Na červnovém STOBáckém výletu jsme viděli nejen lvy a jejich kočkovité bratrance, ale i opice, ptáky, různé domácí zvířectvo a mazlíčky a také množství krásných koní z kladrubského chovu.

Naší první zastávkou byl před čtyřmi lety zřízený biopark Štít Klamoš nedaleko Chlumce nad Cidlinou – soukromé chovné zařízení pro exotická i domácí zvířata ohrožená vyhynutím.

Nejen biopark se může pyšnit novými přírůstky. I my jsme se ve srovnání s minulým výšlapem do Ralska rozrostli o fešandu Janu (v červeném tričku).

Chloubou bioparku jsou kočkovité šelmy. Jako první nás přivítali Perla a Sandy, dvouletí tygři indičtí.

Bílá Perla dělá čest svému jménu, je skutečným klenotem a vypadá jako nevěsta.

Nadějnému páru to opravdu slušelo.

Z Indie rovnou do jižní Afriky. Mladá družka krále zvířat Joy na nás shlížela ze svého trůnu.

Další královský pár, pro změnu čtyřletý, se usídlil ve vedlejší kleci. Maxe a Kikinu, zdá se, sluníčko tolik neuondalo.

A ještě jeden mladinký páreček, tentokrát lva pustinného. Bílí jedinci (ať už tygři nebo lvi) nejsou v tomto případě albíni s poruchou pigmentace a červenýma očima, ale jedná se o leucismus, genetickou "blonďatost" – oči mají normální zbarvení a na srsti je znát přirozená kresba, jak bylo krásně vidět na tygřici Perle.

Když jsme u těch párečků, tady je ještě jeden – Stáňa a Pavel.

A jejich mláďátko... Vlastně žádné mláďátko, už dospělá slečna Kristýnka.

A zase zpátky do Indie. Levharti Démon a Jasmína mají sice ve svém názvu skvrnitost, nicméně v barvě si nic nezadají se slavným soukmenovcem Baghírou z Kiplingovy Knihy džunglí. Zato svou lenivostí by se asi vzorem pro hrdinu žádného literárního díla nestali.

To jejich menší příbuzná z Jávy, skoro dospělá slečna Ella, ochotně přiběhla na zavolání ošetřovatelky a lísala se k ní.

Tahat leharta za ocas si však může dovolit jen málokdo...,

... protože Ellinka v sobě číhající šelmu rozhodně nezapře.

Skotačení a virtuální lov nakonec unavily i ji, tak se před námi natáhla v celé své kráse.

Dalším bodem prohlídky byla ptačí voliéra. Už zdálky jsme podle křiku poznali páva – ptáka andělským peřím, zlodějským krokem a ďábelským hlasem.

Aby mu nevylo smutno, dělají mu společnost dvě perličky. Neplést s Perlou odnaproti – tygřice by asi milého opeřence slupla ke svačince i s ocasem.

Ve voliéře poposedávali obyvatelé na svých budkách, ...

ledňák na větvích...

a papoušci na bidýlku...

a Kristýnce na rameni.

Tenhle je ozdobou voliéry.

Ovšem i on ztratil hlavu, když uviděl Pavlovo zářivé tričko.

Naštěstí ošetřovatel umí své svěřence hezky utěšit.

Sovy jako noční ptáci hnízdily jinde, jenže na denním světle se se snažily tvářit se tak nenápadně, jako by tam ani nebyly.

Ale abyste nepřišli zkrátka, tady máte jeden skvostný exemplář sovy obrýlené na dárku od Jiřinky, který jsem na výletě dostala. Teprve po návratu domů jsem si skleněný hrníček pořádně prohlédla a zjistila, že se jedná o přírůstek do mé soví sbírky. Jiřinko, moc díky!

Vraťme se zpět do bioparku, tentokrát do výběhu koz. Tady měly krmeliště.

Dva maličké exempláře byly přítulné a každý si je mohl pohladit.

Neodolala ani Stáňa.

Studie na reklamní snímek pro Black&White. Stána se moudře drží co nejdál od nemotorného fotografa, který jí při svém poskakování ve snaze najít co nejlepší úhel pohledu už párkrát přišlápl nohu nebo hůl.

Další výběh s ještě menšími domácími mazlíčky. Zde je vidět několik želv, které nestačily ze záběru utéct.

i na pohlazení nám ošetřovatel v dlaních něco donesl.

