Už jste asi nedočkaví, i když se obávám, že tentokrát se žádné velké překvapení konat nebude. Před STOBími šlápotami se utajit nic nedá.

K otázce č. 1:

Délka zemského rovníku je 40 075 km. Za všeobecně přijímanou hranici toho, co by člověk měl za den ujít, se považuje 10 000 kroků, přičemž se předpokládá průměrná délka kroku 75 cm, což odpovídá 7,5 km za den. Takže když si to vydělíme, trvala by cesta po rovníku 5 343 a 1/3 dne, tedy Macatice by došla do cíle 5 344. den svého putování. Při orientačním výpočtu pro rok s 365 dny to vychází na 5 344 / 365 = 14,64 let, tedy odhadem na duben 2033. Máme tu ale 4 přestupné roky 2020, 2024, 2028 a 2032. Po 14letém putování, 7. září 2032 by Macatice strávila na cestě 14 x 365 + 4 dny = 5 114 dní, zbývalo by ji tedy ještě 230 dní. Říjen, prosinec, leden a březen 31 dnů, září, listopad 30 dnů a únor 28. 7. dubna 2033 by to bylo dalších 212 dní, takže ještě už jen posledních 18 dní a 25. dubna 2033 by Macatici v cíli vítaly davy jásajících STOBaček se známými Šlápotami včele. No, kdyby to Macatice dokázala, byla by v té době křepká více než sedmdesátiletá babča.
Správná odpověď je tedy 3, s kontrolním číslem (4).

K otázce č. 2:

Sportování ráno nalačno se nedoporučuje. Zaštiťuji se zde slovy Pavla Suchánka, odborníka na loňský měsíc pohybu v projektu Prožij rok zdravě, a cituji jednu z jeho odpovědí: Cvičení nebo běh po ránu nalačno je zcela nevhodný, poškozuje svalovou hmotu, potřebná glukóza pro vznik ATP je získávána z glukogenních aminokyselin, tedy ze svalové hmoty. Proto před každým cvičením je nutno dodat zdroj glukózy, nebo alespoň klasického cukru. Celkový výdej energie je pak vyšší i po započítání energie ze svačinky před cvičením. Ideální ráno je sladký čaj, nebo kompotované ovoce, puding s ovocem. Tvrzení o vhodnosti cvičení nalačno a spalování tuků je nesmysl, ukazuje to na neznalost fyziologie.
Další rada, kterou zde na STOBu slýcháme poměrně často (a obecně se netýká jen vynechání cvičení): Jestliže občas cvičení vynecháte, neznamená to konec světa. Špatný pocit z toho, že jste cvičení zanedbali, může být škodlivější než samotná absence cvičení. V souvislosti se zmínkou, že tělo si na cvičení zvykne, dodávám, že to sice je pravda, ale v tom smyslu, že vytrénovanému organismu dá to cvičení jaksi méně práce, takže při něm nevydává tolik energie. Případné ukládání tuků při vynechání cvičení jde na vrub toho, že člověk, jsa zvyklý na svou denní dávku potravy, nepomyslí na to, že když cvičení vynechá, měl by jeho energetický příjem být příslušně nižší.
O tepové frekvenci se dočtete více v článku Jak často, jak intenzivně a jak dlouho cvičit (https://www.stobklub.cz/clanek/jak-casto-jak-intenzivne-a-jak-dlouho-cvicit-/). Vzhledem k Macaticině věku je ta tepová frekvence 120 tak akorát na hubnutí. Vysoká tepová frekvence znamená přechod k anaerobnímu cvičení, a to už je spíše na zvyšování kondice, než na hubnutí. Tedy ne, že by Macatici lepší kondička neprospěla, ale zatím k tomu jaksi nemá motivaci, protože limitujícím faktorem při dobíhání autobusů je pro ni spíš to, že nevidí na cestu a hlavně na to, jestli se nehoní za něčím, co jede někam úplně jinam, než ona míří, nikoli že by nestačila s dechem. Nicméně ani v této odpovědi není zakopaný pes.
V témže článku, ale i jinde se píše, že pokud chce někdo hubnout, měla by být délka vytrvalostní pohybové aktivity alespoň 30 minut. Teprve cca po 20 minutách cvičení v aerobní oblasti dochází k významnému zastoupení tuků při hrazení spotřeby energie.
Správná odpověď je tedy zase 3, tentokrát s kontrolním číslem (64).
Dlužno podotknout, že Macatice nijak neočekává, že by díky svému cvičení nějak zhubla, bere ho spíše jako rehabilitační a protahovací, na udržení hybnosti a hlavně nebolestivosti zad a krční páteře.

