Moje jarní kousky - a přírody taky 

     Včera konečně u nás po ránu svítilo sluníčko. Tak, že mě napadlo vylézt na zahradu jen v pyžamu a v županu a nasypat ptákům. Neměla jsem podobný nápad jen já, vedle na zahradě byl podobně oblečený soused, akorát to ještě přikrášlil turbanem z ručníku na hlavě. 

    Nejdřív jsme se pozdravili, pak se na sebe podívali a soused povídá:"Ještě štěstí, že máme ty zahrady do vnitrobloku, vidět nás normální lidi, tak rovnou zavolají záchranku". Pak vyběhl jejich pes - nejdřív se podíval na souseda, pak na mě, pak si lehl a dal tlapku přes čumák - jako kdyby chtěl říct "jedinej normální jsem tady já" 

P.S. A už vylezly sněženky a talovíny - jaro budiž pochváleno  (i když je ještě zima)

Bude jaro - nejen ptáci natřásají peříčka 

V sobotu jsme jeli se synem domů navečer společně vlakem. Sedli jsme si na jednu stranu, přes uličku si nejdřív sedl postarší pán v zimní bundě a posléze k němu pán s dámou. Pán starší, paní  podle mého odhadu o dost mladší.

Ten první pán pronesl ke dvojici:“Je tady dneska nějaká zima, nezdá se vám?“. Dáma, která si právě svlékala kabát pronesla:“Mě se nezdá, je tady docela dost teplo“. Její partner vyskočil, věšel kabát na věšák a začal se svlékat taky a přitakal:“No, mě je také teplo“. Abych pravdu řekla, vagón teda tepelnou pohodou moc neoplýval, já i syn jsem zůstali sedět v kabátech, ale někomu prostě teplo být může.

Cesta ubíhala, pak hlásili zastávku, kde měla vystupovat ta paní, její partner ji svižně pomáhahal do kabátu, bral ji tašku a šel ji vyprovodit ke dveřím. Když paní vystoupila, ještě ji zamával. Pak si sedl. Za chvíli začal hledat brýle, které si nasadil, natáhnul se pro svoji bundu, oblékl si ji a sednul si. A pronesl k protějšímu pánovi:“Je tady dneska nějaká zima, nezdá se vám?“.

Až asi po 5 minutách syn pohlédl nejdřív na pána, který mezitím klimbal,  pak na mě a pronesl:“Bude jaro. Ptáci začínají natřásat peříčka“.

A ještě jedna jarní příhoda z vlaku.

      Dnešní ráno – vlak jako obvykle docela dost plný, seděli jsme na kraji. Kuba většinou jak sedne tak usíná a dospává to, co nedospal v noci stejně jako já, ale tentokrát se nějak nemohl uvelebit, přendával si batoh a vypadl mu z kapsy mobil.

     A jak se pro něj natahoval, přešla kolem nás slečna ve vysokých kozačkách, v minisukních a krátké bundičce, moc dobře si vědomá své perfektní postavy a dlouhých nohou. Syn konečně sebral ten mobil a když byla slečna z dohledu, tak povídá:“Jaro začíná, holky začínají nosit pásky místo sukní“. Pak se podíval na mě a dodal:“No, jak který“.

    Měl štěstí, že mám po ránu dost pomalý reakce .