Králíci se schovávali v kotcích a svou pozornost jim věnovala Jiřinka, zatímco Stánina rodinka pózovala v popředí.

V bioparku mají i malé primáty. Nejživější byli podle cedulky kočkodani, podle vzhledu spíše giboni.

Ovšem pro nějakého paparazziho neměli pochopení. jeden vystrčil do snímku akorát zadek, s jasným náznakem polib mi...

Diváci si si ale přišli na své a nemohli se od nich skoro odtrhnout.

Blížila se však hodina krmení koček. Hladoví tygři tentokrát nerejdili po celé kleci, ale svorně bok po boku netrpělivě pozorovali blížící se kárku s potravou a snažili se ji uhranout k rychlejšímu pohybu.

Pruhovaní krasavci byli odlákáni z výběhu a ošetřovatelé jim mohli nachystat flák masa. Dnes to byla konina, ale tygři mají rádi i kuřata a hovězí maso. Dostávají i vnitřnosti, aby měli pestrou stravu. Ze svého hlediska, samozřejmě – jakožto šelmy konzumují jen maso, pro nás by dieta bez zeleniny a obilovin moc zdravá nebyla.

Ten skok a bílorezavé šmouhy, když se otevřela dvířka do výběhu, fotograf nestačil skoro ani zahlédnout, natož teprve zdokumentovat. Tady už si každý odnáší svou kořist. Ošetřovatelka nám prozradila, že tentokrát se Perle zcela výjimečně podařilo ulovit větší kus masa a ubránit si ho. Obvykle vítězí negalantní Sandy.

Tygři spokojeně konzumovali svou porci.

A pranic jim nevadil zájem diváků. Ti přece na jejich žrádýlko skrz mříže nemohli. I když...

Při hledání informací o bioparku jsem narazila na asi dva roky starou zprávu z černé kroniky, podle níž nějaký muž, který zřejmě moc rozumu nepobral, přelezl bezpečnostní plůtek a prostrčil ruce s fotoaparátem skrz mříže do klece, aby si mohl lva vyfotit z větší blízkosti. Ruce dobře nedopadly; jak skončil foťák, o tom se článek nezmiňoval. Zřejmě po této příhodě bylo přes masivní mříže nataženo ještě lehké drátěné pletivo s menšími oky – ne jako ochrana návštěvníků před šelmami, ale před jejich vlastní blbostí. Biopark také musel ustoupit od atrakce, kdy si návštěvník mohl zakoupit misku s dobrotami a vlastnoručně krmit opičky, protože nezodpovědní jedinci jim místo toho dávali například chipsy, z čehož zvířata pochopitelně vážně onemocněla. Někteří lidi jako by opravdu neměli mozek.

Od trochu smutné vložky k něčemu veselejšímu. Ošetřovatelka přinesla vyvenčit pumí kotě, aby se proběhlo po trávníku. Na něj se mu ale moc nechtělo, pořád utíkalo na písek. Zřejmě už moc dobře vědělo, co je to mimikry.

Roztomilé zvířátko bylo přesně měsíc staré.

Konečně na trávníku - malá šelmička se učí plížit se velkou džunglí.

Vypadá jako malé koťátko, velikostí je to ovšem menší domácí kočička a vyroste v třicetikilového predátora.

Zde je krásně vidět skvrnité kotěcí zbarvení, v dospělosti bude pískově žluté, podobně jako lev.

Chovatelka je od slova chovat. Fotograf má jistotu, že mu kotě neuteče a nebude mít snímek trávníku bez kotěte.

Zatímco dokumentarista zuřivě spaloval kilojouly naháněním pumy a hledáním bomby pro svou fotoreportáž, ostatní si debužírovali. Aspoň jsem unikla nezdravé klobáse a místo toho jsem si v autě z vlastních zásob snědla cibulovou bagetku se sýrem a rajčetem a broskev.

Plni zážitků a krásných vzpomínek jsme opustili biopark Štít s milým a přátelským personálem i nádhernými svěřenci a vyrazili jsme směr Kladruby. Ale o tom až příště. Už takhle je reportáž poněkud delší, než jsem zamýšlela, a na zpracování další části byste museli zbytečně dlouho čekat.

Takhle se máte zase na co těšit.

Druhá část reportáže Hic sunt equi