost, že jsem se odvážila stoupnout si na váhu. Raději jsem z ní zase rychle slezla a tvářila jsem se, že jsem nic neviděla. Opakování nastalo ve středu, a to doslova a do písmene - opět jsem slezla a tvářila se, že to se vážil někdo jiný.

A to mně ve čtvrtek čekala Bioakademie - a jak se ukázalo jednalo se o dva dny sezení v autobusu a pak jeden večer přežírání s ministerskými... ale o tom v dalším příspěvku:-))

Poznámky pod čarou
Kryštůfek - Kvůli hubnutí jsem si koupila novou váhu a Kryštůfek se do ní okamžitě zamiloval. Má displej, který se zapne kdykoliv na ní vstoupí někdo nebo něco těžšího než tak půl kila. A on si vymyslel skvělou zábavu - váhu si vytáhne a protože se mu strašně líbí jak se zapíná ten displej, tak na ní zaútočí (včetně bojového pokřiku, který by neznalí mohli mít za veselé výskání) a padne na ní rukama, chvíli tam rajtuje, dokud se mu mění čísla a pak si k ní zase sedne a počká až se vypne - a to se opakuje klidně 10 minut. Čekám kdy mi dojdou baterky...

Jídlokoučink - Kromě alkoholu započítaného v pitném režimu se mi podařilo objevit v sýrech mortadelu a špatně si navolit kozí maso místo kozího sýra:-)) Hledání mi prostě vyjelo položku kozí průměr a mě fakt nenapadlo, že to je maso.

Taky mám krásný zážitek s konzumací španělského manchega (to je tvrdý ovčí sýr). Podrobně jsem prozkoumala obal a upadla do bezvědomí blahem, když tam bylo, že jedna porce - 30gr - obsahuje 120 kJ. To jsem si myslela - ale nenechala jsem se unést a udělala jsem si svou vzorňáckou dietní svačinu s 30 gr. Večer jsem samozřejmě (a všem zkušenějším je to již jasné) projížděla jídlo a s hrůzou mi došlo, že to byly kilokalorie. Tak jsem to tam zadala a musela jsem si gratulovat, že jsem zůstala u těch 30 gr.

Taky bramborová kaše s párkem k večeři byl zážitek - znáte to, tohle patří mezi jídla poslední záchrany - jedí to děti, jí to přítel, jedí to prostě všichni. Tak jsem nandala Nikolce, pak Kryštůfkovi (naštěstí přijel Standa a šel ho krmit) a tak jsem odvážila jídlo i sobě, abych je pak mohla jít narvat do postelí. Sedla jsem si ke stolu a podívala jsem se napravo, podívala jsem se nalevo a s hrůzou jsem zjistila, že mám stejnou porci jako má 5ti letá dcera i roční syn. Tak jsem jí tiše snědla a bylo to v pohodě - čekala jsem hrozný hlad nebo tak něco a ono nic. Prostě to bylo v pohodě.

Naštěstí žádný problém s hladem nemám skoro nikdy - spíš pořád jím - a taky pořád piju, až jsem to musela začít hlídat a přeskupit příjem tekutin. Budit se v noci a muset jít na záchod mě fakt nebavilo:-( To pití mi dělá docela problémy. Taky stíhat jíst pravidelně je honička zvlášť při práci na poli nebo s dětmi na krku, ale pokud to jen trochu stíhám dělám si do kapsy svojí mikrosvačinku.

Dokonce jsem zaznamenala u skoro tchýně (synonymum babička) drobný posun - v lednici se začala objevovat libová šunka od kosti místo tučné anglické. Dokonce jsem jí zaznamenala i v několika jídlech, kde normálně trůní něco daleko tučnějšího. Už jsem zvládala vypracovat jídelníček při švestkových knedlících, znojemské kotletě a smaženém květáku - kuchyňská váha a velmi pečlivé zapsání ingrediencí nebo volba z receptů- veřejného stravování se osvědčila.

No prostě až na malé nedostatky to jde dobře - jen mám pocit, že se mi dost opakuje bílý jogurt, cottage, syrečky, sledě. Ale to odladím a najdu i něco jiného. Tuky na oranžové a bílkoviny také ale opačným směrem, jsou běžným jevem, i když se velmi snažím.

To be continued...