25 let tě děsit nemusí. Já jsem je prožila s manželem - a byla to krásná léta. A doufám, že ještě mnohio hezkých dalších let bude. :-)

Se STOBem žiju rozhodně kratší dobu. Vlastně mě s ním seznámil manžel, ale to víš, ti chlapi... Nemají žádný sicflajš :-)

Liduško u nás se to taky nikdy neslavilo a ani nikdy slavit nebude. Víš je to určitě mnou, neb já nerada slavím cokoliv. Já si dělám každý den hezký..snažím si užívat života co to jen jde.

Lído. Osud čas od času rozdává karty po . svém. V padesáti jsem si myslela, že prožiju podzim života s tím, komu jsem řekla své ano v dobrém i zlém. V padesáti čtyřech letech nás osud rozdělil. Manžel zemřel a na cestě, po které kráčí vdovy mne provázela fenka z chovu mého trenéra Dara, poslední dárek od manžela a Kiminka, asistenční pes mojí maminky, kterou jsme pro ní vycvičili a která se mnou šla po smrti maminky. Tehdy jsem si říkala, že mne čeká osud věrného vdovství a deset let to tak bylo.
Po deseti letech se moje cesta potkala znovu s chovatelem Dary. Oba jsme přišli o své životní partnery, oba nás spojily psí tlapky a tak nějak tiše se propojily i naše osudy . STOB není špatná volba, byl, je a bude mým přítelem a průvodcem v dobách dobrých i zlých, s virtuálními i živými přítelkyněmi ze STOBU mně pojí krásné přátelství, kterého si nesmírně vážím pro jeho čistou krásu, která toleruje, nezávidí ale přeje všechno hezké, co přináší život a snaží se pomoci nést tíhu někdy nelehkého osudu. A jak píše Stáňa. Vztah s léty zraje jako víno a získává na ceně jako vzácný šperk. A já Ti moc přeju abys objevila jeho kouzlo

Což, na STOBu je dobře :-), ale třeba tu za dalších 25 let budeš vzorem pro nově příchozí, štíhlá jako laňka s tělem vypracovaným a vyladěným jídelníčkem "v malíčku" :-).
A když ne, a bude to "o něco málo horší :-)", taky houby zle. Důležité je, že pro sebe člověk něco dobrého dělá a každý malý úspěch se počítá.
A ten partnerský vztah, ten už po tolika letech bude třeba zrát jako kvalitní víno :-)

Lidko, co tak nepřemýšlet na to dlouho dopředu, ale třeba v pětiletkách. I když.. to komunistům taky moc nefungovalo, tak třeba systém záchytných bodů, to se osvědčilo mně: každý den se snažím na něco těšit, i na takové blbosti jako na výborné kafe po obědě, pokec s kamarádkou a tak. Jinak, Tvé blogy jsou super a moc se těším na další.

Liduš, tady budeš mládnout :-)