Mám u počítače kancelářskou židli. Takovou tu, co se na ní dá točit, popojíždět s ní, s všelikými páčkami a hejblátky, kterými se dá nastavit výška sedadla, sklon opěradla a kdesi cosi onosi... Nevím, z kolikáté ruky už je, fakt je, že s nějakými těmi nastavovadly už se nedá hnout, jiná zase příliš ochotně povolují. Takže třeba sedačku musím tak dvakrát do týdne přizvednout nahoru.

I dneska jsem na ni složila své pozadí, načež sedačka se mnou sjela a s nárazem zastavila až někde v suterénu, jako kabina výtahu, u kterého se přetrhlo nosné lano. Naštěstí ne deset pater, jen deset centimetrů, ale i to stačilo.

Bééé, ani ten kus nábytku mě nemá rád! Takhle neurvale mi předhazovat kila navíc, co jsem nabrala o svátcích! To je nečestné a neetické, já si snad něco udělám!

Nejlíp nějaký zeleninový salát! Po tom se prý hubne.

No uznejte - nějak ta kila musím dát dolů. Přece nebudu utrácet hříšný peníz za novou židli!