Určitě je spousta možností a tento krok by jsem nechala až na úplný konec. Tak ať se ti daří v životě, v hubnutí a v rozhodování o svém těle !

Moniko na operaci máš stále dost času, neuspěchej to zbytečně. Vždycky je ještě jiná možnost.
Mohu ti říci z vlastní zkušenosti že jsem nad tím před lety taky přemýšlela, ale odrazovala mne jen jediná věc ... můj žaludek a brániční kíla. Někde jsem se dočetla že s touto diagnozou se bandáž nesmí dělat, tak mne to pak přešlo. A věř že má váha byla hodně nad normál. Svého maxima jsem díky náhlemu astmatu a alergií a s tím přidaných léku.... dosáhla jsem až na metu 148kg. Když jsem získané nemoce dostala pod kontrolu ... začínala jsem postupně dostávat pod kontrolu i šílenou váhu a po letech snažení jsem na 103. Nešlo to hned, ale pomalu , o to víc mám z toho radost. Teď jsem přes vánoce popolezla na 110. Tak jsem začala další hubnutí a už se to houpe opět dolů.
Musíš si to pořádně srovnat v hlavě a uvidíš že to půjde i po těle. Objev co nové tě bude bavit a s velkou podporou jakou tady každý dostane uvidíš, že to nakonec půjde, třeba pomalu ale přeci.

Nenech si uříznout část tvého těla, i když pro to důvody jsou, ty ale jsou řešitelné i jinak, sice pro tebe obtížněji, ale pořád přirozeněji. Bojuj jinak a já ti k tomu budu držet palce.

Jako zdravotní sestra chápu, že NĚKDY je operace nutnost zachraňující zdraví, ale...jako žena s trojciferným číslem své hmotnosti a jako pozorovatelka několika jiných žen, které rok dva po oné operaci vypadají jako před ní /130 kg apod/ jsem, pokud to jde, pro zkusit ZABRAT...

Že ono to bude spíš naopak.....většinová společnost je duševně nemocná. Málokdo se věnuje meditaci, relaxaci duše.....kdežto plácání o nějakým stresu vidím takřka pořád :-)

Taky mi to nedá,myslela jsem si před 2 rokiy že to podstoupím taky,myslela jsem si že to je jediná možnost jak zhubnout,ale.....prosšla jsem psychologem,ta mi to schválila,pak jsem šla na gastro a tam mi doktor řeklže mám napsáno že mi uříznou žaludek a že bych to měla ještě zkusit bez operace a snažit se zhubnout sama./moje váha atakovala170/byla jsem nešťastná,nevěděla jsem jak zhubnout když jsem byla pořád tak vytížená,že jsem neměla čas na nic.Nechala jsem operaci být,smířila se že to asi už bude můj konec ale pomohlo mi to že jsem konečně šla do důchodu/přesluhovala jsem rok a pak už jsem konečně zaučila za sebe náhradu a mohly zůstat doma...rok jsem regenerovala síly,spala a spala,dávala si do kupy myšlení a konečně loni v říjnu jsem začla.Našla jsem stob,kalorické tabulky a rozjela jsem se.Dnes mám dole 24 kilo,můžu zase chodit,nebolí mě záda,mám radost že mi to jde,mám před sebou ještě moc kilo ale už vím že to půjde.Našla jsem cestu a jde mi to....Popřemýšlej...je to fakt v hlavě....vím o čem je řeč a držím palečky....

Děkuji, Martine :) do teď jsem si připadala duševně zdravá :)

Sveckaj : upřímnost oceňuji, mluvíš mi tak trochu z duše (tam si schovávám ty myšlenky, které bych nikdy v životě otevřeně nevyslovila) ...Máš pravdu, rezignovala jsem někdy kolem 85 kg, kdy jsem si řekla že jsem hnusná, tlustá a že se na všecko můžu vykašlat. No, jak řekla tak udělala a do toho otěhotněla :) a nabrala dalších 25 kilo. byly doby, kdy mi už všechno přerůstalo přes hlavu, minimum času, stres doma, v práci, žádná motivace....a v tu chvíli jsem si myslela, že by mě ta operace možná donutila. S přibývajícím sluníčkem mi to tak jednoduché nepřijde.

