Dnešní text na melodii A já sám svý koníčky osedlám věnuji především Lencevy – název jejího blogu k Výzvě č. 4 je tak inspirativní, že nejsem první, kdo ho tady na STOBu do svých veršovánek použil. A polkový rytmus se na ta slova vysloveně nabízí.

Nemyslela jsem si, že mě výzva tohoto týdne k něčemu vyprovokuje. Vymýšlení vtípků a tropení si nemístných žertů z ostatních účastníků projektu nepočítám – k tomu nijak povzbuzovat nepotřebuju. Nicméně, když jsem si níže uvedený text cestou od počítače k varné konvici zanotovala, abych zkontrolovala, zda k melodii pasuje, nohy mi tak nějak samy poskočily v polkovém rytmu. Jasně, mistr z tanečních, co se mě pokoušel společensko-pohybově zušlechtit před nějakými čtyřiceti lety, by asi dával oči v sloup, ale já ty tři kroky polkou nazvu. A každý krok se počítá, ne?

Lenko, můžeš si udělat zářez na pomyslné pažbě, protože – šepty šepty – co si budeme povídat, přimět například takovou Mášu, aby se pohnula v tanečním rytmu, to není žádné umění. Ale donutit mě, starého pecivála, aby udělal tři kroky navíc, i když to není nutné, to je, panečku výkon!

Tak ať se všem hezky zpívá – a třeba i tancuje!

Nelením, nesedím

Nelením, nesedím,
já si pěkně zatancuju.
Nelením, nesedím,
já si pěkně zacvičím.
Já si pěkně zatancuju,
celý den se pohybuju.
Nelením, nesedím,
já si pěkně zacvičím.