Tak dnes zase přišla  - bílá obálka a v ní velikonoční řání malovaná lidmi s postižením. Venku je ošklivě, padá sníh a zima ne a ne už sem pustit jaro, ale mě je tak nějak dobře a to právě díky té obálce, tedy vlastně jejímu obsahu. Ani ne tak hmotnému, jako spíš tomu duchovnímu. Tahle přání malují lidé, kteří nemohou používat ruce, malují ústy nebo nohama a jejich obrázky jsou nádherné, jsou něžné a opravdu člověka pohladí po duši. Je obdivuhodné, co tito lidé dokáží, jak se perou se svým postižením, se svou nemocí, se svým osudem a kolik radosti dokáží rozdávat. Vždy, když se na tyto obrázky podívám, uvědomím si, jak moc dokáží být lidé silní a jak jsou mé smutky a starosti někdy malicherné.

Rozjímám a je mi hezky, važme si života, važme si zdraví, važme si jeden druhého navzájem ....