Datum registrace: 17. 07. 2011
Kiiiiwa
Původní Sebekoučink
22 %
0 kg
12 kg
Již zhubnuto: 2.6 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136852.81 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5696 h 37 min |
Stob skupiny
Kiiiiwa
Jak psát blog?Žiji a vítězím! :)
12. 02. 2014
Tak jsme právě prohráli první hokejový zápas na olympijských hrách. Se spolubydlícími jsme seděli před monitorem počítače a celé rozbolavělé z posilovny jsme křičely z plných plic.
Je to doba co jsem o sobě dala naposledy vědět, ale bylo to jen proto, abych mohla sdělit jen samé dobré zprávy, i když se to možná na první čtení nebude zdát. Ve finále je to moc dobré. :)
Mám za sebou půlku vysokoškolského studia. Vzpomínám jak jsem tu byla první měsíc a psala jsem o tom blog. Byla jsem zklamaná, zoufalá a frustrovaná. Teď jsem spokojená, spokojená a vlastně i občas šťastná. Asi tak jako dneska.
Tak nějak jsem usoudila, že jsem spokojená taková jaká jsem. Asi nemá cenu nalhávat, že v tom nemá prsty testosteron. Jako už po několikáté za svůj, myslím si celkem krátký, život jsem byla odmítnuta. Ne, já jsem nebyla odmítnuta. Já jsem byla totálně ignorována, zazděna, neopětována. Takže vlastně ani nemůžu říct, že mě odmítl. Každopádně, co ale vím s jistotou, že udělal obrovskou chybu. Celé Vánoce a následné zkouškové jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně. Ano, možná jsem mu neměla psát, ale kdybych to nezkusila říkala bych si jen pořád co by kdyby. Ten kluk je kamarád mého spolužáka z vyššího ročníku a zpívá v jejich společné kapele. A já, naneštěstí, opravdu fandím hudbě, kterou dělají. No a tak to vyústilo v to, že jsem šla na jejich koncert. Ten první byl vloni v létě a já tam nafotila pár, myslím si celkem dobrých fotek. Asi ty fotky byly dobré i podle Něj, protože je vyvěsil na jejich fanouškovský profil na ,,obličejové knize" a jednu z fotek si dal přímo jako profilovku. Bohužel mu ty fotky poslala, bez mého vědomí, má kamarádka (podle ní také jejich obrovská fanynka) ještě dřív než jsem jim je stihla poslat já. Tenkrát jsem jí byla vděčná, protože bych to možná ani sama neudělala, jenže ono to má takovou hořkou dohru. Podruhé jsem na další koncert šla v říjnu. Byla jsem na něm sama, úplně sama, hrozně vyklepaná a nervózní - ta kamarádka řekla, že na koncert nejde, že se jí nechce atd. atd.. Nicméně jsem si ho opravdu užila a během doby, kdy hrála druhá kapela se on postavil kousíček přede mě. Pak za ním přišel kamarád a on, když se na něj podíval, mě zahlédl a delší dobu se na mě díval. No jasně, že jsem to brala jako signál toho že jsem ho zaujala. Pár dní potom jsem sebrala všechnu odvahu a napsala mu. A on? Ignorace, ignorace a dál, jak už jsem o tom psala. Dopadlo to tak, že si teď píše s tou mojí kamarádkou, která mu poslala ty mé fotky. Uklidňuje mě jen to, že jí vlastně taky moc nepíše, ale pořád vím, že k němu má blíž než já. A to mě hrozně mrzí, protože přestože je to kamarádka, tak mě vlastně využila k tomu, aby měla záminku mu napsat. Omlouvám se za to, že jste musely(i) číst tento můj srdcebol, ale chtěla jsem aby jste byly(i) v obraze. :) Tahle událost mi totiž ukázala, že promeškal jednu z možná největších šancí, které kdy měl a bude mít. No ale vlastně mě i nakopl k tomu, se sebou něco udělat a ukázat mu to! Což na sebe nabaluje další událost. :)
