Určitě už netrpělivě čekáte na pikantní historky, jak jsem se orávila muchomůrkou nebo jak jsem dopadla jako Hana v písničce Ivana Mládka, když se jí v Prachovských skalách rozvázalo lano

Tedy vězte, že kontrolní součet je tentokrát mininalistický - 273. Je to kombinace dvou Mášiných odhadů Svůj původní náhled na muchomůrky  provedla tak tiše a tajnůstkářsky, že jsem si ho nevšimla anijá.

Tak tady máte správné vysvětlení, co kdy jak bylo.

K otázce č. 1:

Růžovka i šedivka jsou běžné jedlé houby. Růžovka (nazývaná též masák) je výtečná, šedivka je sbírána méně, protože je chuťově méně kvalitní a hlavně je snadno zaměnitelná se smrtelně jedovatou muchomůrkou tygrovanou (zvanou i panterovou nebo tygrovitou). V zájmu osvěty doplním, že růžovka i šedivka mají prsten rýhovaný, zatímco muchomůrka tygrovaná hladký. Obou muchomůrek jsem se něco nasbírala a najedla. Před desítkami let jsem houby kontrolovala "vlastnoočně", teď, když nějakou najdu, musí mi ji někdo zkontrolovat.
Muchomůrka císařská (císařka) je sice houba jedlá, ba dokonce prý je to jako delikatesa jedna z nejvíce ceněných jedlých hub, V naší republice je však velmi vzácná a patří ke chráněným druhům. Neměla jsem to štěstí ji v životě spatřit ani na talíři, ani "in natura" – fotografie a obrázky nepočítám.
Muchomůrka červená je hezká, v přírodě dosti výrazná houba, řazená mezi jedovaté druhy. Způsobuje halucinace a ve vzácných případech vede i ke smrti. Nicméně není považována za smrtelně nebezpečnou houbu, a nadto je celkem chutná, takže jednou kamarádka, poté, co se ujistila, že nemám problémy s orgány, na které by muchomůrka červená mohla mít nepříznivý vliv, jí dala kus pod maso na houbách. Pokrm byl výtečný a vůbec mi po něm nebylo.

Ne, fakt jsem ani nebyla zfetovaná! A ne, lysohlávky opravdu nepožírám! Díky, muchomůrku zelenou skutečně nehci ani na ochutnání - víte, jaký je nedostatek dúrců jater na transplantaci?! A přestaňte mě pomlouvat, grrr!
Správná odpověď je tedy 1 (kontrolní hodnota také 1).

K otázce č. 2:

Obávám se, že v případě akutní hyponatrémie by mi asi někdo zavolal sanitku, protože je to poměrně vážný stav, kdy by asi nějaké to líznutí si soli nepomohlo, Nicméně předejít takzvané "otravě voudou", která může vzniknout při pocitu žízně při nadměrném pocení a následném pití velkého množství vody bez přísunu soli, se dá třeba slanou minerálkou, správným iontovým nápojem nebo i osolením si obyčejné vody se štávou. Jednou jsem kdysi dávno přiběhla zvenku uřícená, žíznivá, vypila jsem tři půllitry - a pořád jsem neměla dost. Naštěstí jsem nedávno předtím četla nějaký článek, že pokud člověk pje a má pořád žízeň, že mu zřejmě chybí sůl, že pomůže si vodu osolit. Tak čtvrtý půllitr vody se šťávou jsem si důkladně osolila. okolí na mě koukalo jako na blázna - ale to ladkoslané pití, to byla tehdy lahoda! Další půllitr už jsem nepotřebovala- tělo dostalo, co potřebovalo.

Kdo si tedy ještě není jist, správná odpověď je opět 1 (16), neboť halit není nic jiného, než mineralogický název pro sůl kamennou.

Matrix je nejznámější asi jako scifi filmu, případně jako název sofistikovaných fiktivních počítačových sítí a informačních sytémů. Jinak je to obecné latinské slovo s významem matrice a jako takové se používá v nejednou vědním oboru.

NaOH - hydroxid sodný (neboli louh sodný) je silně zásaditá sloučenina, kterou rozhodně nepoporučuju jen tak požít, protože silně leptá veškeré tkáně v organismu, jícen nevyjímaje.

