V poslední době se snažím pravidelně hýbat, nejsem na tom špatně, co se týče sportu, ale už neumím jíst. Dnes ráno jsem se zvážila... nemám jateční váhu, ale připadala jsem si těžká jako prase. Celý život jsem nevážila tolik, kolik dnesc.. Tak jsem z toho byla celý den zdrcená, první to odskákal můj miláček, poněvadž mě zlákal na temnou stranu a velmi dobře vaří hamburgry, a samé těžké hříšné jídla... Tak jsem mu to vyčetla. Já vím, nemůže za to, můžu si za to sama, že jsem se tak vyžrala. Mě štve ta 8 na začátku, a to jsem když jsem hubla poprvé měla 6 na začátku:( tak jsem byla dobrá... achjo proč jsem povolila...

Tak jsem cvičila, cvičím a najednou se podívám na odraz a viděla jsem ty špeky. Lidičkové já se tak rozbrečela.. Prostě muselo to ven, představte si, že cvičíte a brečíte - nikoliv bolestí, ale sami nad sebou... Tak jsem se zařekla, že na váze nechci vidět více než 80,4 kg... chci tam vidět momentálně 73-70 kgchci mít o pár cm v pase méně.. a už nechci brečet kvůli tomu jak vypadám. Zvláště, když jsme si s přítelem založili pokladničku na svatbu - chci být jednou hezká nevěsta. (já vím, váha kráse nepřekáží, ale blbě se to fotí:( )

Chjo tragický den:( potřebuji zoufale obejmout:( (nebo darovat 7 kg ke štěstí!)