To nám to uteklo...tři týdny jsou pryč jako mávnutím kouzelného proutku a já jsem zase zpátky doma.
Lázeňská strava vůbec neodpovídala zdravému stravování. Zeleninu tvořilo jedno rajče, případně paprika týdně, bílkoviny aby člověk v těch 2 kostičkách masa taky pohledal, zato sacharidy na mě číhaly na každém kroku ve značné přesile. Snažila jsem se odhadovat, zapisovat a hlavně nepřibírat. První týden jsem fakt měla hlad, ale nic navíc jsem nekoupila, Kj byly odhadem vyčerpány. Ono teda mezi námi nebylo koupit ani kde. Jedny potraviny se zeleninkou snad ještě z minulého roku a oschlým salámem a pak dvě cukrárny. Těm jsem se radši vyhýbala, aby mě náhodou ten větrák nevtáhl dovnitř.V půli pobytu jsem se dostala domů na otočku a první cesta byla na váhu. Obavy byly, přiznávám, vždyť mně stačí se víc nadechnout a hned je kilo nahoře. Váha však byla milosrdná a ukázala o 800g méně, než s čím jsem odjížděla. To mě moc potěšilo.
Přišel poslední týden a s ním odjezdy mých milých spolulázeňaček. A tak zatímco jsem se dva týdny opravdu držela, přišly tři dny za sebou rozluček a s nimi vínko červené a dortík. Po počátečním zdráhání jsem podlehla chutím a s mírnými obavami a výčitkami hřešila.
A už jsem doma, zase první cesta byla na váhu....tentokrát obavy velké, přece nechci aby se mi krásně nastartované hubnutí zastavilo, nebo nedej Bože abych začala přibírat.  Chvilka napětí a ..... sláva, sice jsem nabrala 700g zpět, ale ve finále jsem tam i těch 100g nechala :-). Člověk se musí naučit radovat i z maličkostí, ne?
Takže hurááá a můžu pokračovat. I když to venku nevypadá, léto se blíží a snad i ty plavky letos obléknu, tak ať je manžel pyšný, jakou má doma šťabajznu.
Pěkný den všem