Když jsem šla s maminkou ráno na rehabilitaci, potkaly jsme jinou maminku, mnohem mladší než my dvě, která vedla za ruku asi čtyřletého caparta. Ona měla zářivě oranžové šortky, chlapeček kšiltovku téhož odstínu. Jako by tahle barva poznamenala celý můj den.

Po návratu jsem zkontrolovala meruňku a zjistila, že je nejvyšší čas sklidit druhou půlku úrody, co jsme při prvním česání nechali na stromě, protože ještě nebyla zralá. Odpoledne tedy přijel manžel  a společně jsme natrhali dvě pžepravky.

A pak to začalo. Svět zoranžověl. S maminkou jsme udělaly tvarohové knedlíky a upekly drobenkový koláč. Jednu pečlivě protříděnou lísku meruněk, které by mohly ještě pár dnů vydržet, jsem nechala ve sklepě pro bráchu, až se vrátí z dovolené. Zbytek jsme odvezli k nám domů.

Já nezavařuju – dá to moc práce a trvá to na můj vkus poněkud dlouho. A tak přišel ke slovu tyčový mixér. Ty nejměkčí meruňky jsem rozmixovala na pyré, jen tak, bez ničeho, bez cukru, a nalila ho do krabiček a dala zmrazit. Jsem zvědavá, jak se to osvědčí, ještě nikdy jsem nic takového nezkoušela. Ale to, co jsem vylízala jako zbytek v hrnci, byla náramná dobrota. Ještě chci zkusit totéž s přídavkem jogurtu. V létě místo polárkového dortu... A hlavně ty rozmixované meruňky zaujímají mnohem menší objem než meruňky vcelku a jsou daleko skladnější, protože krabičky se dají štosovat.

Část úrody jsme dali synovi do velkého mrazáku vcelku, v zimě na knedlíky. Dvě velké krabice jsme odvezli manželovým rodičům, jednu z nich si hned vzala švagrová, co se stavila na návštěvu. A zbytek máme ještě v lednici.

Teď umlsávám meruňkové smoothie s vločkami a na stole jsou tři kousky koláče. A pochopitelně – talíř meruněk.
Mám oranžovou barvu ráda, je taková zářivá a krásně teplá. Ale nové letní šaty jsem si koupila raději tyrkysové. Jako moře, na které se v září těším.