Nesmysl řezat když problém není v žaludku ale v hlavě. Tím myslím co nejvíc se věnovat duševnímu zdraví.

Jestli máš pochybnosti, dej si ten rok - a opravdu za to vezmi. Zkus si najít něakého poradce, nebuď na to hlavně sama. Zapoj rodinu, vysvětli jim, jak vážný problém pro Tebe to trojciferná číslo je. Vůbec to nebude lehké, ale s bandáží to taky lehké nebude. Držím Ti palce, ať se správně rozhodneš!

Milá Moniko :) dlouho jsem "odolávala" tomu,abych se zapojila a napsala svůj názor,ale nedá mi to.Schválně píši pouze napsat svůj názor,protože konečné rozhodnutí bude jen na Tobě a nikdo Ti do něj asi nemá právo zasahovat,pouze právě vyjádřit názor.
Neber prosím můj názor zle,ale mám vrozenou upřímnost a chápu,že ne vždycky je to to pravé.Projela jsem si Tvé blogy a působí na mě dojmem rezignovanosti.Že jsi rezignovala na jakoukoliv snahu se sebou SAMA něco dělat ,protože to vyžaduje určitou dlouhodobou snahu a disciplínu a snažíš se najít řešení jak se zbavit kil navíc v co nejkratším čase a s co nejmenší námahou,protože proč toho nevyužít když ta možnost je a člověk se nemusí zas tolik snažit.Ale to je právě asi ten největší omyl.Jako nevyžrali jsem se také za pár týdnů,ak za pár týdnů nemlžeme ani zhubnout.Mám ve svém okolí několik lidí,kteří si mysleli,že tenhle zákrok je samospásný a vyřeší jejich "problémy" a teprve až po tom co všechno podstoupili a protrpěli zjistili,že stejně je to z velké části o vůli a nějaké disciplíně a prostě bandáž přežrali a jsou tam kde předtím,ale za cenu spousty komplikací,které mají a nemůžou se jich zbavit.
Radši bych počkala,přehodnotila co od změny životního stylu očekávám a co jsem ochotna tomu věnovat a pustila se s plnou vervou do toho.Je tu spousta lidí,kteří Ti jistě rádi poradí a podpoří Tě a věř mi,že když vytrváš výsledky se dostaví a budeš na sebe právem hrdá :)
A velká zaměstnanost,rodina a trojmístná váha není přece nepřekonatelná překážka........vím to,protože jsem už spoustu let dost pracovně vytížená,s dcerou a měla jsem přes 120 kg,skoro půlky jsem se zbavila a proto vím,že nejdůležitější je to nevzdávat a snažit se
Přeji Ti aby ses rozhodla tak,abys hlavně nikdy nelitovala a aby jsi byla spokojená

Vím o lidech, kteří si po bandáži žaludku "vyžrali" velikost měchu nazpátek. Nevěř tomu, že operace je samospasitelná. Bez změny stravování, pohybu, prostě toho životního stylu. Zkus to nejdřív tady s námi, měj se ráda a věř si! Tělo si musíme hýčkat, aby nám vydrželo... Jiné už přece nedostaneme. A proč do něj řezat a drátovat otvory, když je potřeba udělat si jasno v hlavě? A na těhle stránkách se nabízí cesta, kudy na to. Držím palce!

Před necelým měsícem jsem byla na operaci, protože jsem musela - vše dopadlo dobře - ale já bych dobrovolně pod kudlu nešla - nikdy nevíš, kdy budeš opravdu muset.
Já jsem taky před 3 měsíci byla na trojciferné váze - měřím 180 cm, slušnou postavu mám okolo 80 kil - nikdy jsem nebyla žádný drobínek - takže přešvihnout se z docentky na přescentku je dost snadné. Nevím jak jsi vysoká - ale operaci bych opravdu ještě moc a moc rozmyslela.
Tady na Stobu je to moc prima, vím, že v tom nejsem sama a tak to tu ještě zkus s námi.

