Tak mi včera prošly Pilates. Ještě teď jsem z toho v kómatu a to blahem, že mně Standa bez keců pustil a vzal si i děti, a taky bolestí jak jsem si opět jednou zlikvidovala záda. Největší zásluhu na tom, že jsme mohla odjet, ale mělo počasí (nebudeme si nic nalhávat, kdyby bylo hezky brambory mě neminuly:-)) Lekce byla super a jak se ukázalo hekám v úplně jiných místech než většina ostatních účastnic, zatímco ony hekají při klikách, tak já hekám při ohýbání zad a představa, že si v sedě na zemi chytím nohu za patu a propnu jí šikmo nahoru a neumřu i toho, se ukázala zcela zcestnou... Ale právě Pilates by měly být na záda výborná, takže doufám, že se to bude lepšit (ty záda a jejich zlepšení jsou taky jeden z důvodů, proč mi to tak hladce prošlo:-))

Dalším důvodem proč jsem dostala opušťák bylo, že už dva dny v kuse vařím povidla (a zapoměňte na ty jednoduché recepty typu pečení v troubě - když máte 40 kg švestek, tak to se vám prostě jinam než do obrovského hrnce - kotel na marmelády ještě není zapojený:-(( - nevejde, i tak jsem to vařila nadvakrát, část jsem ze zoufalství nacpala do sušičky, která mě tu tím pádem štve jak pořád hučí a část jsem dala upéct do trouby jako tenkou tvrdou placku). Kvůli těm povidlům jsem se strašně bála, že přesvihnu sacharidy, - to víte ochutnávání, kontrola konzistence, kontrola stavu štestek v sušičce apod. - že jsem přešvihla totálně bílkoviny. Původně jsem si myslela, že to bude jako když dělám křížaly - děti a Standa to stíhají jíst jak to vyndavám ze sušičky a nikdy nic nezbyde. Tak tentokrát si to skoro stíhám sníst sama... Navíc to včera vyřešil můj bývalý, který mi zapoměl už v pondělí sdělit, že je opět šťastným otcem (co ví, již pošesté, postupně se třemi ženami:-) a já mezi nimi zaplaťpánbůh nejsem:-) a tak jsme to museli večer zapít. Jak jsem to zjistila až odpoledne, tak už jsem tam nenašla místo na to kde ubrat, abych si tu dvojku mohla dát a tudíž jsem včerejšek prohlásila za vypuštěný den a vesele ignoruji tu oranžovou.

A co byla akce hraboš? No prostě jsem chytla hraboše při vybírání brambor a jak já jsem matka blbá a přející, tak místo abych ho rovnou zabila, tak jsem ho dala do kýblu, že ho ukážu Nikolce až jí přivezu ze školky. Standa měl před tím ještě vynikající nápad ukázat ho Kryštůfkovi - hraboš promptně zdrhl a jal se Kryštůfkovi lést nohavicí, tak jsme lovili hraboše málem až z plínky. Pak jsem přivezla tu Nikolku. No samozřejmě ta se s ním chtěla mazlit a když slyšela, že Kryštůfkovi lezl nohavicí, tak chtěla taky, aby jí lezl nohavicí. Přimět hraboše ke kooperaci se nám samozřejmě nepovedlo. Po ukončení sběru brambor nastal další problém - co s hrabošem? Zabití už prostě jaksi nepřicházelo v úvahu, když jsem navrhla ochočení, tak babička upadla do bezvědomí hrůzou (je fakt, že se kýblu vyhýbala velkým obloukem, focení s pavoukem a housenkou také odmítla:-), dokonce i Standa drobně protestoval, takže bylo potřeba milého hranoše jet někam vypustit. Zvolili jsme konec lesa na druhé straně vsi a odjeli vypouštět. Já sem sice měla takový návrh, že bychom ho vypustili spoluvlastníkovi (který nám pije krev) na zahradu, ale tam bylo riziko, že přeleze k nám.

Takže zpět do pracovního procesu - mám na vařiči zkušební várku cibulového džemu. Cibule se letos urodila a já potřebuji ověřit recept. mějte se krásně a držte se.