Děkuju všem za hezké komentáře. Stob sleduji už několik let, ale nikdy jsem se neodvážila jít s kůží na trh. Je těžké přiznat si, že některé věci nezvládnete sami. Bývaly časy, kdy jsem na tloušťku měla celkem jasný názor. Pokud nejsi spokojen, změň to. Pak se mi život zamotal a jediná jistota bylo jídlo. Přejídání střídané s nejeděním, sportování až do zemdlení a pak dlouhá doba nicneděláním. Asi to znáte. 

Asi je třeba dojít k určitému bodu, kdy řeknete dost. Všem v okolí jsem přiznala, kolik vážím a jak mě to trápí. Přestala jsem si ze své nadváhy dělat legraci a pojmenovala jsem ji jako problém, problém, který mi brání žít tak jak chci. Můj muž i děti jsou velcí sportovci, volný čas trávíme mezi fotbalem, volejbalem, tenisovými kurty ...Vím, že nezáleží na věku, mám padesátileté známé s postavami třicítek. Je to o množství jídla a pohybu. A o psychice.

Někdy je mi smutno, někdy veselo. Jako každému. Psaní mi pomáhá srovnat myšlenky. Jsem ráda, že jsem se přidala sem k vám a jsem rozhodnutá vydržet.

Sem - tam vložím nějaké psaní a bude-li se vám líbit, dejte mi vědět. Těší mě to. M.