Tak a je tu čtvrtek. V půl osmé otevírám oči do nového rána a skrz žaluzie je vidět, jak venku září slunce. Takový začátek dne je pro mě vždycky jako energetická injekce. Hned mi bylo jasné, že to dneska bude stát za to. Vylezla jsem potichounku z postele a měla jsem půl hodinku na to, abych nám připravila snídani ( tuňáková pomazánka s tvarohem a okurkou) a víceméně předpřipravila oběd ( odvážit a naporcovat rýži, maso, mrkev ), abych až přijdeme domů, mohla hodit všechno jen na plotýnky. V osm se budí Mik, v devět už u nás parkuje Šárka se Dankem v kočárku a vyrážíme "vstříc novým zážitkům" ... sportovním, jak jinak :-)
V parku se scházíme v šesti ( jak bylo předem domluveno), všichni jsou "poslušně" sportovně oblečené, čepice na hlavách, rukavice na rukách ( teploměr ráno hlásil 1 °C nad nulou ). "A jedéém"! zavelím a jede se. Dupeme do dlooouhého kopce, snažím se nadechovat nosem, abych nevdechla studený vzduch. Na rovince, abychom nezahálely pokračujeme v poklusu, poskakujeme s kočárkama směrem vpřed :-) Zastavíme se pod stromy u laviček a na řadu přicházejí paže. Kliky tricepsové, obyčejné - jednu sérii, druhou, třetí. Odparkujem kočárky a vyrážíme stejnou cestou zpět. Vytvořily jsem šňůru "vozidel". Kolemjdoucí muž ve středních letech se příjemně usmívá, technické sužby, které zametají nepořádek si nás skoro ani nevšimnou, kolem nás proběhne asi 70ti letý důchodce ( husťááák) a další pár v jeho letech ( na procházce ) taky vytáhne koutky úst nahoru. Jen to potvrdilo moji domněnku, že se na nás lidi jako na blázny koukat nebudou. prostě to vzali jako , myslím si, že příjemné, zpestření slunečného dopoledne. Z kopce neběžíme, ale zhoupneme kočárky na zadní. A než kopec "slezeme", pěkně nás bolej tricepsy. Paráda. Zajedem do parku, rozestavíme kočárky víceméně do kolečka a znovu se malinko zahřejeme, abychom zvýšily po procházce dolů tepovou frekvenci. Následují výpady vzad a vpřed, squaty s unožením i bez, výdrže v podřepech, posilování paží, prsních svalů. Děti sedí, leží, spí, koukají - můj Mik nezklamal a seděl celou dobu vzporně, usmíval se, kontroloval nás... zlatíčko :-)
Posledních necelých 10minut věnujeme protahování posílených svalů. Najednou zazní do ticha od Jiřinky: " jooo, to když zavřete oči a slyšíte ty ptáky, to je jak na jaře" :-) A měla pravdu. Za tu hodinku se i vzduch trochu ohřál. Mrknu na můj sporttestr, který ukazuje spálených 449 kcal. Kouzelný!
Na odchodu se mě Jarča ptá:" je tu s náma nějaká holčička v kočárku"?. Nebyla... a tak jsme si uvědomily, že jsme vyrazily na "párové" hýbání se - 6 žen a 6 "mužů" :-)