Třeba se z Vás někdo v tom odstavci najde. Takhle podobně to u mě bylo kdysi dávno. Od první třídy, jsem začala přibírat. Byla jsem z toho neštastná (kor když druhý sourozenec může z fleku dělat modelku :D ), ale neřešila jsem to, ani narážky rodiny, kamarádů. Jenže pak člověk vyroste, v pubertě nabere další kila, víc si uvědomuje, že se cití hrozně a radši se schovává doma, nebo pod vrstvy oblečení, vyhýbá se vztahům atp...Když mi bylo nějakých 18 let, bylo to u mě přesně jako v tom odstavci. Když jsem si uvědomila, že dietami cesta nevede a srovnala si vše v hlavě, začala jíst pravidelně a zdravě a hlavně víc, z cca 90 kg jsem zhubla na 60-63 kg/158 cm postupně jsem přidávala pohyb (skoro všemi oblíbenou Jillian). I když to pořád nebylo ono, tak jsem se cítila dobře. Ve 20 přišel rozchod s přítelem a já přestala cvičit a doslova se přežírat, kg šla rychle nahoru. Po čase přišel nový přítel a s ním nejen bydlení, ale i další kg, protože si mě dost rozmazloval a má radši oplácanější, jen jsem nečekala že se to podepíše tak na váze a postavě. I během té doby jsem se snažila zase zhubnout, ale pevná vůle se vytratila nebo spíš víra, ale jen do té doby než jsem znovu po měsíci stoupla na váhu, kde ukazovala 79 kg... Hned ten den jsem se rozhodla, že začnu se stobem (ted když vidím svítit zelený semaforky, tak vím, že tomu mohu věřit). Díky nabraným kg jsem se zase začala vyhýbat lidem atp... Dnes je to 4 den a jsem spokojená, citím se skvelě a věřím, že to vydržím a nedopadne to stejně. Uvědomila jsem si, že žádný chlap mi nestojí za to, abych to řešila jídlem... Všem nám držím palce, v létě budeme kočky :)