K otázce č. 3:

Ant.314 to sice veřejně nepřiznal, ale letos se t239 na to,  užívat si doma, že mu nikdo nebude odklízet ze stolu jeho počítače v různém stádiu rozkladu a skladu a odsouvat nářadí, aby si měl kam postavit konvici s čajem nebo hrnek kafe.
Dva Tuxíci zůstávají doma, i když mne v předchozích letech věrně na cestách provázeli. Stařičký Atair, notebook, který je jejich domovem, už má nakročeno do křemíkového nebe a jen čeká, až se zaškolí jeho nástupce Eagle. Na cesty se mnou vyráží maličká fešanda Yoga, jejíž hlavním úkolem je být vstupní branou do naší firemní sítě. U nás jsou velká okna a na tučňáky příliš průvan, takže do Yogy, kterou mi nastavovali naši technici, se nenastěhovali.
Sovy si s sebou beru. Mimo jine i ten svetr z ilustrační fotky, kterou jsem našla na internetu. Přesně takový mám doma. Kromě něj jsem přibalila plátěnou tašku se sovou, jinou plátěnou tašku s jinou sovou, kabelku se sovou, kapsičku na krk se sovou, vějíř se třemi sovami a také desky na vytištěné dokumenty. A na těch deskách je 82 sov a soviček! (Při této příležitosti – Jiřinko, znovu děkuji za dárek. Vypadá to, že se z něj stal další nezbytný průvodce na mých cestách.) Sečíst všechny ty sovy, to jsou vysoké kupecké počty sčítání nad dvacet, které neovládám, ale každopádně nejsou to sovy tři, ale odhadem skoro třicetinásobek. Inu, Macatice není žádná troškařka. :-)
Takže zbývá poslední možnost. A abyste věděli, mohli jste napsat hned čtyři zvířátka. Až na jedno mají všechna dlouhatánský ocásek.

Pes.

Oficiální obchodní název je tuším "prodlužovací kabel s vypínačem pětizásuvkový", nicméně když kolega z vedlejšího kanclu strčí hlavu do dveří, zeptá se: "Prosím vás, nemáte tu náhodou ňákýho volnýho psa?" A určitě tím nemyslí chlupatého čtyřnožce.

Myš.

Myši jsou geniální, zvláště pak ty počítačové. Aby to bylo zřejmé, mají to některé na sobě i napsané. Jasně, Yoga má touchepad, ale když já zírám do obrazovky ze vzdálenosti 10 cm, nedám bez externí myši a speciální klávesnice ani ránu.

Šváb.

Švábi nejsou zrovna příjemní společníci v hotelových pokojích, ovšem každý ajťák si jich s sebou několik nosí ve formě integrovaných obvodů ve svém počítači. Švábi sice nemají ocásek, zato oplývají spoustou nožiček, ti integrovaní rozhodně více než šesti. Kolik švábů je v Yoze, netuším, protože notebooku se, na rozdíl od stařičkých plechových kastlí, nedá jednoduše podívat do bříška.

Lemur.

To nejdůležitější na konec. Podrobnosti snad netřeba dodávat. Tahle poloopice tady na STOBu na vás valí svá kukadla skoro každý den. Indicií v komentářích tu bylo dost, Muriela je toho důkazem. Nebo že by odposlouchávala naše hovory na pražských STOBích šlápotách?
A

to nepočítám rybičky, kteroužto konzervu sním cestou.

Tak to máme 4 + 64 +2048 = 2116. Velká gratulace Muriele!

Těšm se zas někdy příště po dovolené – doufám, že ještě na nějaký minikvízek dojde.