Prostě a jednoduše jsem asi šťastná. Vůbec se mi tomu nechce věřit. Nejspíš jsem opilá slunečními paprsky, ale jak jinak pojmenovat stav permanentního úsměvu na tváři. V říjnu by mě ani ve snu nenapadlo, že tohle někdy napíšu. Konečně jsem se našla. Našla jsem přátele, kteří mě nechtějí měnit a našla jsem obor, který mě naplňuje. Už od základky jsem nenáviděla to kým jsem. Před pár dny jsem si ale uvědomila, že to bylo nejspíš tím, že jsem nedokázala splnit představy jiných lidí o tom, jakou by mě chtěli mít. Každému jsem šla na ruku a nedokázala jsem říct ne, aby se se mnou náhodou nepřestali kamarádit. Byla jsem vděčná už jen za to, že mi nenadávali, i když jsem musela snášet psaní cizích domácích úkolů nebo pomlouvání za zády. Chtěla jsem prostě k někomu patřit. Na střední se to 100% zlepšilo, ale tohle je absolutní souznění duší. Jako bonus mám najednou obrovskou chuť do hubnutí. Takhle odhodlaná to dokázat jsem už dlouho nebyla. Prostě a jednoduše jsem šťastná za to, kým jsem. :)

K tomu všemu do města přišlo jaro a ty hřejivé sluneční paprsky mě nabíjejí neuvěřitelnou energií a nejspíš i podněcují ten pocit štěstí. Jen doufám, že to není jen nějaký manický stav a zítra nepřijde deprese.