A to nemyslím jen počtem dětí :) 

Dnes jsem si pročetla své příspěvky z dřívějška a celkem mě nakoplo, že poprvé jsem s vámi zhubla přes 11 kg za tříměsíční cyklus... Už jsem na to asi zapomněla. Pak proběhly ještě pokusy dva - celkem brzy po dvou dalších porodech, ale ten poslední úplně nevyšel. Necelý rok k mateřské ještě zakázkově šiju, od ledna jsem nastoupila na 2,5 měsíce na plný úvazek do práce jako zástup za nemocnou kolegyni... hubnutí šlo úplně stranou. Nebyl vlastně ani čas to řešit, po nocích jsem šila, přes den v práci, odpoledne děti, manžel, domácnost... Ale nějak jsem si v sobě ukotvila pocit, že začít chci... že se chci zase cítit skvěle, smát se, nebýt unavená... Protože pohled do zrcadla na moje dvě brady (velké zrcadlo nemáme, ale začala mi být celkem těsná i trika "na doma") byl... hnus, pláč, stres... Mám úžasného manžela a z jeho strany velkou podporu (hlavně co se týče pohybu, tráví s námi dost času a účastní se pěších výletů, které bych sama se dvěma malými dětmi úplně nezvládla), takže jsem se mu před Velikonocemi svěřila o svém plánu, záměru... Hned po nich (tedy 3. 4.) se do toho dám! Nikomu jinému jsem to neřekla. Ale taková i poslední "nakopávací" kapka byla pozvánka na svatbu v červenci + moje úžasná tchyně, která na právě velikonočním rodinném obědě před všemi řekla: "pak nemá být pořád tlustá jako prase" (dojedla jsem po dceři sušenku). Měla pravdu... trefila se... takové byly moje mylenky poslední dobou, o co hůř, byl to holý fakt. Jen mě asi štvalo, že to teď jako vypadá, že ona byla tím popíchnutím, ten popud, i když tomu tak nebylo. 

Každopádně jsem podle plánu začala. Ne úpélně zde - pořád jsem měla hodně šití a bylo pro mě jednodušší a rychlejší vzít jídelníčky, co jsem si vytvářela kdysi a podle nich nakoupit a "jet". Váha víceméně odpovídala každý týden. Vyfotila jsem se, změřila... Takže supr, frčíme :) 

Zhruba po 3 týdnech ale přišla zvědavost, jak to tady vypadá, co se změnilo... a taky chuť zkusit jiné... nové recepty... zadat parametry, zjistit, kolik vlastně ten můj příjem má být (samozřejmě, že o něco vyšší než jsem měla kdysi). Od 26. 4. jsem tedy poněkolikáté tady s vámi a musím přiznat, že tvorba týdenních jídelníčků tak, abych si pochutnala a semaforky byly zelené, je pro mě už celkem hračka :) 

Abych to shrnula... moje želvička vypadá, že leze opravdu pomalu, ale jelikož hubnu už od 3. 4., kil ubylo o něco více. Dnes není můj vážicí den, ale i tak vím, že mám od počátku dole cca 7 kg. Ale uvidíme ve čtvrtek... váha mi dost kolísá (vím to, protože jsem schopná se na nové váze, co ukazuje tělesný tuk apod. vážit i denně, což je moje velká slabina). Celkoě se ale cítím moc fajn, obléknu některé oblečení, co už dlouho ne, okolí si začíná všímat... je mi postě krásně. Aktuálně mi trochu víc chybí spánek, nás roční synek se v noci velmi často pořád budí a už to po tom roce trochu přestávám zvládat. Takže denně vypiju i 3 kávy (poctivé turky). Ale přidala jsem na tekutinách, chystám se na detox... moje pleť se snad ještě zhoršila (na akné jsem trpívala vždy), takže chci zkusit s tím něco udělat. Uvidíme. Snažím se taky denně chodit v průměru aspoň 6 - 10 km, což se ne vždy povede. Po detoxu chci přidat i cvičení, které mi chybí a mám ho ráda (zumba, K2 nebo ta něco) - v kolektivu, doma se nedonutím. 

Nakročeno mám, myslím, správně, jen na sebe nesmím tolik spěchat a vyčítat si mírné uklouznutí, zahřešení. Pořád si opakuju, že jsem tloustla roky a že může i roky trvat než zase zhubnu... tentokrát se chci dostat na adekvátní váhu k mé postavě, výšce... okusit něco, co jsem měla naposledy ve 20 :) Není to vždy úplně lehké, hodně chybí čas, ale snažím se. Počáteční váha byla 93,6 kg, je tedy sakra na čem - při výšce 163 cm - pracovat. Poporodní břicho... převis anebo jak to nazvat je taky děs běs... 

Ale konec chmurám a hurá do lepších zítřků! :) 

Petra