Musím se taky přidat. každopádně je to tvoje rozhodnutí, ale i já bych stou operací počkala. Je nás tu spousta kterým se podařilo se STOBEM zhubnout. Taky jsem měla trojciferné číslo ale teď už jsem na dvoj, chce to fakt jen mít tu sílu a výdrž a jde to. Pokud si nevíš rady a potřebuješ pomoct je tu spousta dobrých a úžasných duší které ti rádi pomohou a poradí. Musím říct že po shlédnutí tvých fotek si fakt nemyslím že bys tu operaci měla zapotřebí si krásná mladá ženská a na trojciferné číslo bych to fakt netipovala. To že se nechceš s trojcifernou váhou je dobře, ale zkus to tou těžší formnou s námy a nenič si zbytečně zdravý nečím co možná ani nepomůže. Doufám že se rozhodneš správně. Držím pěsti. PS: když bys chtěla koukni ke mě do fotogalerie třeba to pro tebe bude tou správnou motivací.

Musím se přidat k ostatním. Na operaci bych určitě nespěchala. A měj se ráda a své tělo netrestej. Obrň se trpělivostí a postupuj, třeba jen po malých krůčkách. A psychologa klidně vyhledej. Tím nemůžeš nic zkazit. Držím všechny palce.

Já ti radím, aby ses s trojcifernou váhou nesmířila a obula se do toho tady s námi na STOBu.Určitě to není tak velké riziko jak operace. S námi s tím určitě hneš. Takže se v podstatě přidávám k děvčatům, co psaly přede mnou. Rozmysli se dobře. Držím ti palce. :-)

Urcite pockej, jak uz jsem psala do tvé fotogalerie, myslím ze se Stobem a s námi dokázes taky Kila navíc zhubnout.. Nenic si prosím te zdraví. Drz se, bude to chvíli trvat, ale dosáhnes výsledku i bez nebezpecné operace. Protoze zdravé to urcite není, takovýto zásah do tela:-((

Kočko, vše už jsem ti napsala v tvém prvním blogu na toto téma. Jen doufám, že se rozhodneš správně. Sama cítíš, že operace není to pravé ořechové. Dej si čas, zkus to nejdřív zde, protože to je cesta, kterou můžeš jít celý život. Moc na tě myslím. Opravdu to zkus nejdříve tou těžší cestou, na lehké cesty (které ale ani možná nevedou k cíli) je času dost. Drž se! :-)

Buď hodná na své tělo, važ si toho, že je zdravé, máš před sebou dost času, aby jsi to zkusila s kelímky již teď a nepokoušela osud!!!Máš krásné děti /viz foto/ a ty jsi také kočka, tak PROČ se ničit, chce to trpělivost a čas, moc Ti držím palce, věř si!!!

Souhlasím s holkama - řezat jen když je toživotně nutné.....nikdy člověk neví, která komplikace zrovna jeho potká...Držím palce, aby jsi sama došla k tomu, co je cesta pro Tebe - já bych si asi vybrala tu těžší cestu - hubnout sama - ale pravda je, že s vidinou operace by mi to šlo určitě líp....Držím palce

Já bych si ještě nechala chvilku na rozmyšlenou. A líbí se mi tvé přirovnání ke kelímku od jogurtu..... Vzala bych tedy ten středně veliký a používala bych ho jako tvoritko..... jídlo do něj nalozila a co by se vešlo otočila na talíř jako bábovičky na písku. Pokud nejsi stoprocentně přesvědčená o operaci, tak není na místě. Dle mého názoru. Ať se rozhodneš jakkoliv přeji hlavně úspěch na duši i na těle.

