Srdce mi krvácí, když vidí ty porce. Zlo…žaludek protestuje,chce víc, podstatně víc!!! Je to třetí den, co se snažím tak nějak korigovat porce a trpím. A to ještě nějak extra neřeším složení, halt ta buchta co mi dala tolik práce a je jí tolik, se musí snězt (ne, nepomůže darovat, dostali užvšichni okolo), zásoby z dřívějška jako zamražený králík na slanině s bramborovou kaší taky vyhazovat nebudu, nejsem prachatá a blázen. Budu si je ale muset dělit napůl.

Tohle mi vadí, přesně jsem věděla, že tohle bude nejsložitější část pro úpravu rozměrů mé zadnice… Ach ty porce. Horko ťažko se přeprogramovává mozek, aby neměl tak velké oči, ta ruka sama nakládá na talíř víc a víc… Pamatuju si ze svého prvního pokusu o zhubnutí (léta páně 2006 ve spolupráci s lékařem), jak mě dohnal k slzám losos s vařeným bramborem.Ne to jídlo, ani forma, ale realita, jak vypadá 150g lososa a 150g brambor. Br,ještě teď se otřepu, když si na ten pocit vzpomenu. A teď je to tady znova…Ano, taky si pamatuju, že po třech týdnech už jsem byla nadšená z toho, žemi malé porce nevadí. Nicméně, po půl roce kůry řekl pan doktor: „dáme tělu pauzu“ (no on to byl vůbec spíš šaman než doktor) a do roka a do dne byla všechna kila zpátky na "kejtách"… O těch několika pokusech zmáknout svoje tělo v následné době se snad ani nebudu vyjadřovat, měly vždy společné jmenovatele:

1) je mi fajn/mám radost/cítím se dobře/povedly se mi rovnězazdít dveře, tak co bych si nedala pizzu/pivo/půl plechu zapečených nudlí atd.žejo…

2) bo není čas řešit pravidelnost jídel

Tak třeba to půjde teď. Nepřipadám si nějak extra vyhecovaná, ale poprvé je tady situace, kdy na mě dolehla zdravotní hrozba plynoucí z mého stavu, tak to zkusím a uvidím. Třeba ten cholesterol zase dostanu z těch červených políček a časem si zvládnu i zavázat boty bez funění při ohýbání se přes pupek... :o)