Tak nějak jsem usoudila, že jsem spokojená taková jaká jsem. Asi nemá cenu nalhávat, že v tom nemá prsty testosteron. Jako už po několikáté za svůj, myslím si celkem krátký, život jsem byla odmítnuta. Ne, já jsem nebyla odmítnuta. Já jsem byla totálně ignorována, zazděna, neopětována. Takže vlastně ani nemůžu říct, že mě odmítl. Každopádně, co ale vím s jistotou, že udělal obrovskou chybu. Celé Vánoce a následné zkouškové jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně. Ano, možná jsem mu neměla psát, ale kdybych to nezkusila říkala bych si jen pořád co by kdyby. Ten kluk je kamarád mého spolužáka z vyššího ročníku a zpívá v jejich společné kapele. A já, naneštěstí, opravdu fandím hudbě, kterou dělají. No a tak to vyústilo v to, že jsem šla na jejich koncert. Ten první byl vloni v létě a já tam nafotila pár, myslím si celkem dobrých fotek. Asi ty fotky byly dobré i podle Něj, protože je vyvěsil na jejich fanouškovský profil na ,,obličejové knize" a jednu z fotek si dal přímo jako profilovku. Bohužel mu ty fotky poslala, bez mého vědomí, má kamarádka (podle ní také jejich obrovská fanynka) ještě dřív než jsem jim je stihla poslat já. Tenkrát jsem jí byla vděčná, protože bych to možná ani sama neudělala, jenže ono to má takovou hořkou dohru. Podruhé jsem na další koncert šla v říjnu. Byla jsem na něm sama, úplně sama, hrozně vyklepaná a nervózní - ta kamarádka řekla, že na koncert nejde, že se jí nechce atd. atd.. Nicméně jsem si ho opravdu užila a během doby, kdy hrála druhá kapela se on postavil kousíček přede mě. Pak za ním přišel kamarád a on, když se na něj podíval, mě zahlédl a delší dobu se na mě díval. No jasně, že jsem to brala jako signál toho že jsem ho zaujala. Pár dní potom jsem sebrala všechnu odvahu a napsala mu. A on? Ignorace, ignorace a dál, jak už jsem o tom psala. Dopadlo to tak, že si teď píše s tou mojí kamarádkou, která mu poslala ty mé fotky. Uklidňuje mě jen to, že jí vlastně taky moc nepíše, ale pořád vím, že k němu má blíž než já. A to mě hrozně mrzí, protože přestože je to kamarádka, tak mě vlastně využila k tomu, aby měla záminku mu napsat. Omlouvám se za to, že jste musely(i) číst tento můj srdcebol, ale chtěla jsem aby jste byly(i) v obraze. :) Tahle událost mi totiž ukázala, že promeškal jednu z možná největších šancí, které kdy měl a bude mít. No ale vlastně mě i nakopl k tomu, se sebou něco udělat a ukázat mu to! Což na sebe nabaluje další událost. :)
Během zkouškového jsem nejenže udělala všechny zkoušky na výbornou a zápočty, ale taky jsem se zbavila šesti kilo tuku a nabrala jsem dvě kila svalů. To odhodlání se mě drží dál a neuvěřitelně mi v tom pomáhají i mé báječné dvě spolubydlící. Od tohoto týdne jsme totiž začaly spolu chodit do posilovny. Já tam s nimi teda zatím byla poprvé až dnes, ale hrozně nás to tam baví a vážně si to užíváme. Podle rozvrhu to budu stíhat pondělí, středa a čtvrtek, což je myslím celkem dostačující vzhledem k tomu že pátek, sobota a neděla jsem doma, kde cvičím také. :) Prostě jsem to vzala za ten správný začátek a dotáhnu to do toho správného konce.
