Můj vztah k politice přesně vystihuje citát z jedné westernové knihy: "O státnících se nepředpokládá, že mají obyčejný rozum. Protože kdyby ho měli, nebyli by státníky." Nicméně, i přes veškerou nechuť k tomuto aspektu naší společnosti, musím na tomto místě velice kladně hodnotit letošní prezidentské volby.

Ti, kdo čtou můj blog pravidelně, si zajisté vzpomenou, co se před třemi dny stalo se želé arabeskami, jež jsem si připravila ke konzumaci při čtení internetového deníku. Jak macešsky jsem se k těm cukrovinkám, tak slaďoučkým a s tak ladnými tvary, zachovala, a místo toho, abych je s láskou rozpustila na jazyku, jsem je nemilosrdně zavřela zpátky do temnoty skříně.

A dnes, v den voleb? Abych mohla podpořit svého kandidáta, byla jsem nucena ujít pěšky (!) asi jeden a půl kilometru do základní školy, kde se nachází volební místnost pro náš okrsek, a pak ještě ten samý kilometr a půl zpátky. Nemluvě o šlendriánu, že škola není vybavena výtahem, takže jsem musela šlapat do prvního patra po svých.

A nakonec mě muž, pod sprostou záminkou, že už jsme stejně venku, a neodolatelnou nabídkou, že si budu moct vybrat své oblíbené rybičky, vylákal až do Penny na nákup. Vždyť já tak za dnešek udělala víc kroků než dosud za celý letošní rok dohromady!

Inu, mají ty volby přece jen něco do sebe. Takový pozitivní vliv na moje stravování, a dokonce i na pohybovou aktivitu! Kdo by to do nich řekl?

A to nás, s největší pravděpodobností, čeká ještě druhé kolo.

A víte, že se na tu procházku už docela těším?