Je mi 20 let. Za posledních 5 let jsem se z 80 kilo (mívala jsem na ZŠ skoro 90) dokázala dostat na 57 a od nich na aktuálních 70. To vše při výšce 180 cm.

Dnes už dobře vím, jak pomatená může být hlava puberťáka. Potřebuje zhubnout, tak se zaregistruje na stránky, kde ve svých 15 letech nemá co dělat. Nevadí. Snaží se svou obezitu řešit zdravým způsobem. Zjistí, že to funguje, líbí se mu, jak kila ubývají, jak mu ostatní říkají, že mu těch pár kilo dolů sluší. No jo. Tehdy mu to ale začíná šrotit v hlavě víc a víc. Co kdyby to mohlo jít ještě rychleji? Tak si tedy uštípně svoje pravidelné zdravé dávky jídla a začne žít skoro jen ze vzduchu. Tehdy si všimne i rodina. Puberťák ale přesvědčivě tvrdí, že je vše v pořádku, že má vše pod kontrolou. Do toho si nasadí ještě notnou dávku pohybu. A ručička váhy letí. A kosti vylézájí. Jeje, to je radosti! Nervy se hroutí. Po přibližně roce. A nejen nervy oné hubnoucí osoby, ale i nervy nejbližšího milovaného okolí. Nastává krizové období.

Až když to dojde do nejzažší hranice, přizná, že se mýlil. A tak s velkou pomocí se začne zase dostávat do normálu. Bojuje. Boj je to těžký plný pádů ke dnu a znovuodražení se od něj. Bojuje asi další 2 roky, než se konečně pořádně postaví na nohy a neřeší každé sousto, které se mu dostane do pusy. Přibere pár kilo, z 57 se dostává k 62, 64, pak stresem zpátky, ale ve výsledku se zastaví na 65. Cvičí jógu, chodí na brusle, raduje se ze života.

V tomto stavu i nastupuje na vysokou. Kolej a nový režim přináší nejprve pár kilo dolů, ale pak dochází ke stěhování s přítelem na byt a tam začíná ta pravá legrace. Konec se cvičením, spousta jiných starostí. A taky spousta dobrého jídla. A ručička váhy letí nahoru. Začínají bolet záda a kolena. A v tu chvíli si řekne: "A DOST!"

Tímto se i dostáváme do této chvíle. Puberta je pryč. Dovršení dvacítky přináší velké změny. Ty jsou spojené i se zkouškovým obdobím a začátkem léta. Takže, jak to bude dál? Už týden tahle osůbka dodržuje zdravý životní styl, což znamená zdravé jídlo (samozřejmě vyvážené), pravidelný pitný režim, ale hlavně pohyb.

Abych pravdu řekla, vrátila jsem se k józe, snažím se posilovat a dnes jsem si domů přinesla stepper. Tak snad se zadaří. Nejde mi úplně o to zhubnout (ač bych zase ráda dopnula knoflíček u kalhot), ale hlavně se cítit dobře. Držte pěsti!

A mimo jiné, miluji vaření! Tak jsem si založila i vlastní blog, u něhož bych byla ráda, aby pomohl slečnám, které začínají vařit a nevědí si moc rady, ale i dospělým ženám, které se jen chtějí inspirovat. Kdybyste měli zájem, najdete ho zde: http://vyzkousene-recepty.blog.cz/