Nechce se mi věřit, že už zítra půjdu po třinácté do komory.... Začíná mi to neskutečně lézt na nervy, je to prostě každodenní záležitost a budík v 5.15, procházka 30 minutová s Ludvíčkem , zabalení nějakého 100% bavlněného oblečení a úprk na autobus v 6,18...
Ale protože mi to pomáhá !!! a to skutečně, jak podle audia, tak i podle subjektivního zlepšení tinitu ... už mi v uších nepracuje  30 hnusných malých permoníčků :), tak si odchodím zbytek... jak velký zbytek to bude nevím. Ale více než 20 komor nedostanu( na ztrátu sluchu je možných jen 40 komor ročně) a proto si nechávají ještě možnost, že by bylo zase krušno...
Ale nebyla bych to já, kdo by i v hyperbarické komoře nedělal rozruch... Nejenom, že dvakrát jsem musela na malou :))) nikdo jiný za celých 12 sezení tenhle problém neměl :)))) , ale hlavně podařilo se mi tam usnout i s maskou na tlamě  a vsedě, nalepit žvýkačku na souseda..
Až do třinácté komory jsem myslela, že technik hlásí, že ležácí mají přestávku univerzálně Milušce a hle ono to bylo, mají lůžka volno :)
Ale jinak to je jak výslech na Gestapu, chodí tam lidi , kteří z vás vytáhnou i to co nevíte... jo a to mají čas 10-15 minut na začátku komory, 5 přestávku a asi 10 minut na konci :)))).
Věřte mi, že nejsem největší kecka :))). Ještě se jim nepodařilo ze mě vytáhnout, co je mou profesí :)))).