Spousta úplně skvělých lidiček mě tady zná a ví, že bojuji s ludrou nemocí... Stále jsem nad ní já vítězila, a vy jste tady pro mě skupinka, kdy si v tomhle rozumíme. Prostě lidi s kterými jsem pořád, jsou někdy moc intelektuálně založení a někdy to prostě nepotřebuji. Prostě to co mám doma jsou mimoni :). Otázka nemá znít proč ... ale jak bojovat a to doma nedostanu....
Našla jsem si své šlápoty a pokořila stovky a stovky kilometrů a chmury byly pryč ....  a to jsem potřebovala a asi murphyho zákony mě dostatečně potrestaly ... a najednou jsem jednou zase měla přemýšlet, jestli je tu lékař pro pacienta a nebo pacient pro lékaře...
Měla jsme z toho strach, protože mé zkušenosti byly za ta léta neskutečně šílené, někdy si myslím, že k zbláznění mi už chybělo málo a ač nakonec jsem věděla co mi je  a léčba aspoň zabrala, že se to nezhoršovalo. Byla jsem tak nějak smířená, že vidět blbě není nejhorší, ale začít ještě blbě slyšet je už i na mě hodně ....
Šla jsem do špitálu se staženými půlkami, bála jsem se hrozně moc. Jsem prostě posera jako každý normální člověk:). Měla jsme štěstí na své spolupacienty a to doslova. Mé dvě spoluležící byly prostě stejně prdlé a dokázaly mě povzbudit a lítat se mnou po parku a dokonce hrát si na kačery :) a pak skupina třech mužských nahluchlých protějšků byla ještě lepší. Tito šílené pacienti byli v pohodě. Brali mě takovou jaká jsem.
Měla jsem jako obvykle strach, co vyplodí naše inteligence v bílém aneb doktoři. Mé zkušenosti nic moc a tak člověk se nedokáže vždy projevit, tka jak by potřeboval. Byli super a myslím, že obzvlášť budou vzpomínat na to jak jsme je s kolegyní vítali na vizitě se stojkou na hlavě :). Paní doktorka myslím, že měla z nás zajímavě strach:). Hlavně jistá megera jí trápila hoooodně zvídavými dotazy a my si dokonce psaly na co se chceme zeptat:). Ten výraz na ty naše otázky byl skvělý ...  a hlavně jsem byla překvapena, že když nevěděla skutečně řekla, že neví. Tohle si cením nejvíce. Jako perspektivy do budoucna mi bohužel taky řekli a nic moc.....   prostě brali mě jako člověka a ne kus čísla. Myslím, že jsme udělala dobře, že jsem nešla do fakultky,a le tam kde máme barokomoru.
Sestřičky ty mě úplně milovaly, že tolik vzrušení už dlouho nezažily :))).
prostě chci říct, že snad budou výsledky lepší než všichni očekávají.......  a jako vcelku perspektivního si mě nechali i v docházce do barokomory.... a to je u nás na Mravě čest :))))
Vypadá to dobře, zlepšení sluchu cca o pětinu celkově :)))), tak to jsme si oddychla...