Škola je fajn, i když postavená na hlavu. Na to jsem si ale za ten rok a půl zvykla, takže jsem v klidu. :) Můj nejlepší kamarád z prváku o mně ve druháku začal šířit, že jsem *** a že jsem se hezky vybarvila a další celkem zajímavý věci. A to všechno jen kvůli tomu, že jsem chtěla být jen kamarádka a jeho zraněné ego to asi nezvládlo rozdýchat. Ale pravděpodobně díky tomu všemu, jsem se začala věnovat i ostatním. Hlavně tomu jednomu, kterého jsem na popud toho mého exnejlepšího kamaráda neměla moc v oblibě. Nakonec je to moc fajn kluk, jenom ho ostatní nechtěli poznat a rovnou řekli, že je arogantní. A není to jen on, všeobecně mám čas i na ostatní, protože už mě nedrží nikdo, kdo mě chtěl mít jen pro sebe, i když klidně z nezištných důvodů. Nebýt těch pár spolužáků, se kterými si doopravdy rozumím a mých milovaných spolubydlících už dávno bych neseděla na koleji v Ústí, ale raději bych šla někam pryč, protože poslouchat od druhých, že o vás člověk se kterým jste trávili celé dny říká takové věci, není schopný to říci přímo vám a ani není schopný říct proč tak obrátil... Bylo to vážně těžký, úplně extrémně a pár týdnů trvalo, než jsem to strávila.
To už ale nebylo vůbec důležité, takže vlastně jsem to nemusela ani psát. I když si alespoň můžete udělat obrázek o tom, jak se vlastně mám a asi je na tom i občas vidět, díky čemu mám takové odhodlání a sílu to dokázat. :) Zvládnu to a za rok touto dobou už se budu v zrcadle koukat na někoho, kdo tam má být a kdo pasuje k mé povaze a k tomu, jaká si myslím že mám být. :) To Vám svatosvatě slibuji!
A doufám že fandíte ZOH. ;)
Hodnocení (7 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
13. 02. 2014 11:44
JaninaDseznamcz
Všechno chce svůj čas.Hubnutí i láska.S hubnutím bojuji od svých 16 let a s láskou jsem na tom taky nebyla moc dobře ale dnes jsem se svým manželem 11 let a máme dvě děti všechno přijde jen buď otevřená novým možnostem :-)A dívej se kolem sebe,třebe je někde blízko.
13. 02. 2014 11:37
afrais: Moc děkuji za tak krásné psaní. Hlavně ta poslední věta, mě skoro dojala. :)
13. 02. 2014 11:34
Děkuji všem za podporu a milé komentáře.
Co se týče té olympiády, tak přesně ten ,,čecháček" co fandí a podporuje jen ve chvílích vítězství nejsem. Pro mě je olympiáda o tom, že mám pocit že je o nás jako o České republice slyšet, ať už v jakémkoli směru. Jsem ráda, že žiji v zemi ve které žiji. S tak bohatou minulostí a morálním dědictvím. Nejde mi o zlaté medaile, ale o to, vidět někde v pořadí, klidně i na posledním místě, naši českou vlajku. Také jsme totiž tu naší vlajku nikdy nemuseli mít. A to je pro mě olympiáda. Ta hrdost co cítím ve chvílích, když vidím naše sportovce jak bojují a nevzdávají se. Dává mi to naději, že tenhle národ ještě za něco stojí.