Trpím syndromem bílého pláště, takže asi nejsem ta pravá na dobrou radu, ale já bych šla spíš k normálnímu psychologovi a probrala bych svůj problém s hubnutím. Na takovou, zbytečnou operaci bych určitě nešla.nešla.
Nevím, v čem tkví tvůj problém, ale u většiny z nás je to jen otázka silné vůle a vytrvalosti a to operace žaludku nevyřeší. Ještě si to dobře rozmysli.

Motylko, úplně chápu tvou potřebu potrestat tělo za neúspěch. Taky si ale říkám, že je to škoda a vidím tady velké změny i u lidí, kteří se také dostali přes 99. Navíc bych se bála toho, co píše eflique, že se může stát, že tě pak malé porce donutí jíst pod bazál a že bys nehubla. To bych nepřála.
Já jsem psycholog, vím, jak je v těchto věcech psychika strašně důležitá (i u sebe to vidím), tak bych ti ten pohovor s psychologem určitě doporučila. Ne proto, že by s tebou něco nebylo v pořádku, ale naopak - připadá mi to jako možná pomoc v rozhodování o něčem tak významném. Nevím, jestli by to měl být ten jejich psycholog, nebo jiný, za kterým bys mohla zajít, ale pouvažuj o tom. Já tyto věci beru jako naprostou normalitu, protože se v tom pohybuju a vím, že k nám chodí i lidé naprosto normální - když se dostali do těžkostí, potřebují si o sobě něco ujasnit a tak...
Také se mi líbí nápad Saši - vyzkoušet si malé porce už nyní :-)
Držím moc pěsti v rozhodování a ať to pro tebe dobře dopadne.

Motylko, neblbni. Kamarádka je po bandáži rok a ...nic. U ní úplně nesmylný úkon, vždy jedla špatně...málo. Dnes jí stále pod bazál, protože toho do sebe moc nedostane a váha stejná. jediné co zhubla, potřebných deset kilo před operací, kdy musela jíst 5x denně, docházela na měření, měla talířkovou metodu. Po operaci měla komplikace, daleko déle musela jíst kašovitou travu, bylo jí strašně zle. Asi za půl roku jí začaly dost padat vlasy, dneska již má celkem viditelné lysinky...prý se to při bandáži stává. nevím, jestli tohle všechno stojí za to. Jsi mladá,ještě nebojuješ s hormony, zkus něco změnit a ono se to hne, uvidíš. Víc pohybu, trochu míň sacharidů, cokoli. Buď trpělivá, zkoušej...hlavně opravdu nikdy nesklouzni k nejezení, nebo dopadneš jako já, skoro v padesáti to pak dolů opravdu skoro nejde...tak se drž jmenovkyně :-)

Já za sebe...ani náhodou řezat tělo aniž musím. A s těmi porcemi nanečisto, to má Saša výborný nápad.....co kdyby to pak nešlo vydržet.......

Nemůžu radit, jestli ano nebo ne. Můžu jen vyjádřit názor za sebe: nechávám do sebe řezat, až když je to nezbytně nutné pro život.
A jestliže jedním z následků operace je jíst po malých dávkách, co si to napřed zkusit "nanečisto"? Prostě si odvažovat maličké časté porce už teď. Co to udělá a jak to půjde držet. Protože pak to bude v podstatě nutnost.

podle mě nejsi rozhodnutá a nedokážu posoudit, jestli jsi opravdu vzkoušela všechno a proto chceš jít do tohodle krajního řeení.. ale.. máš rodinu, cokoliv se při operaci může pokazit.. jestli je lepší být při těle a s rodinou nebo mít bandáž a být nemocná, bezmocná a hůř.. no, je to prostě jen a jen na tobě.
Já uvažovaladlouho o abdominoplastice, viz Music která to prodělala, ale zvítězilo to, že dobrovolně se řezat nedám, takže, sice bude asi pořád pár kilo navíc, nebudu mít nikdy ploché břicho, ale do toho rizika nejdu:-(
snad se rozhodneš správně