Natrix natrix je latinský název užovky obojková, což je nejrozšířenější evropský nejedovatý had. Můžete ho vidět iu nás, nejvíce v okolí vodních ploch.

K otázce č. 3:

Nad touhle otázkou jste vášnivě debatovali.  

Vězte, že na greenu jsem nikdy nebyla. Z palné zbraně jsem párkrát pod dozorem střílela na střelnici do terče, ale na venkovní střelnici do terénu na závody LOS mě bez zbrojáku samozřejmě nikdo nepustí a poloslepé osobě žádný doktor potvrzení na zbroják z pochopitelných důvodů nedá. Squash jsem viděla jen zdálky. A jak to dopadlo s tenisem, to si nepřejte ani vědět! Na univerzitním tělovýchovném soustředění (kde jsme mimo jiné prošli aspoň minikursem v orientačním běhu, softbalu a v případě zájmu i windsurfingu) partička hrála tenis, i osmělila jsem se, zdali bych si mohla tu ušlechtilou hru také vyzkoušet. Spolužák mi podal raketu a míček. Napodobila jsem nadhoz při podání, načež následoval elegantní pohyb druhou rukou a raketa bez zaváhání minula zamýšlený cíl s dostatečnou bezpečnostní rezervou. Druhý pokus byl úspěšnější, ozvala se jakási tupá rána, jak rám rakety narazil na kulatý předmět, a žlutý míček přistál na antuce asi dva metry přede mnou. Do třetice... Pořádný rozmach a tenisák vysokou parabolou letěl... a letěl... a letěl... kamsi do vzdáleného křoví směrem k rybníku. S omluvou jsem vrátila raketu jejímu majiteli, ten vytáhl z krabice nový míček a já jsem se šla věnovat aktivitě, kterou dobře znají všichni pejskaři, totiž aportování. Od té doby jsem se tenisovým kurtům vyhýbala velkým obloukem (tedy s tou výjimkou, kdy jsem asi po deseti minutách hledání přišla hráčům vrátit ten jejich malý kulatý nesmysl). Kdo odhadl jako pravdivou odpověď 1 (256), trefil to zcela správně (na rozdíl ode mě tehdy ten tenisák). Poznámka pro Mášu: S některými kulatými předměty mě vidělo úspěšně (za jistých okolností a správném postaveí Mesíce vůči Slunci a Jupitera vůči Saurnu) manipulovat vícero lidí. Někdy o tom třeba napíšu blog, jak jsem pařila pnčes nebo válela bowlig...

Co se týče ostatních sportů, tak curling, geocaching a lukostřelbu jsem vyzkoušela na firemních sportovních akcích nebo s kamarády, taiči, ninjutsu a historický šerm jsem v dobách více či méně dávných dělala půl roku až rok, jógu dokonce několik let - a z ní asi pramení moje relativně dobrá tělesná pohyblivost. ("To vypadá dobře. Vy cvičíte, že jo?" ptá se neuroložka poté, co podle jejích pokynů provedu pár podivných pohybů. "Já – a cvičit? Možná tak před dvaceti lety, ale teď mě z toho podezírat nemusíte," směju se.) Pár pískovcových stěn jsem vylezla coby teenager se strejdou v Prachovských skalách (aniž se mi rozvázalo lano) a díky strejdovi jsem čuchla i k tomu biatlonu, kde jsem s jazykem na vestě odplazila a odstřílela jedno kolečko, zatímco ostatní holky v čele s mou sestřenicí, juniorskou mistryní ČSSR, si to při tréninku drandily ostošest kolem mě několikrát. Dlužno podotknout, že to byl jen trénink, takže na stopu mimo areál jsme vyjížděly bez kvérů, ty zůstávaly na stavu u střelnice.

Když se nad tím tak zamýšlím, jsou moje sportovně pohybové zlkušenosti celkem bohaté. Ale nkdy jsem neletěla ve větroni. To jsem jako malá holka vždycky chtěla...

Tak příští kvízek za 14 dní - doufám, že zase na vás něco vypečeného vymyslím.