Venku konečně jaro a i když si na mně nikdo ničeho nevšiml /vyjma rodiny, která to ví a tak mě chválí / šla jsem si koupit nové kalhoty. Ať jsem totiž vytáhla jakékoliv ze skříně, všechny měly jednu vadu - padaly mně a opravdu mi to věčné povytahování už šlo na nervy. Nacpala jsem se do velikosti 40:-) sláva. Sice jsou elastické, takže se trošku povolí při navlečení, ale úspěch už tu je. Větší jsem brát už nechtěla, vždyť já přece budu v hubnutí pokračovat dál... Nebo nebudu? Mám totiž problém. Musím odjet na měsíc do rehabilitační léčebny. Strava už nebude řízena mnou a odvažování potravin taky nepřichází v úvahu. Byla bych tam za exota, pokud by to vůbec bylo proveditelné.. A tak se bojím, že mé krásně nastartované hubnutí se zastaví ..... nebo nedej Bože začnu opět nabírat. Cvičit se tam bude, to vím, ale bude mi stačit protahovací cviky, nebo ustojí má spolubydlící mé poskakování s Jill a Tiff? Další pohroma, která na mě padla .... notebook si usmyslel, že přestane fungovat. Mohla jsem to očekávat, v únoru mu skončila záruka :-( . Ale že já  si to cvíčo z hlavy nepamatuju ho vůbec nezajímá...tolik jsem na něj spoléhala, že si pojedem do lázní spolu a já nepřijdu o spojení se světem, o zapisování odhadnutého množství do sebekoučinku a zas na mě bude Jill křičet skrz obrazovku ať makám a on tohle? Donesla jsem ho do pc nemocnice a čekám na ortel...

Pěkný den všem...