Datum registrace: 04. 01. 2012
Nymeria
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
Přátelé
Stob skupiny
Nymeria
Jak psát blog?Den blbec
20. 01. 2012
Prolog
Bylo brzké ráno, za okny se ještě válela tma a jemně chumelilo. Až na to, že jsem musela do práce celkem idylka. Pomalu jsem se přiblížila k té lesklé bestii, která už se několik dní bránila ukázat nějaký posun dolů. A co se to nestalo... Šla celkem výrazně dolů. Potěšena tímto posunem jsem vyrazila vstříc normálnímu pracovnímu dni. Nicméně jak se říká je něco mezi nebem a zemí. A právě v tomhle prostoru se pohybují váhy, které prostě tuší co příjde. Mám silné podezření, že se jen smilovala protože věděla, že dneska to nebude lehké.
Dějství první
To že nestíhám každé ráno už je celkem normální záležitost, nicméně dneska ty hodiny prostě tikali rychleji. Vyletěla jsem z domu a zamířila na autobus. Na konci silnice si to již valil. Kolo stíhalo kolo, cestující nevrle vyhlíželi ven. Přidala jsem do kroku. Kdo jste viděli rychlochůzi na olympiádě máte představu. V černém kabátku s bílým pruhem jsem vypadala jak tučňák spěchající za potravou. Neměla jsem šanci to stihnout. Volba byla jasná, ztráta důstojnosti a běžet (všechny víme jak to vypadá, když se na vás při běhu všechno klepe) a nebo dál pokračovat rychlochůzí tučňáka. Vyrazila jsem kupředu, až se mi za podpadky prášilo nicméně i tak se mi dveře s lehkým zasyčením "Pozzzzzzzdě" zavřeli před nosem. Zpocená, rozcuchaná jsem tam stála jako trubka zatímco sympatický mladík na sedadle vzadu se škodolibě pousmál. Tučnák to hold nestihl
Dějství druhé
Až do oběda vládl klid. Vyrazila jsem na lov něčeho k snědku a do oka mi padli kuřecí prsíčka se salátem a rajčatovou zálivkou. Hm to bylo něco pro mé bříško. Nicméně něco i pro můj světle šedivý svetřík. Červená skvrna od zálivky na něm krásně zářila a já nedbaje všech rad ať na takové skvrny nešahám, že to bude jen horší, vyrazila na toaletu. Nebylo to horší, bylo to epicky špatné, byl to armagedon na svetru. Z malé nic moc skvrny se stala tmavá skvrna s rudými okraji, která volala přímo do světa a vžírala se do svetru s veškerou vervou, kterou byla při své malé energetické hodnotě schopna.
Dějství třetí
Znáte ten pocit, že je něco špatně, ale naprosto netušíte co by to mohlo být? Trpěla jsem tím pocitem celou poradu. Ředitelka stála u promítačky a vysvětlovala výsledky z reportigu Pražákům. Tu tabulku jsem znala, dneska ráno jsem ji sama připravovala a tak jsem radši pátrala po příčině mého neklidu. Židle byla stabilní, svrna na svetru nevypadala, že by se chtěla dál rozrůstat, venku mile zuřila sněhová vánice... Pak mi to došlo. Tabulka. Hromada čísel, která se měla sečíst kromě jediného sloupce, který se sčítat neměl a na kterém stály prezentované výsledky. Přiznat se či nepřiznat... Nebylo volby. Musela jsem s pravdou ven. Sedm rozpačitých pohledů mě zarazilo hlouběji do židle a já se nenápadně pošoupla za palmu v zasedačce. Kdybych mohla sedím tam ještě teď.
Dějství čtvrté
Že pohromy chodí po třech? Houby... Den jsem zakončila veselým švitořením s mým sympatickým kolegou. Jdeme chodbou z kuchyňky, neseme si čaj. Vše je v pořádku. On se mile usmívá a já mu občas koukám na zadek (Pssst =)). Na setinku vteřiny se zamyslím a slyším, že něco říká, ale už k mému vědomí nedoputovalo co. Letím vzduchem jak při skoku dalekém a můj černý čaj se vesele rozmisťuje po svetru a dává se dohromady s rajčatovou skvrnou. Vypadala jsem jak případ pro jednu z našich firemních charit. Mám poslouchat. Kolega říkal: "Pozor kabel."
Epilog
Na konci dne se ještě jednou proběhnu za autobusem a jedna paní mě praští holí přes nohu. Ale čert to vem. Chtěla jsem jít na nákup, ale dnes by na mě nejspíš spadnul regál. Že byl pátek třináctého minulý týden? Nevěřím. Někdo se seknul v tisku kalendáře. A tak mi odpusťte můj delší článek, ale musela jsem se vypsat =)
A mimochodem, až k vám bude váha příliš milosrdná dejte si pozor. Vědí a vidí víc než si myslíme.