Motylka88 - proč takové zbytečné pohoršení? Nevím z čeho jste usoudila, že si jen hraji na vlastence a že jím doopravdy nejsem. Ale děkuji za Vaši radost a myslím, že mnou zvolený způsob snažit se mu ukázat o co přišel, je mnohem lepší, než kdybych se vzdala a litovala samu sebe za to, že mě nechce, protože jsem taková a maková.
xxleoxx - Věřte mi, že bych dala cokoli za to být v centru dění a být v jednom týmu s Jardou Jágrem. :D Bohužel jsem se ale nenarodila jako muž, takže mi musí stačit hrát hokej na vesnickém rybníku. A sportů dělám aktivně hafo, ale všechny sporty dělat nezvládám, takže se alespoň snažím je sledovat a neradit, ale podporovat a obdivovat. :)
Co se týče té olympiády, tak přesně ten ,,čecháček" co fandí a podporuje jen ve chvílích vítězství nejsem. Pro mě je olympiáda o tom, že mám pocit že je o nás jako o České republice slyšet, ať už v jakémkoli směru. Jsem ráda, že žiji v zemi ve které žiji. S tak bohatou minulostí a morálním dědictvím. Nejde mi o zlaté medaile, ale o to, vidět někde v pořadí, klidně i na posledním místě, naši českou vlajku. Také jsme totiž tu naší vlajku nikdy nemuseli mít. A to je pro mě olympiáda. Ta hrdost co cítím ve chvílích, když vidím naše sportovce jak bojují a nevzdávají se. Dává mi to naději, že tenhle národ ještě za něco stojí.
Motylka88 - proč takové zbytečné pohoršení? Nevím z čeho jste usoudila, že si jen hraji na vlastence a že jím doopravdy nejsem. Ale děkuji za Vaši radost a myslím, že mnou zvolený způsob snažit se mu ukázat o co přišel, je mnohem lepší, než kdybych se vzdala a litovala samu sebe za to, že mě nechce, protože jsem taková a maková.
xxleoxx - Věřte mi, že bych dala cokoli za to být v centru dění a být v jednom týmu s Jardou Jágrem. :D Bohužel jsem se ale nenarodila jako muž, takže mi musí stačit hrát hokej na vesnickém rybníku. A sportů dělám aktivně hafo, ale všechny sporty dělat nezvládám, takže se alespoň snažím je sledovat a neradit, ale podporovat a obdivovat. :)
13. 02. 2014 11:33
nedej se otrávit a dál fandi! :-)))
a to druhé? Klídek, krasavci stárnou brzy a za dalších 20 let jsou z nich břichatí pupkáči, anebo varianta B, nezodpovědní odkvétající krasavci v zastydlé pubertě;-) Hlavní je, že sis tam našla přátele, už tam nepřežíváš, ale žiješ, škola tě baví a jde ti a děláš něco pro sebe. A jo, to, že tě nechtěl, může být dost dobrá motivace proto, že budeš ještě lepší pro někoho, kdo bude lepší pro tebe ;-)
a to druhé? Klídek, krasavci stárnou brzy a za dalších 20 let jsou z nich břichatí pupkáči, anebo varianta B, nezodpovědní odkvétající krasavci v zastydlé pubertě;-) Hlavní je, že sis tam našla přátele, už tam nepřežíváš, ale žiješ, škola tě baví a jde ti a děláš něco pro sebe. A jo, to, že tě nechtěl, může být dost dobrá motivace proto, že budeš ještě lepší pro někoho, kdo bude lepší pro tebe ;-)
13. 02. 2014 09:41
je to príma, jsem ze školy teprve pár měsíců, ale zase jsem se krásně zasnila a vzpoměla na toho kluka co chodil o dva roky výš:D a aspoň jsem si připoměla, že napíšu kámošce, jestli tak po pěti letech zase nezkusíme zajít do posilovny:D
13. 02. 2014 09:30
Ach, krásné starosti mládí, drzím palce at zvládás skolu, hubnutí a láska prijde sama od sebe .....
