Všichni kdož to máme rádi, to jistě moc dobře známe. Nic nenahradí voňavý křupavý bramborák. Jenže ta pohroma s tuky a sacharidy. Já osobně jsem, od té doby co jsem začal bojovat s kily, což již je více jak půl roku, bramborák v puse neměl. A jelikož jsem měl bramboráky vždycky rád, bylo jenom otázkou času, kdy se paní mlsná dostaví.

A také se včera dostavila, a pěkně se hlásila o slovo. Začal jsem špekulovat, jak to udělat. Nedávno jsem pořídil do kuchyně malý zázrak. Titanovou pánev. Na rozdíl od té keramické, kromě toho že je mnohem dražší, ale zvládá téměř vše téměř bez tuku. Zkrátka je i proti keramice mnohem více nepřilnavá.

Tudy by mohla tedy vést cesta k vytoužené pochoutce. Jenže ouha. Ono to na té titanovce na sucho opravdu jde, jenže je to stejné jako s palačinkami. Bez té kapky tuku to prostě nemá tu správnou chuť. Nic se neděje, tak trošku oleje kápnu. Tak jsem kápl. Výborná chuť se náhle dostavila. Kde ale zůstala ta křupavost? Proč ta kapka oleje nevytvořila i kůrčičku? Inu proto že brambory ji vypily. No, jo, ale jak zabránit bramborám pít mi olej, který má smažit? Těžká otázka, řeknete si. A ono je to přitom tak prosté. Opět pomohla nepřilnavost mé pánve.

Dal jsem bramboráček na pánev nejprve nasucho, a když se povrch dostatečně zatáhl, přidal jsem kapku oleje. A krásný chutný a křupavoučký bramborák byl na světě.

Tak s tuky jsem se vypořádal. To by jsme tedy měli. No jo, ale co ta mouka? Co s těmi sacharidy? Tu jsem si položil otázku. Proč vlastně tu mouku do bramboráku dáváme? A musel jsem si začít odpovídat. Proto, aby to drželo pohromadě. Proto aby to nebylo blemcavé atd atd. Šlo tedy o to, docílit směsi s co nejmenší spotřebou mouky.

Bez mouky to úplně nepůjde nikdy. To už by ani nebyl bramborák, ale jen nějaká zoufalá placka. A to přece nechci. Já chci bramborák!

Prvním krokem tedy bylo mít směs co nejsušší. Vlhkosti dodá vajíčko víc než dost. Základem tedy je nastrouhat brambory na hrubém struhadle, dělat po struhadle co nejdelší tahy. Proto jsem také nevybral žádné broky, ale raději větší brambory. Tím získáme delší nastrouhané "nudličky". Ty řádně posolíme, a dáme bramborám dostatečně dlouhou dobu, aby pustily co nejvíc "šťávy". Pak jsem brambory důkladně vymačkal, a všechnu vodu nemilosrdně vylil. Pokud brambory ještě pouští, je nutno postup po chvíli zopakovat. Tím se také z brambor vyplaví i většina soli, která nám k jejich odvodnění posloužila. Když máme takto "suché" brambory, je k výrobě bramborákového těsta mouky potřeba opravdu jen  minimum, a díky větším a delším proužkům bramboráček i obstojně drží tvar.

A nyní ke konkrétním číslům.

Dělal jsem oběd pro dva, a tak jsem oškrabal dvě středně velké brambory, což bylo asi 248g. Po "odvodnění" asi méně, ale to už mi pomalu tekly sliny, a fakt už jsem to nepřevažoval. Dále jedno vajíčko, menší cibuli (měla 40g), česnek 5g, obvyklé koření, tedy pepř a majoránku, a já přidávám ještě trochu mletého kmínu. Solit již není potřeba, brambory jsem přece solil již před "podojením". No a konečně jsem přidal i tu obávanou mouku, ale světe div se, stačilo jí jen pouhých 20g. Z tohoto množství jsem připravil čryři bramboráčky o průměru cca 15,cm, a k osmažení do křupava mi stačilo pouhých 28,g oleje.

Na jeden bramboráček mi tedy vyšlo: 618,kJ  3,5g bíklovin,  8,4g tuku, a 15g sacharidů.

K obědu jsem si tedy dopřál dva bramboráčky, a k tomu přihodil, když už pánev byla jednou rozpálená 100g kus kuřecího masíčka. Takže přepočteno, mě oběd vyšel na 1665,kJ 30g bílkovin,  17,7g tuků, a 30g sacharidů. Což je na oběd a chlapisko mé velikosti, celkem přijatelná hodnota, a ještě jsem si pochutnal na výtečném bramboráčku. A věřte mi, že po více jak půl roce co jsem ho neměl, chutnal jak božská mana.

Tak to by bylo asi tak vše, co jsem chtěl říct, a doufám že jste si neposlintali monitor.