Taky se vám někdy stane, že když konečně máte pocit, že život máte konečně pod kontrolou, že si říkáte, že od teď už to všechno bude jen fajn a spřádáte velké plány na víkendy, dovolenou....nebo třeba na celý rok dopředu a na všechno se těšítě a říkáte si, že se nic už nemůže stát a vaše plány nic nepřekazí????

No...a než tohle všechno vesele domyslíte a doplánujete, tak vám (nebo někomu blízkému) někod tam nahoře (nebo spíš dole) dá najevo, že se nemáte radovat předčasně, a že si máte sakra začít vážit toho, že druhý den ráno otevřete oči a jste zdraví a to nejhorší, co vás trápí, je to, že vám možná ujede autobus nebo to, že vás čeká fronta na poště????

Tak jo.....jsem vděčná, že jediné, co mě bolí, jsou nateklé klouby od té nevítané tety artritidy, že na těle mám pár flíčků, které mi maluje kámoška lupenka....že mě jednou za měsíc pobolívá břicho a hlava, protože jsem prostě ženská a tak to holt takhle prostě máme.....že když mě občas zazlobí koleno po operaci menisku, tak je to neí problém....to se za chvilku samo spraví......a že mám pár kilo navíc......no a co????? A dalších sto drobností by se dalo napsat....

Ale tohle všechno je nic.....nic z toho mě neohrožuje na životě, nenutí mě se děsit toho, že tahle "sranda", která se nám vetřela do rodiny, je nevítaná a životu nebezpečná......a hlavně nevypočitatelná.

Kašlu teď nejmíň na rok na tyhle svoje "starosti" a daruju svojí energii někomu, kdo jí bude potřebovat a komu dám svůj volný čas, když bude potřeba.....

Ale taky jsem si všedma toho, že mě sestra bude potřebovat silnou, plnou optimismu a v kondici.....takže dál budu "mučit" tělo pohybem, dál budu pást želvičku a hnát jí tím správným směrem.....jen už to asi nebude taková pohodička jako do teď ;)

Tak holky a kluci (pokdu tu nějaký je).....radujte se z maličkostí, že je venku šílený vedro nebo že šíleně prší, že stojíte neskutečně dlouho ve frontě u pokladny, protože to prostě v pohodě (nebo aspoň nějak) ustojíte, že na úřadě čekáte hodiny, než na vás přijde řada, a i když na vás nepříjemná úřednice hodí kukuč " alá covytuvotravujete", tak se radujte, protože není důvod si kvůli tomu kazit den......a mějte rádi lidi kolem sebe, dávajte jim ze sebe tolik, co vás nepřipraví o sílu být sobě a jim oporou....zkrátka užívejte si života jak jen to jde :)

S bojovým pokřikem "Všechno to zlé je k něčemu dobré....raduj se člověče, že nebe je modré"....... vám fajn dny přeju :)

PS: Tuhle sobotu (9/6 od 12:00 hod.) se v Praze konná již 18 tý ročník Avon pochodu.....tak třeba si tam někdo z vás udělá výlet, na který já se už chystala pár let (prostě jen tak, protože mi přišlo fajn podpořit tenhle projekt, ale ještě jsem to nedotáhla do konce) a teprve tyhle okolnosti mě přesvědčili, že to má vážně smysl....a jestli to stav mé sestry po první chemopterpii (ta ji čeká zítra) jen trochu dovolí, tak tam jedem taky....trička už máme doma a ona by si tam moc přála jet ( a její důvod??? Prostě prý teď mezi ně patří a tak tam chce být s nimi)

http://zdravaprsa.cz/avon-pochod