Tak nějak nevím, jestli náhodou nedělám něco špatně. Do konce cyklu mi zbývá měsíc a měla bych shodit ještě jednou to samé, co se mi podařilo teď. Jsou vážící dny, kdy mám z výsledku obrovskou radost, že je kilo dole, pak ale přijde den, kdy mám půl kila nahoře a to je mi z toho ouvej. Je sice pravda, že za ten týden si jsem vědoma prohřešků, ale.........tak nějak jsem doufala, že to tělo, respektive váha nezaznamená :-) Největší úbytky zaznamenávám v oblasti centimetru :-) Má sedací část se zmenšila o dost, přeci jenom už nemusím venku chodit s rozepnutou bundou a tvářit se, že je mi fajn, když je mi zima, jenom jsem ji prostě nedopla :-)
Ale jsem ze sebe celkem zklamaná. Ubírat množství jídla se mi nechce, protože vím, že to nikam nevede. Holt asi platí známé pořekadlo - jednou jsi nahoře, jednou dole. Cítím se dobře, už i pohled do zrcadla není tak velkým utrpením, ale jsem tvor netrpělivý, který chce všechno hned. Tak mi nezbývá nic jiného, než otevřít dnešní jídelníček, pěkně si tam naťukat papání a doufat, že příští vážení už mi zase udělá radost. Přece jenom - ani Řím nebyl postaven za jeden den a když jsem se dala na vojnu, musím bojovat.......... :-)
Tak směle do toho :-)