Je mi 36 let, mám dvě děti holky a manžela a téměř přesně před rokem mi náhle zemřela máma. V podstatě se z toho dodnes dostávám. Pak mi začala hodně marodit mladší dcera. Před dvěma měsíci, jsem se dozvěděla, že budou rušit moje pracovní místo. Mám výpověď. A tam někde asi začal můj problém. Nejdřív jsem přestala jíst na několik dnů úplně (po mámině smrti) a pak to začalo. Jsem závislačka na sladkém. Jím všechno, v čem je cukr. Bonbony, čokolády, sušenky, dorty. Jím mnohem víc sladkostí než moje děti. Děti mám hubené. Někdy si připadám trapně, když se tajně kradu do špajzu, abych odtud něco ulovila a jím to tak, aby mě holky neviděly. Minule jsem snědla tajně mladší dceři bonbony a ona je pak hledala, bylo mi příšerně, snědla jsem je své dceři, která má 20 kg i s postelí. Sice jsem jí je koupila znova hned druhý den, ale špatného pocitu jsem se nezbavila. Navíc jsem byla takovej srab, že jsem se nepřiznala...řekla jsem, že musely někam zapadnout a snažila jsem se odvést její pozornost na jiné téma. Před starší dcerou je mi ještě trapněji. Je jí 11 let, už si i víc všímá, ale naštěstí to nekomentuje. 
Začne to už ráno po snídani. Jen co dožvýkám snídani už koukám po nějaké mňamce. Už asi vím, jak se cítí feťáci, taky hledám už po ránu svou dávku. Pak to pokračuje obědem, nejhorší dny jsou dny, kdy si nestíhám na oběd dojít a ani si ho nevezmu z domova (v práci). Přijedu odpoledne domů, udělám nezbytné věci a lehnu si tak na hodinu k televizi a už to jede, někdy to zaleju energeťákem, Ale zjistila jsem, že to není dobrý nápad. Pak čumím ještě ve dvě ráno do stropu a nadávám si jak jsem pitomá, když to vím, že po něm nemůžu spát. Aspoň ten jsem téměř odbourala, chodím si ho dávat za odměnu (nesmírně mi totiž chutná). Vypiju ho tak čtvrt litru týdně někdy vůbec.
 Kéž se mi zadaří toto i se sladkým. Navíc jsem zjistila, že se cpu i poměrně velkými porcemi normálního jídla. Nevím, kdy to přišlo nikdy jsem tolik nejedla, ale sežrat 5 knedlů se svíčkovou žádný problém. Kdyby mi nebylo trapně před rodinou, šla bych si ještě přidat. Tak raději počkám a za hodinu či dvě si dám další porci.
To musí přestat. Přibylo mi v pase 8 cm. Narostl mi zadek a stehna, někdy jdu a zavadím o cokoliv kuchyňs. linka, stůl atd. Máme malou kuchyň. Prostě se nevejdu. Nejsem zvyklá s těmito rozměry zacházet. Mám pak jelita jako kdyby mě manžel řezal. Ten se mi směje a já chytám nerva na svoje špeky.
O oblečení ani nemluvím. Smrsklo se. Když mám triko a džíny tak mi vylézá pneumatika, ne moc, ale stačí to.  Manžel je šprýmař, takže mě za ni chytá a štípe mě do ní. Jsem vzteklá, když to udělá. Jo ještě má taky v oblibě...víte jak vypadá sulc, jak se klepe? Tak takhle se klepe moje tělo, když ležím, hlavně břicho. A manžel s oblibou položí ruce na mé břicho a ještě mi ho rozhýbává. Prý mu moje špíčky nevadí. Mě jo. Šíleně. Pro něj je pozitivum, že mi ještě narostla prsa. Je horňák. Máma ho nekojila. Pro mě negativum, kdo se s tím má tahat. Moje podprdy vypadají antieroticky. Jako stany.
Minule jsem porazila mladší dceru, naštěstí se nebouchla ani si nic neudělala. Umí padat. Měla smůlu, že se postavila za mne a já o ní nevěděla. Ještě jsem ji šlápla na nohu. To je jako když se postavíte za slona a on pak couvne. Ještě jsem jí vynadala, že se tak blbě postavila. Bylo mi trapně. Přizabila bych to 6ti leté 20kilové vyžle svou majestátní postavou. Svého času jsme spolu sedávaly v křesle. To už taky nejde. Už se vedle mého pozadí nevejde. Zřejmě bych jí rozdrtila kosti, kdybychom se tam přece jen obě nacpaly. A to má prdelku jako kmínek. 
Mám kamarádku. Měří 165 cm a váží 50 kg. Je o rok mladší. Vedle mě vypadá jako moje dcera. Už s ní ani nechci nikam chodit. Natož si s ní dát v restauraci večeři. Moje sebevědomí by to neusneslo.
Minule jsem byla za svým kamarádem, hrajeme spolu občas šipky. A nějakej týpek od vedlejšího stolu se zmínil o kytarách. Myslel tím moje stehna. Kamarádovi jsem oznámila, že do toho podniku už nikdy nepáchnu. Vymlouval mi to, ale nedala jsem se. Zítra tam jedu po dvou měsících. Kamarád se mi zaručil, že už se to nestane. Nevím, jak to udělá. Přece mě všichni vidí.
Když se ohnu, cosi mi tam překáží. Nejradši bych to odřízla. Vůbec nechápu, kde se to tam vzalo. Připadám si jako v pátém měsíci těhotenství. A těhotná určiě nejsem. Už se na to nemůžu vymlouvat. Prasklo by to velmi brzo. 
Ale já s tím něco udělám, jsem¨rozhodnutá. Musím přestat žrát odpoledne v posteli u televize.
A taky večer. Když se přecpu tak je mi dobře na duši, ale tlačí mě žaludek. Bolívá mě koleno. Asi už má taky po krk těch kil.
Je mi fajn, že jsem se vykecala. Žádné svojí kamarádce bych toto nedokázala říct. Hned je mi lépe. Já to dám.