Chápu tě , tohle je strašně těžké rozhodnutí. Mám v takových případech také problém. Možná vzít papír a napsat všechna pro a proti. A šéfům bych to opatrně řekla, zatím se mi to vždy vyplatilo, možná si to ani neuvědomují, jaká je situace.

O dnecch, kdy něco poádně nefunguje, jak by mělo, bych mohla taky povídat! Například moje oči, nebo připojení k internetu - je k vzteku, že vypadne, zrovna když člověk potřebuje něco důležitého udělat.
Ale já mám tu výhodu, že pracuju z domova, v podstatě kdy chci a jak chci, i když občas se to taky nahrne a jápak šrotím od nevidím do nevidím (a denní světlo není pro mě limitem :-)
Ale je to práce, která mě baví, takže jsem spokojená :-)

Moc ráda bych ti poradila víc, ale dokud se nebudeš bránit, budou s tebou orat. Moc dobře vím, že není jednoduché hledat práci v 50.letech a taky nevím v jakém oboru pracuješ, ale než se nechat systematicky deptat, ohlížela bych se po jiné nebo alespoň na určitou dobu snížila úvazek, ještě tě čeká dost let do důchodového věku a být do důchodu psychicky zdevastovaná není právě ideální stav. Přeju úspěch.

U nás je největší problém asi to,že nikdo pořádně nic nedělá a vedení to tak trochu přehlíží.A to co už jakoby zavání průšvihem,tak to doháním já.A jak pises za stejné peníze:-(((((((,pokud nějaké malé rozdíly nejsou zas tak velké....

Držím palce a nedej se!

Ještě z pracovního procesu si pamatuji, že se člověk musí naučit říct dost!
Je pravda,že jsem musela vzít svou " pracovní náplň", podat své námitky šéfovi před kolegyní, argumentovat a bránit se , za stejnou práci stejné peníze . Přišla jsem na to ,že kolegyně ani neví ,že k pracovní smlouvě něco takového dostala , nemyslím si že její prohlášení, že je mladá a že nemůže vědět všechno by byla omluva pro přesměrování její práce na mě.Nevím jaké vztahy jsou u vás na pracovišti, ale u nás se to tehdy srovnalo.

Díky všem,moc ste mi všichni pomohli.Zitra si sednu se šéfkou a buď a nebo....Zahrada mě moc nabila,dokonce sem se byla i projit v lese.A vaše rady a poznatky.....WOW dik

Vím o čem píšeš, na schopné, poctivé a obětavé se toho " hodně vejde ", ale bacha, tedky na takové je úplně jinej náhled : však když si nestěžuje, tak to všechno zvládá , tak proč na ni nenaložit ještě více !!!!!!!

Jo to znám, u nás v práci je to podobné. V kanceláři jsme tři a kolegyně co přišla před rokem v tom umí pěkně chodit. Omotala si šéfa okolo prstu a jsou dny kdy neudělá skoro vůbec nic. S kolegou děláme za ni. Zrovna minulý týden se divila, že má kolega 78 hodin přesčasů a já 60. No někdo to udělat musí. Většina zaměstnanců to už poznala a jsou na naší straně, ale šéf je šéf. Také se mi nechce měnit v 50 letech místo, ale kdyby mě to ubíjelo tak jdu hned. Tak ti držím palce ať vše zvládneš.

To raké znám, hlavně kdyby se člověk nechal .

Jo to dobře znám, jen jsem mladší, tak tu zátěž líp snáším .... Moje kolegyně, ta má přez 50 ( o 9 let starší) zkrátila si úvazek, nemohla to už vydržet ( no nedělala ani 1/2 věcí co stíhám já... ), ale zkrátka ten stereotyp.... Uvažovala a stále uvažuje, že změní zaměstnání, ale v naší profesi to není jednoduché.... Jako laborantky bez akreditace k výkonu zdravotní způsobilosti pro zdravotní laborantky to nemáme jednoduché.... A zase dělat sice jinde, ale to samé, asi není řešení....
Takže hezky den po dni, nabíjet se koníčky, zahrádkou a třeba i pohybem když ho máme rádi :-). A když už cítíme že to už opravdu nejde, tak se ozvat, zkrátit si třeba úvazek, prostě udělal změnu.....

Jo jo to dobře znám, když to drhne, musíš se ozvat, pokusit se o změnu a když nebude odezva hledat si práci novou, máš ještě moc roků práce před sebou....
Já jsem všeobecně ráda v přírodě

Ahoj Moni, taky mám moc ráda práci na zahrádce, krásně si vyčistím hlavu, a ještě vznikne něco užitečného :-) ... ohledně změny práce to vidím podobně jako zdrhla, držím palce ať najdeš dobré řešení, denně chodit domů z práce úplně vyřízená, to opravdu nemá smysl ...

Tak ti Moni, nevím. Já pracovala na různých pozicích v administrativě v jedné firmě 40 let. od školy do důchodu. Nevím, co děláš ty a jaké máš možnosti se na trhu práce uplatnit. Každopádně na věk se neohlížej. Změna je život a ten má být pestrý. Práce má bavit a zároveň může být koníčkem. Být vyšťavená a ve stresu, to určitě není dobře. Tak zvažuj bedlivě pro a proti a rozhodni se podle svého vědomí co nejlépe. Držím palce.

Moniko, nedávno jsme řešili s manželem moji přetíženost. Kroutil hlavou nad tím, proč toho nechám na sebe tolik naložit. Doma, v práci, od širší rodiny i "kolem". A ještě si na tu hromadu navíc "dobrovolně" přikládám. Proč neřeknu jasně, radikálně a důrazně STOP? V rozhovoru jsem bezděčně pronesla věty: "Protože já jsem totiž POSLUŠNÁ holka, já plním požadavky tak, aby se mnu byli ostatní spokojeni". Vyletělo mi to z pusy naprosto neplánovaně, ale ještě večer jsem nad tím přemýšlela. Nevím, co ještě stihneme na sobě "vylepšit" a už vůbec netuším, zda se člověk může zásadně změnit. Ale "NĚCO" bychom snad udělat mohly: Nevychovávejme další generace "POSLUŠNÝCH HOLEK", buďme samy sebou a nebojme se nahlas říct, když s něco nechceme nebo se nám něco nezdá:-). Je to docela těžký úkol. Sama se s ním peru s výsledkem "střídavě oblačno". ale nejsme žádný mejdla. "Dáme to" :-)! Držím palce.