Bylo brzké ráno, za okny se ještě válela tma a jemně chumelilo. Až na to, že jsem musela do práce celkem idylka. Pomalu jsem se přiblížila k té lesklé bestii, která už se několik dní bránila ukázat nějaký posun dolů. A co se to nestalo... Šla celkem výrazně dolů. Potěšena tímto posunem jsem vyrazila vstříc normálnímu pracovnímu dni. Nicméně jak se říká je něco mezi nebem a zemí. A právě v tomhle prostoru se pohybují váhy, které prostě tuší co příjde. Mám silné podezření, že se jen smilovala protože věděla, že dneska to nebude lehké.
Dějství první
To že nestíhám každé ráno už je celkem normální záležitost, nicméně dneska ty hodiny prostě tikali rychleji. Vyletěla jsem z domu a zamířila na autobus. Na konci silnice si to již valil. Kolo stíhalo kolo, cestující nevrle vyhlíželi ven. Přidala jsem do kroku. Kdo jste viděli rychlochůzi na olympiádě máte představu. V černém kabátku s bílým pruhem jsem vypadala jak tučňák spěchající za potravou. Neměla jsem šanci to stihnout. Volba byla jasná, ztráta důstojnosti a běžet (všechny víme jak to vypadá, když se na vás při běhu všechno klepe) a nebo dál pokračovat rychlochůzí tučňáka. Vyrazila jsem kupředu, až se mi za podpadky prášilo nicméně i tak se mi dveře s lehkým zasyčením "Pozzzzzzzdě" zavřeli před nosem. Zpocená, rozcuchaná jsem tam stála jako trubka zatímco sympatický mladík na sedadle vzadu se škodolibě pousmál. Tučnák to hold nestihl
Dějství druhé
Až do oběda vládl klid. Vyrazila jsem na lov něčeho k snědku a do oka mi padli kuřecí prsíčka se salátem a rajčatovou zálivkou. Hm to bylo něco pro mé bříško. Nicméně něco i pro můj světle šedivý svetřík. Červená skvrna od zálivky na něm krásně zářila a já nedbaje všech rad ať na takové skvrny nešahám, že to bude jen horší, vyrazila na toaletu. Nebylo to horší, bylo to epicky špatné, byl to armagedon na svetru. Z malé nic moc skvrny se stala tmavá skvrna s rudými okraji, která volala přímo do světa a vžírala se do svetru s veškerou vervou, kterou byla při své malé energetické hodnotě schopna.
Dějství třetí
Znáte ten pocit, že je něco špatně, ale naprosto netušíte co by to mohlo být? Trpěla jsem tím pocitem celou poradu. Ředitelka stála u promítačky a vysvětlovala výsledky z reportigu Pražákům. Tu tabulku jsem znala, dneska ráno jsem ji sama připravovala a tak jsem radši pátrala po příčině mého neklidu. Židle byla stabilní, svrna na svetru nevypadala, že by se chtěla dál rozrůstat, venku mile zuřila sněhová vánice... Pak mi to došlo. Tabulka. Hromada čísel, která se měla sečíst kromě jediného sloupce, který se sčítat neměl a na kterém stály prezentované výsledky. Přiznat se či nepřiznat... Nebylo volby. Musela jsem s pravdou ven. Sedm rozpačitých pohledů mě zarazilo hlouběji do židle a já se nenápadně pošoupla za palmu v zasedačce. Kdybych mohla sedím tam ještě teď.
Dějství čtvrté
Že pohromy chodí po třech? Houby... Den jsem zakončila veselým švitořením s mým sympatickým kolegou. Jdeme chodbou z kuchyňky, neseme si čaj. Vše je v pořádku. On se mile usmívá a já mu občas koukám na zadek (Pssst =)). Na setinku vteřiny se zamyslím a slyším, že něco říká, ale už k mému vědomí nedoputovalo co. Letím vzduchem jak při skoku dalekém a můj černý čaj se vesele rozmisťuje po svetru a dává se dohromady s rajčatovou skvrnou. Vypadala jsem jak případ pro jednu z našich firemních charit. Mám poslouchat. Kolega říkal: "Pozor kabel."
Epilog
Na konci dne se ještě jednou proběhnu za autobusem a jedna paní mě praští holí přes nohu. Ale čert to vem. Chtěla jsem jít na nákup, ale dnes by na mě nejspíš spadnul regál. Že byl pátek třináctého minulý týden? Nevěřím. Někdo se seknul v tisku kalendáře. A tak mi odpusťte můj delší článek, ale musela jsem se vypsat =)
A mimochodem, až k vám bude váha příliš milosrdná dejte si pozor. Vědí a vidí víc než si myslíme.
Hodnocení (18 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
23. 01. 2012 12:40
dankasyr
Fakt, že jsi si z toho všeho ještě dokázala udělat legraci svědčí o tom, že i přes všechny katastrofy, jsi optimista. A to je dobře. Hodně zdaru.
