Zatímco Josef a Maria putovali doBetléma, jeden z andělů svolal všechna zvířátka, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě rodině pomáhat.
Jako první se samozdřejmě hlásil lev: "Jen král zvířat je hoden sloužit Králi světa" zavrčel. "Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi přiblížit, rozthám."
"Jsi příliš hrubý" odmítl ho anděl. Andělovi se k nohám ihned začal lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: "Nejvhodnější jsem přece já. Každého ráno pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se taky budou mít dobře. Každé ráno jim přinesu mlaďoučkou slepičku."
"Ty jsi příliš nepoctivá." namítl anděl. Potom před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: "Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i král Šalomoun!"
"Ty jsi zase moc pyšný." namítl anděl. Zvířata předstupovala jedno po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli u vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje.
Anděl na ně zavolal : "A co můžete nabídnout vy?"
 "Nic." odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. "My jsem se nenaučili ničemu -jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí."
Vůl však nesměle namítl aniž by vzhlédl od země: "Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem."
Konečně se anděl spokojeně usmál: "Právě vás jsem potřeboval."

Přeji Vám abysme i my v předvánočním čase poznali co je opravdu důležité. Vaše Jana