Předem chci poděkovat všem,co se ozvali a reagovali na můj první blog-děkuju za pozitivní energii a odhodlání.

Tak jsem dnes měla asi nějakou filozofickou hodinku,uvažovala jsem nad svým životem...

Pořád žiju v přesvědčení, že vše je tak jako před 6-ti lety,kdy jsem shodila 15kg. Vidím to strašně růžově,vím,že jsem začala běhat po kotároch(=kopcích,valašština :o) ) a že mě to ze začátku vůbec nebavilo a pak když jsem si dala do uší MP3 a za písničky z Rockyho utíkala co to dá,přišla jsem si jako on když se dostával zpátky do kondice a vyběhl ty slavné schody....Taky vzpomínám,jak jsem cvičila aerobik už od základky,jak jsem soutěžila na soutěžích (sice nevyhrávala,ale i tak to bylo super :) ),jak mě to bavilo a jak se všichni divili,že na to,jak vypadám,jsem ohebná (provaz,zohnutí ve stoje až ke špičkám nohou,krásná svíce atd.)-no všechno jsem to zvládala a přitom byla oproti ostatním silnější,a o dost.... Vím, že jsem si tehdy ani moc nehlídala jídelníček,prostě jsem jedla to,co doposud (v patnácti jsem neměla moc financí na to,abych si kupovala spešl potraviny) jen v menším množství a v kombinaci s pohybem to šlo dolů... Každá pochvala mě nakopla ještě víc a bylo to super....A taky vzpomínám na tu motivaci,která mě pořád hnala kupředu-chtěla jsem sbalit mého nynějšího snoubence a otce naší dcerky Leušky :D

Jsem jako nějaký senior (snad neurazím)-prostě vzpomínám na to co bylo a nějak se zapomínám dívat reálnými očima,co se se mnou děje a jak to ve skutečnosti je....Pořád si v duchu říkám, že mi to přece šlo krásně tehdy,že se nemusím obávat...Že kdykoliv si zamanu a zatnu zuby,shodim kila cobydup a jak to bude jednoduché...

Když čtu nějaký komentář,že nemám chtít vše najednou a musím na vše postupně,že mám pomalu zařazovat pohyb,víc chodit na procházky atd. tak si říkám,proč?Vždyť já se hýbu až až!Nemusím na to nabíhat pomalu,vždyť já se hýbu a jsem zvyklá na pohyb....Ale realita je jiná,není to už dávno pravda...Minimálně 9 měsíců těhotenství a následné zotavování z porodu mě dostalo do pozice,kdy už nejsem sportovní boubelka,ale lenoch,který se zadýchá i při sečení trávníku (jak jsme se o tom dnes přesvědčila)....


Musím se smířit s tím, že začínám od znova,že nepokračuji v hubnutí,které jsem před 6-ti lety přerušila,teď začínám od znova,moje tělo je jiné a nemůžu po sobě chtít to,co jsem se samozřejmostí uměla před X lety... Je to tak,stárneme,i já...

Musím do sebe dostat tu energii,věřit  to,že ikdyž už jsem zase starší,tak že i přes to půjde hubnutí dobře,že se nakonec zbavím převisu na břiše a že to všechno dokážu.Je mi to líto,nevím co jsme dělala,že jsem si přestala všímat sama sebe,jak tloustnu a přestávám být sportovně založená...

Chci se vrátit k aerobiku,a jak to teď mám?Cvičím doma s Olgou Šípkovou (mmchd. tohle cvičení jsme si dávala jako rozcvičku,teď to cvičím na dvakrát aby mě netrefil šlak) a pořád si říkám,že do Sokolovny půjdu cvičit mezi baby až tehdy,jak se vrátím do formy (takto to už dělám půl roku a stále jsem splavená jako tele...)....

Při tom mém filozofování jsem došla také k tomu,že veškeré mé snahy končí s večerní hodinou,kdy své celodenní snažení zakončím žranicí,ikdyž nemám hlad...Jdu na procházku,kdy tlačím kočárek do kopce jako kráva (pardon),mám dobrý pocit z toho,že vidím celou ves jako na dlani a teče ze mě pot,jsem ráda že jsem udělala něco navíc pro své tělo,a pak dojdu domů a zežeru vše,co mi přijde pod ruku...

Mé stravovací návyky jsou otřesné,s tím jak si nedokážu udělat čas na jídlo i pití,jím výjimečně dopoledne ale povětšinou vůbec,pak kolem 4 hodiny a naposled s tím,jak jde malá spát kolem 8-9 hodiny večerní,kdy spořádám co se dá...Každé ráno si řeknu,že tenhle den je ten den D,kdy se opravdu budu snažit-vypiju 3l vody,budu jíst 5-6x denně malé porce a večer si NIC nedám.Pokaždé to zazdím a nakonec mám večer klasickou depku,jak jsme to dokonila a nedokážu ani tohle...

Pořád žiju v představě,že bude stačit jíst v menším množství,pravidelně (samozřejmě že více zdravě),zařadit zeleninu a trochu ovoce,pít alespoň ty 2-3l vody denně a přidat 3-4x týdně pohyb a JE TO....Jo,teorie je hezká,tak proč to nejde v reálu????

Nejsem bohužel ten typ člověka,co si bude vážit každý gram a vlastní navařené jídlo převažovat a vypočítávat kJ na porci....Mám už +- kalorické tabulky v hlavě,vím s odstupem 100kJ kolik co má (tedy ty potraviny,které se víceméně v mém jídelníčku opakují) a hrubým odhadem si dokážu spočítat kolik jsem snědla.Pořád si říkám,jak to půjde když se umírním ve svých chtích-že si přece můžu dát i vajíčkovou pomazánku...Že jsem si ji přece udělala z bílého jogurtu a ne tatarky a že když si jí dám trochu tak že to je v pohodě...Nechci svůj stravovací režim radikálně změnit,spíš ho chci ozdravit a jak jsem psala výše,přidat zeleninu apod. Proč mi to nejde?Proč,když mám takové představy a teoreticky si myslím,že vím jak na to,proč pak večer sednu k TV a jsem schopna sežrat cokoli?

Omlouvám se,že jsem tak dlouhá,zajedno jsem si potřebovala utřídit myšlenky a asi se podělit s Vámi,kdo mě čtete a také si odškrtnout opětovné NEZVLÁDNUTÍ prvního dne,kdy jsem se odhodlala znova začít-umřel nám pes kterého jsem milovala a který mě doprovázel životem 14 let,takže depka mě dostala a žranice dostala v mém mozku zelenou :( :( :( :(