Léto se blíží mílovými kroky a s tím i časté (a zbytečné) obavy, že budeme muset odložit horní vrstvy oblečení, natož pak se někde ukázat v plavkách...

Mít rád své tělo ve světě lifestylových médií a sociálních sítí, pro které je mnohdy i dokonalost málo, není vůbec lehké.

Začalo to tím, že jsem hledala nějaké přiléhavé obrázky k tomuto blogu, který už měl sice název, stále však ještě neměl náplň. A víte, co na vás ve vyhledávači „vyskočí“ po zadání celkem neutrálního slovního spojení „žena v plavkách“? Modelky. A často ani ne ženy, ale velmi mladé, velmi velmi štíhlé a na pohled velmi šťastné dívky, které si užívají vodních radovánek v maličkých a perfektně padnoucích dvoudílných plavkách. Schválně si to vyzkoušejte a uvidíte, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že podle googlu jsou pláže po celém světě obsypané mladými usměvavými dívkami s velikostí 34 a méně.

I z vlastních zkušeností z mých cest mohu říct, že realita opravdu neodpovídá tomu, co nám je prezentováno ať už na internetu, na sociálních sítích nebo v řadě lifestylových časopisů. Dokážu si ale představit, že tahle verze reality udělá vrásky na čele a vzbudí nemalé obavy z plánované letní dovolené u nejedné ženy a dívky.

Pro tohle tvrzení vlastně ani nemusím chodit příliš daleko. Od svých kamarádek, a paradoxně nejhlasitěji od těch, kterým sama jejich krásnou postavu skoro závidím, už jsem slyšela ledacos. Od „Za chvíli máme vyrážet na tu dovolenou u moře a tam budeme nonstop v plavkách a já se bojím, že tam budu vypadat jak prase.“, přes „Vím, že je to subjektivní, ale připadám si teď hrozně tlustá a nechutná.“, až po „Myslíš, že mě bude mít *jméno kamarádčina nového přítele* pořád rád, až mě uvidí v plavkách?“.

I když to možná vypadá přehnaně, tyhle věty jsem přebrala téměř slovo od slova z reálných konverzací. A když si je tak takhle izolovaně napsané pročítám, sama si říkám, že to vypadá, jako by všechny mé kamarádka téměř trpěly některou z poruch příjmu potravy a byly zralé na psychologa. Nicméně položte si samy otázku – neslyšely jste náhodou ze svého nejbližšího okolí podobné věty? A neřekly jste je náhodou někdy i vy samy?

Omlouvám se mužskému publiku, ale tenhle blog píši spíše z pohledu ženského. A my ženy máme bohužel obecně tendenci věřit, že až přijdeme na pláž, uvidíme davy vychrtlých, vysportovaných a dlouhonohých dívek, které se na naše nevychrtlé, nevysportované, nedlouhonohé (a úplně normální) tělo budou dívat s opovržením.

To píši samozřejmě s nadsázkou. Každá z nás máme v hlavně jinou představu sama sebe v plavkách a pociťujeme rozdílně velké obavy z toho, až nás v nich okolí uvidí. Faktem ovšem zůstává, že takové (neopodstatněné a neobjektivní) obavy panují a není to vůbec dobře. Nechci ani odhadovat, kolik žen se před létem pustí střemhlav do nějaké “zázračné“ diety, koupí si nějaký předražený preparát, nebo radikálně ze dne na den změní svůj životní styl. A ačkoliv snaha cítit se dobře v plavkách je jistě dobrou motivací k úpravě životního stylu, položit rovnítko mezi tím, zda mám ideální "časopisové" tělo, a zda si mohu užít léto u vody - to je zaručený způsob, jak si zkazit (nejen) dovolenou.

Tento blog nepíšu jako návod, ale spíše jako zamyšlení a možná i utvrzení sebe sama v tom, jak neuvěřitelně subjektivní je hodnocení vlastního těla. A jak nesmírně důležité je naučit se mít své tělo rád a pečovat o něj s láskou. 

O vztahu k vlastnímu tělu, a o tom, jak se naučit mít se rád (nebo alespoň raději) a dívat se na sebe pozitivně, se dočtete v článku od Ivy Málkové k této Výzvě.

Nezastírám, že to vůbec není snadné. Ačkoliv už nějakou dobu nečtu lifestylové časopisy, žiju hodně ve světě sociálních sítí, a tak se i na mě denně valí fotografie dívek s dokonalými postavami. Vidím ale také, že se pomalu a postupně trend obrací. Už nyní existuje celá řada profilů či blogů, které se věnují tématu zdravého pohledu na tělo a které prezentují i nevyumělkované fotografie normálních ženských proporcí. Za všechny bych jmenovala třeba iniciativu Za normální holky. Jsem tedy optimistická a věřím, že se jednoho dne (a možná to nebude ani tak dlouho trvat) dočkáme obratu ve vnímání krásy a „ideálního“ ženského těla.

Prozatím je to ale na nás a na našem pohledu a snaze. A proto (až budete třeba ležet v létě na pláži nebo pojedete dopravním prostředkem) zavřete na chvíli ten časopis, ze kterého na vás svůdně kouká nějaký anonymní produkt photoshopu a podívejte se pozorně kolem sebe. Uvidíte spoustu zdánlivých nedokonalostí, které jste si ovšem zvykly odsuzovat jen samy u sebe. Ne, nejste v tom sami. A potom se podívejte ještě jednou a pozorněji a za těmi zdánlivými nedokonalostmi objevíte spoustu krásných a milých úsměvů, osobitých a neopakovatelných rysů a celou řadu dalších kladů. A pak se přesně tímto pohledem podívejte samy na sebe.

Co vidíte?