13. 02. 2014 09:17
my jí nekazíme olympiádu :D to jí kazí naši hokejisti :D však ať každý užívá svůj volný čas jak uzná za vhodné
13. 02. 2014 09:15
Já teda nevím, ale proč slečně kazíte radost z olympiády? :-o Já se přiznám, že každá česká medaile mě dojímá a dokážu si představit jaké úsilí do svých výkonů museli dát. Aspoň chvilku jsem hrdá na to, že jsem Čech, když už jsem se tady musela narodit :-)
13. 02. 2014 08:55
no abych řekl pravdu, celá olympiáda mě nikterak neoslovuje a přijde mě to jako pokrytectví ležet na gauči a řvát na televizi jak to ten či onen zprznil.. tihle rádoby sportovci jsou největšími experty z gauče :D Dívat se na to jak někdo jiný dělá sport mě přijde ztracený čas :D .. není lepší ho sám provozovat a být v centru dění? :D
13. 02. 2014 08:55
S tím díváním se do zrcadla velmi souhlasím a těším se na to, a tobě taky fandím nejen s kilečkama, ale i se školou:-) a vztahy on se někdo najde - bych nikdy nevěřila, že toho svého potkám až na škole a přitom od sebe celý život bydlíme jen 5 km...:-)))
13. 02. 2014 08:48
Při přečtení prvních řádků jsem měla chuť vypnout počítač a vyhodit ho z okna - myslím, že všeobecné nadšení a hranií si na vlastence při jakýchkoliv soutěžích je hnus fialovej, když si vezmu, že většina národa když vyjede do zahraničí, se k češství nehlásí...Takže ne, vůbec to nesleduju...
ale za tebe mám radost že si odmítnutí nebereš osobně :) Jo - a to, že mu chceš něco ukázat - prosím tě - proč?
ale za tebe mám radost že si odmítnutí nebereš osobně :) Jo - a to, že mu chceš něco ukázat - prosím tě - proč?
13. 02. 2014 08:41
Pěkně napsaný příběh. Držím palce ať ti škola i cvičení a zároveň hubnutí jdou jako po másle. O lásce ani nemluvě. :o))
13. 02. 2014 08:32
pěkný příběh, skoro jak z VKVéček :) Ale hlavně že se daří ve škole... pak bude dost času na randění :)
13. 02. 2014 08:17
Moc hezky napsané a vzpomněla jsem si na školní léta, (teda teď taky studuju, ale je mi už o nějakých 15 let víc:-) kdy mi udělal radost a kdy mi vnesl naději do srdce i letmý pohled kluka, který se mi líbil. Jenže většinou jsem se nelíbila já jemu :-). Já si moc nemohla vybírat, byla jsem vždy oplácaná a kluci chtěli vychtrliny. Zajímavý je, že jak člověk "stárne", tak dospěje do věku, kdy už si vybírat může a z těch krasavců ze školy se stávají břicháči a člověk by si jich už ani nevšiml :-) jen jsem si tak zavzpomínala :-) na takový starosti pak člověk vzpomíná s úsměvem na tváři. Takže užívej, hezky studuj :-) a ať se ti podaří i vycvičit postavu snů! A ZOH fandím a moooc :-)
13. 02. 2014 07:15
Co Tě nezabije, to tě posílí :-))). Konečně máš čas a vůli věnovat se sobě, tak v tom pokračuj a užij si to :-D.
13. 02. 2014 06:37
Život si s námi někdy hraje,ale vidíte jak se říká " vše špatné je pro něco dobré" funguje, a vy máte v sobě obrovské odhodlání, a to je důležité. Věřím, že díky tomu se vám vydaří vše, co chcete. Držím palečky, buďte šťastná a vytrvejte! To je základ úspěchu :-))). A "rádoby přátelé" vlastně jim můžete za svůj velký posun poděkovat, nabýt toho, třeba byste to zde dnes vůbec nepsala :-)))))))
12. 02. 2014 22:58
Život někdy neběží tak, jak bychom si představovali...ale popravdě..bavilo by nás to, kdyby se občas neobjevil nějaký háček?:-) Krásně jste si to shrnula a je dobře, že jste šťastná...ostatních si nevšímejte:-) Jen tak dál!
ZOH fandím seč můžu:-)
ZOH fandím seč můžu:-)
Kiiiiwa
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?