Kdysi před lety jsme měli v práci jakési školení základů time managementu. Dostali jsme za úkol vyplnit tabulku 2x 2 pole, první řádek byl vyhrazen pro činnosti důležité, druhý pro nedůležité, první sloupec pro činnosti naléhavé, druhý sloupec pro nenaléhavé. A do každého pole jsme měli napsat svůj odhad rozdělení procent, kolik času jednotlivými typy činností trávíme, přičež součet měl být samozřejmě 100. Myslím, že se tomu říká matice plánování času, nebo tak nějak.

Já jsem tuším tehdy napsala, že mezi 60-70 procenty dělám činnosti z II. kvadrantu, tedy důležité nenaléhavé, asi 20 z I. kvadrantu, tedy činnosti důležité a naléhavé. A činnostem nedůležitým a nenaléhavým jsem dala jednotky procent. Velmi mě zarazilo, kolik mých kolegů tratilo čas věcmi nedůležitými.

Možná je to tím, že mám priority jinde než většina ostatních lidí. Tak například žehlení je u mě činnost naprosto nedůležitá. Po návratu z letní dovolené vyperu, prádlo na balkoně hezky uschne, já ho pěkně složím a uložím do žehlicí bedny. Například plážové šaty. Potřebuju je vždy jen na tu dovolenou. Jejich žehlení těsně po dovolené rozhodně není urgentní. Během roku obvykle žehlím daleko důležitější součásti garderoby, například kapesník před návštěvou zubaře. Rok se sejde s rokem a já se balím na dovolenou. Vzpomenu, že plážové šaty jsou nejspíš v žehlicí bedně na dně. Taky že ano. Pokud jsou tři dny do odletu, je šance, že je třeba ještě vyžehlím. Pokud letíme pozítří, složím je do kufru, jak jsou. Manžel to ani nepozná (mimochodem, tomu by se nejvíc líbilo, kdybych neměla šaty žádné), mně to nevadí a ostatní – tise prostě nemusejí dívat.

Jsou však věci důležité. Například obstarávání potravy.  Dnes jsem měla naplánovaný nákup – věc důležitou, ne však urgentní. Urgentní by byla až zítra, neboť návštěvu čekám až ve středu. Přitáhla jsem domů mraženého lososa, uzenou makrelu, pečenáče, uzená lososí bříška, podkovu uzeného tolstolobika, konzervy tuňáka, konzervy mušlí a sépií (neplánovaně – byly v akci), spoustu cibule, česnek, rajčata, tři pytle mražené zeleniny, žitný celozrnný chléb, jednu veku, sýr, tvaroh – a určitě jsem tu něco zapomněla napsat. Jo, NEkoupila jsem bílou čokoládu – taky byla v akci. Ale mořské plody to vyhrály na celé čáře.

A teď mám plán – tyhle dobroty během týdne zpracovat a sníst – podělit se s manželem, návštěvou, mamkou... A to je dobrý plán, ne?

Už jsem začala s jeho plněním – podkova tolstolobika už je v mém bříšku a těstoviny s tuňákem na zítřek připravené...