21. 01. 2012 22:10
Velmi vtipně napsané, pobavila jsem se. Trochu mě tedy utěšilo, že tento týden váha stávkuje.
21. 01. 2012 18:38
Jo já se taky omlouvám, ale taky jsem se nasmála a to ne že by mě těšilo cizí neštěstí, ale máš to fakt krásně napsaný. Pohladilo mě to po dušičce, protože můj dnešní den (co se mého koučování týká) nebyl zrovna z nejlepších. Dík...
21. 01. 2012 11:20
omlouvám se, do smíchu ti asi nebylo, ale já se tady směju dost hlasitě. Krásně jsi to posala.
20. 01. 2012 23:14
Vím o čem píšeš. Skvrny od rajčat vždy se usadily na mé běloskvocí halence. Hold jsme v těch hrudních místech udělány tak, že poslední kapka spadne právě tam. Tn čaj, to už byla jen tečka za zprávami. Buď ráda, že se ti nestalo nic horšího. to moc krásný, vtipný a vlastně optimistický blog.
20. 01. 2012 23:07
Krásně jsi se z toho vypsala, ale věřím, že když se to dělo, tak to zase až tak veselé nebylo...
Nicméně je pravda, že já se snažím chodit vždycky všude včas, raději jdu i o pár minut dopředu protože bytostně nesnáším dobíhání MHD...a kdykoliv poruším své vnitřní pravidlo nedobíhání, tak se mi vždycky něco přihodí.
Nicméně je pravda, že já se snažím chodit vždycky všude včas, raději jdu i o pár minut dopředu protože bytostně nesnáším dobíhání MHD...a kdykoliv poruším své vnitřní pravidlo nedobíhání, tak se mi vždycky něco přihodí.
20. 01. 2012 21:17
Nádherně napsané :-)))) Děvče,ten dnešek ti vůbec nezávidím !!!! Ale neboj zítra bude zase líp !!! Myslím že máš na dlouuuuho vybráno :-))))
20. 01. 2012 19:38
Krásné čtení! Určitě piš dál :-) Já byla dnes taky šikovná...asi jsem ještě spala a nasedla do špatného autobusu...který jsem také doběhla...omyl jsem zjistila, až když jsme odbočili na opačnou stranu. Alespoň jsem měla pohyb na zelený semaforek...běh do práce, aby mi v 6 nestepovaly dětičky s maminkami přede dveřmi :-)
20. 01. 2012 19:35
Při čtení jsem si to živě představovala a zdílela tvé pocity. Takže tuším, jak ti asi bylo. Tak snad už nic dalšího!!!
20. 01. 2012 19:12
Mno vždycky jsem chtěla být spisovatelka a tak se k tomu občas vrhám alespon tady =) Jinak pokračování? mno doufám že tenhle den už žádná taková pokračování mít nebude =D
20. 01. 2012 19:08
Občas můžeš prohodit tabulkové blogy úsměvným čtením. Ale realitu ti samozřejmě nepřeji.
20. 01. 2012 19:08
Vykouzlila jsi mě úsměv na tváři - lesklá bestie, tučňák - skvěle napsáno. Ale nic ve zlém - takový den ti vůbec nepřeji, jen jsi to tak vtipně napsala. Dobře se to čte - naše spisovatelko - bude pokračování? Ahojky a přeji jen báječné dny.
20. 01. 2012 17:49
krásné čtení, pro mě úsměvné, ale pro tebe asi ne:( Promin fakt krásně napsáno, že by spisovatelka:) Tak snad si si to letos vybrala a už bude jen líp:)
20. 01. 2012 17:46
Tomu říkám den, naštěstí jsou i dny lepší. Já jsem si Den blbec zažila minulý pátek třináctého, takže dnes (abych to nezakřikla) snad bude klid
20. 01. 2012 17:37
Muhehe....se tu křením...:-) .Fakt si mne odbourala....Dík,za vylepšení mé původně ponuré nálady...Perfektně napsáno...vážně to má šmrnc,jsi talent:-) A jak se říká ,nic tak člověka nepotěší jako cizí neštěstí!!!!CHI,CHI...
20. 01. 2012 17:28
Díky,ještě teď se směju,ale tobě dnes do smíchu moc nebylo.Krásně popsaný DEN BLBEC.Taky ho mívám,ale nevěděla jsem ,že začíná menším číslem na váze :oD.
20. 01. 2012 17:09
Nemělas to lehké holka. JO, někdy si den blbec s člověkem opravdu pohraje. Teď si dej dobrou večeři, dobrý čaj nebo kafe, nohy na stůl a koukni se na telku, film nebo si pusť oblíbenou hudbu (nehodící se škrtni ;-) ). Držím palce, aby bylo líp.
Nymeria
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?