Asi to zná spousta z vás. Přijde předsevzetí, s ohromnou vervou se vrháme na nějakou bláznivou dietu a cvičíme, až se z nás kouří. Jenže do měsíce přijde hlad a únava, tělo nezvyklé na takový záhul se vzdává a dojde k nějakému úrazu nebo jen hloupé viroze. Vždycky se něco "namane" a se snažením je amen. Nastupují deprese, jejich zajídání, výčitky svědomí a - pro změnu - jejich zajídání.

Tentokrát jsem si řekla dost. Přizvala jsem si na pomoc DVD 30 Days Shred a pustila se do toho. Dietu neřeším - měním životní styl. Ale to není takový problém, jím relativně zdravě už dlouhou dobu, jen si musím odpustit to zatracené zajídaní stresu z práce.

Co se ale nevyhnutelně dostavilo, je nějaké to zranění. Tentokrát to byl dost nepříjemný pád na lyžích, který skončil naraženým kolenem (naštěstí jen tím) s pořádným otokem. Takže co teď. Nehodlám se zase vzdát, sotva jsem začala a začínají se objevovat výsledky. V posteli s obkladem na noze si tedy hraji s jednoručními činkami, zkouším zkracovačky, jestli v koleni nebude moc škubat a zezačátku to sice nejde, ale po týdnu už to dám. Skoro neuvěřitelně se mi podařilo dodoržovat jídelníček a ačkoli jsem se dva týdny hýbala jen velmi omezeně, je mi odměnou to, že váha se zastavila na čísle o 2,5 kg nižším, než před úrazem.

Takže jsem nadšená, pyšná a spokojená a plná energie začínám pozvolna přidávat rotoped, chůzi a nějaké ty kliky apod. Na Jillian si zatím netroufám, ta těm kolenům přeci jen docela zatápí, ale svojí tradiční stopku jsem překonala a nemůžu se dočkat, jak bude moje, tentokrát snad už poslední cesta za snížením biologického věku probíhat :-)

Hodně zdaru a odhodlání přeji i vám ostatním.